Životem srdce je láska

1. Životem srdce je láska, a proto je zcela nemožným, aby si srdce přálo žít bez lásky. Je třeba uvážit, co z toho vyplývá. Pokud totiž lidská mysl[1] nemůže být bez lásky, pak je nutné, aby milovala buď sebe samu, nebo zajisté něco jiného než sebe samu. Avšak protože dokonalé dobro nenachází v sobě, pak pokud by milovala sebe samu, nejednalo by se o blaženou lásku. Je tudíž třeba, aby, touží-li po blažené lásce, hledala jiný předmět lásky než sebe samu.

2. Začíná-li však milovat něco nedokonalého, co stojí vně ní samé, podněcuje sice svoji lásku, avšak nezbavuje se tím strázně. Nebude tudíž milovat šťastně, dokud se v touze lásky neobrátí ke skutečnému a nejvyššímu dobru. A protože nejvyšším a skutečným dobrem je Bůh, pak jedině ten miluje šťastně, kdo miluje Boha, a tím více je šťastnější, čím více miluje. To je tedy pravým odpočinutím našeho srdce, když se může skrze touhu usídlit v lásce Boží a již po ničem mimo to netouží, ale v tom, co drží, zakouší blažený klid. Neboť zde ji již ani touha nevede nikam dále, ani strach ji neodhání, ale jistým způsobem odpočívá právě v tomto potěšení neznajícím soužení.

[Hugo ze Sv. Viktora: O tom, že láska Boží je životem srdce (lat. Quod amor Dei sit vita cordis), 1-2; in: PL, CLXXVII, 563D-564B). Na základě latinského znění a polského překladu (Hugon ze Świętego Wiktora: O tym, że miłość Boga jest życiem serca, přel. M. Zembrzuski) přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Jan tauler: Píseň lásky   
Maxim Vyznavač: O lásce   
Giselher ze Slatheimu: O lásce  
Robert Bellarmin: O lásce k Bohu  
Juliana z Norwiche: Láska Kristova   
Alfons Maria z Liguori: O lásce ke Kristu
Jan Pavel II.: Člověk, obraz milujícího Boha  
František Saleský: Kterak láska zraňuje duši  
Diadochos z Fotiké: O lásce, bázni, víře a touze 
Veronika Giuliani: Láska, která spojuje duši s Bohem   
Kateřina Sienská: Čím větší je láska, tím hlubší je bolest  
Bernard z Clairvaux: Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval  
Yves Congar: Nehledat ve světě svůj vlastní prospěch, ale spatřovat v něm Boha 
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce   
Hildegarda z Bingenu: Muž a žena jedním tělem ve spojení lásky  
Mechtilda Magdeburská: Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité  
David z Augsburgu: Srdce Kristovo pramenem živoucí krve 
Jan Pavel II.: Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna 
Bernardin Sienský: Královnou všech ctností je láska  
León-Joseph Suenens: Všudypřítomná láska Boha 
Henri J. M. Nouwen: Ježíšova konkrétní láska  
Bonaventura: Sestrám o dokonalé lásce Boží  
Kateřina Janovská: Neúprosnost Boží lásky   
Pavel Evdokimov: Láska podle míry Boha  
Diadochos z Fotiké: Boží láska rozohňuje  
Láska plodí milovaného i milujícího   
Jan od Kříže: Ó plameni lásky živé  

[1] Lat. mens, které neznamená pouze „rozum", „intelekt", ale spíše lidského ducha, nitro člověka. Pozn. překl.