Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Boží láska rozohňuje

Boží láska rozohňuje

Diadochos z Fotiké, 1.8. 2008

Krátké úryvky z díla významného starověkého autora, biskupa a askety Diadocha z Fotiké (cca 400-486) o působení a účincích Boží lásky a světla v člověku, který "miluje Boha v hlubinách svého srdce".

  

racek-men.jpgDuchovní obecenství s Bohem

Duchovní rozhovor (vnitřní modlitba) duši stále chrání před marnou slávou tím, že dává okoušet světlo rozlité v celé duši. Proto stále chrání duši před obrazy, protože ji celou proměňuje v Boží lásku.

Naproti tomu hovor světské moudrosti stále člověka ponouká, aby hledal slávu. Protože ji nemůže zjednat dobrodiním vnitřní zkušenosti, nabízí svým stoupencům zálibu ve chválách, kterou uštědřují marniví prázdní lidé. Proto stav, který doprovází slovo Božího původu, neomylně poznáme podle toho, že v odloučeném mlčení věnujeme hodiny mlčení v horoucí vzpomínce na Boha.                                                            

Hlava XI.

 

Kdo miluje Boha, přebývá v něm

Kdo miluje Boha v hlubinách svého srdce, je Bohem pronikán. V té míře, v jaké v hloubi duše přijímáme Boží lásku, se stáváme Božími přáteli. Takový člověk hoří žhavou vášní po osvícení svého poznání tak, že v sobě až cítí morek svých kostí, ale nezná více sebe, nýbrž je zcela přetvořen Boží láskou.

Takový člověk nežije již v tomto životě, neboť ačkoliv dále přebývá ve svém těle, odlétá k Bohu stále svou duší, svou láskou.

Bez ustání, maje srdce planoucí láskou, je spojen s Bohem neodolatel­ným dychtěním, odtržen Boží láskou od lásky k sobě. Neboť jsme-li vytrženi, je to pro Boha, avšak když se držíme (při smyslech), je to pro nás (2 Kor 5, 13).

Hlava XIV.

 

Láskou k Bohu k lásce k bližnímu

Když začínáme hojně cítit Boží lásku, začínáme též duchovně milovat i bližního. O této lásce mluví všechna Písma. Přátelství podle těla se rozplývá velmi snadno kvůli jakékoliv zámince. Nebylo spoutáno duchov­ním smyslem.

Když se duše, na kterou působí Bůh, zmocní nějaké rozčilení, netrhá proto pouta lásky. Znovu se rozohňuje žárem Boží lásky a je vždy znovu vrácena lásce a hledá s velkou radostí lásku k bližnímu, i když se ji od něho dostává velkých křivd a urážek. Ve sladkosti Boží úplně rozpouští hořkost neshod.                                                             

Hlava XV.

 

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 12, 1947. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)   

 

Více o Diadochovi z Fotiké 

  

Od téhož autora:

O lásce, bázni, víře a touze 
Deset pokynů pro duchovní život
Být Božím obrazem a podobat se Bohu 

 

Souvisejcí články:

Maxim Vyznavač: O lásce
Alfons Maria z Liguori: O lásce ke Kristu
Vilém ze Saint-Thierry: On první miloval nás
Bonaventura: Sestrám o dokonalé lásce Boží
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Jako v matčině lůně
Mechtilda Magdeburská: Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité

 

[RSS]

Přečteno 314x

další články