Být Božím obrazem a podobat se Bohu

Svatá milost znovuzrození nám skrze křest dává dva dary, z nichž jeden nekonečně vyniká nad druhý. Prvního se nám dostává hned; obnovuje nás totiž v samotné vodě a všechny rysy duše, totiž to, co je k obrazu, vyjasňuje, odstraňujíc z nás každou vrásku hříchu. Druhý dar, totiž podobnost Boží, vyčkává (nedostává se nám ho hned), aby s námi mohl spolupracovat. Když tedy milost počne silně zakoušet dobrotu Ducha svatého, vězme, že to milost začíná jakoby malovat na obraze podobu Boží. Jako totiž malíři nejprve jednou barvou načrtnou podobu člověka a potom pomalu přidávajíce barvu k barvě zachycují podobu zobrazovaného až k vlasu, tak svatá Boží milost uzpůsobuje skrze křest to, co bylo k obrazu, tak, jak bylo, když byl učiněn člověk. Když nás potom vidí, jak všemožně toužíme po kráse podobnosti a jak stojíme nazí a bez dojetí v její dílně, tu ku ctnosti ctnost uvíjejíc a od jasu k jasu přetvářejíc podobu duše, dává jí ráz podoby Boží. A tak zkušenost ukazuje, že se v nás děje připodobnění, avšak dokonání podobnosti poznáme z osvícení. Neboť mysl přijímá zkušeností všechny ctnosti, vzrůstajíc podle jakési míry a nevyslovitelného rytmu; duchovní lásku však nemůže získat nikdo, leč komu se dostane plného osvícení od Ducha svatého. Jestliže totiž mysl nepřijímá dokonale podobu Boží skrze Boží světlo, může mít sice všechny ostatní ctnosti, avšak zůstává nadále bez dokonalé lásky. Neboť kdykoliv se připodobňuje Boží ctnosti, pokud se vůbec může člověk Bohu připodobnit, tehdy nese podobu Boží lásky. Jako totiž na podobiznách barva nad všechny barvy líbeznější přiložená na obraz zachovává přes všechno podobu obrazu až k napodobení i smějícího se, tak v těch, které milost Boží maluje k Božímu podobenství, světlo lásky (jsouc přidáno) ukazuje, že ten, kdo byl učiněn k obrazu Božímu, je dokonale okrášlen Boží podobností. Neboť žádná ctnost nemůže zbavit duši útrap, leč jen láska. „Láska je totiž naplněním zákona" (Řím 13,10). A tak den ze dne se obnovuje náš vnitřní člověk v okoušení lásky, naplňuje se však v jejím naplnění.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 5, 1946. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)  

Více o Diadochovi z Fotiké

Od téhož autora:

Deset pokynů pro duchovní život

Související články: 

  Tridentský koncil o křtu 
  Paolo Giglioni: Proč se křtí děti?
Hilarius z Poitiers: Takto jsi připravil zemi  
Caesarius z Arles: Před křtem byl naším otcem ďábel  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Duch svatý nás obnovuje křtem 
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu 
Pavel Hödl: Křest dospělých - katechumenát rozvržený do stupňů 1/3
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Simeon Nový Teolog: Křesťan je zrozen z Ducha Svatého 
Klement Alexandrijský: Křest Duchem svatým 
Tomáš Akvinský: O trojím rození