Nacházíte se na: Theofil > Patristika > To čiňte na mou památku

To čiňte na mou památku

sv. Justin, 15.9. 2009

Kolem roku 150 napsal sv. Justin (+165) apologii, jíž hájil křesťanství proti pohanům. V posledních kapitolách této apologie líčí obřady křtu a eucharistie, která zpravidla následovala po křtu. Při četbě takovéto prvokřesťanské památky, která patří mezi nejstarší, můžeme pozorovat, jak podivuhodně se tato liturgie zachovala v celé ryzosti. Okolnost, že je dílo určeno pohanům, vysvětluje neobvyklé nebo nečekané výrazy, jako je "Den Slunce" (tj. neděle) ap.

  

61. Vyložíme, jak jsme se zasvětili Bohu obnoveni Kristem, aby se nezdálo - kdybychom tak neučinili -, že jsme nějak v tomto výkladu chybili. Všichni, kdo jsou přesvědčeni baptism.jpga věří v pravdivost toho, co učíme a mluvíme, slibují, že takto mohou i žít, a zatímco my se s nimi zároveň modlíme a postíme, učí se modlit se a vyprošovat postem od Boha odpuštění dřívějších hříchů. Potom je vedeme tam, kde je voda, a dostává se jim znovuzrození týmž způsobem, jako jsme byli znovuzrozeni i my: pak totiž konají koupel ve jménu Otce všech a Pána Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista a Ducha svatého. Neboť Kristus řekl: „Nebudete-li znovuzrozeni, nevejdete do Království nebeského."[1] To, že je nemožné jednou narozeným vejít do mateřského lůna, je všem jasné. I prorok Izajáš říká, jak jsme napsali výše, jakým způsobem se zbaví hříchů ti, kteří zhřešili a činí pokání. Pravil takto: „Umyjte se, buďte čisti, odstraňte nepravosti ze svých duší, učte se konat dobro, ujímejte se sirotků a braňte vdovy, a přijďte a budeme soudit, praví Pán; a budou-li vaše chyby jako purpur, jako vlnu je zbělím, a budou-li jako šarlat, jako sníh je zbělím. Neuposlechnete-li mne však, meč vás zachvátí; neboť toto pravila ústa Páně."[2] A tomuto jsme se takto naučili od apoštolů. Poněvadž jsme se v prvním zrození nevědomě nutně narodili z vlhkého semene vzájemným spojením rodičů a vyrostli jsme ve špatných mravech a zlých zvycích, tak abychom nezůstali dětmi bídy a nevědomosti, nýbrž vznešenosti a vědění, a abychom dosáhli odpuštění hříchů, kterými jsme se prohřešili, je ve vodě nad tím, kdo se rozhodl pro znovuzrození a litoval hříchů, vyslovováno jméno Otce všech a Pána Boha, a to jen od toho, kdo křtěnce vede ke koupeli. Nikdo totiž nemá moc dát jméno nevyslovitelnému Bohu; a jestliže by se to někdo odvážil říkat, tak jen proto, že ho zachvátilo neuzdravitelné šílenství. Tato koupel se pak nazývá osvícení, protože je osvěcována mysl těch, kteří se tomuto učí. A ten, kdo je osvěcován, se noří do vody také ve jménu Ježíše Krista, ukřižovaného pod Pontským Pilátem, a ve jménu Ducha svatého, který o Ježíši předpověděl všechno skrze proroky.

65. Po této koupeli vedeme toho, který uvěřil a byl k nám připojen, k bratřím - tak si říkáme -, kteří jsou shromážděni ke společným modlitbám jak za nás, tak za toho, který byl osvícen, a vůbec za všechny ostatní, abychom byli hodně shledáni jako (lidé) znající pravdu, konající dobré skutky a zachovávající přikázání, abychom dosáhli věčné spásy. Po modlitbách se vzájemně zdravíme políbením. Potom je přinesen představenému bratru chléb a číše vody a vína smíšeného s vodou; ten je pak vezme a vzdává chválu Otci všech ve jménu Syna a Ducha svatého a činí hojné díkůvzdání[3], eucharistie-katakomby.jpgže jsme byli od něho učiněni hodnými těchto věcí. Když skončí tyto modlitby a díkůvzdání, všechen přítomný lid odvětí: „Amen". Slovo „Amen" znamená hebrejsky „Staň se". Když představený skončí díkůvzdání a všechen lid odvětí, ti, kterým říkáme pomocníci[4], dávají každému z přítomných okusit chleba, vína a vody, za které se konalo díkůčinění, a odnášejí těm, kteří jsou nepřítomni.

66. A tento pokrm je u nás nazýván díkůvzdáním[5], jehož není dovoleno se zúčastnit nikomu, kromě toho, kdo uvěřil v pravdu toho, čemu se naučil od nás, a vykonal koupel na odpuštění hříchů a pro znovuzrození a žije tak, jak učil Kristus. Nepřijímáme to totiž jako obyčejný chléb a obyčejný nápoj, nýbrž jako se Ježíš Kristus, náš Spasitel, vtělil skrze slovo Boží a přijal tělo a krev pro naši spásu, tak víme, že i pokrm, za který bylo modlitbou jeho slova učiněno díkůvzdání[6] a jenž živí v proměnění[7] naše tělo a krev, je tělem a krví vtěleného Ježíše. Neboť apoštolově ve svých pamětech, kterým se říká evangelia, praví, že jim to bylo uloženo tak, že Ježíš, když vzal chléb a vykonal díkůčinění, řekl: „Toto čiňte na mou památku, toto je mé tělo."[8] A podobně, když vzal číši a vykonal díkůčinění, že řekl: „Toto je má krev"[9], a že podal[10] pouze jim. A to pak zlí duchové napodobovali a tomu učili, aby se to dělo i v Mithrových mystériích. To, že se totiž při slavnosti zasvěcování[11] předkládá chléb a číše vody s jakýmisi básněmi, víte, nebo se to můžete dozvědět.

67. My si toto potom vždy nadále společně připomínáme, a když máme, dáváme všem potřebným a jsme vždy při sobě. Rovněž za vše, co pojídáme, velebíme tvůrce všeho skrze jeho Syna a Ducha svatého. V Den Slunce[12], jak se říká, se koná společné shromáždění všech, kteří jsou ve městech a na venkově, a čtou se paměti apoštolů nebo spisy proroků, dokud to lze. Když potom čtenář přestane, dává slovem napomenutí a povzbuzení k napodobování těchto krásných (vzorů). Potom všichni společně vstaneme a pronášíme modlitby. A, jak jsme řekli výše[13], po skončení modlitby je přinesen chléb a víno a voda, a představený, jak má sílu, vznáší modlitby a zároveň díkůvzdání[14] a lid odpovídá slovem „Amen", a to, zač bylo učiněno díkůvzdání, se podává všem a oni přijmou, a kdo je nepřítomen, tomu se posílá po pomocníkovi[15]. Bohatí, když chtějí, dávají, každý podle vlastního uznání, co chce, a co se sebere, uloží se u představeného, a on podpoří sirotky, vdovy a ty, kdo je tísněn nemocí nebo jinak, kdo je ve vězení, kdo přichází z venkova, a vůbec se stává pomocníkem všem, kteří jsou v tísni. V Den Slunce všichni společně konáme shromáždění, protože je prvním dnem[16], ve kterém Bůh učinil svět, kdy změnil tmu a hmotu, a Ježíš Kristus, náš Spasitel, téhož dne vstal z mrtvých. Neboť den před sobotou jej ukřižovali a den po sobotě - což je Den Slunce -, když se zjevil svým apoštolům a učedníkům, naučil je tomu, co i my předkládáme vám, abyste tomu věnovali pozornost.

 

(Sv. Justin, Apologia, I,61.65-67. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 1, 1944-45. Pro lepší srozumitelnost s přihlédnutím k překladu F. Sušila a k řeckému originálu mírně jazykově upraveno redakcí RTh.)

 

Související články:

Justin: První Apologie
Justin: Koupel znovuzrození 
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání těla Páně
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 6 - Svatostánek prvních křesťanů
Hilarius z Poitiers: Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo
Pavel Hödl: Křest dospělých - katechumenát rozvržený do stupňů 1/3
Pavel Hödl: Křest dospělých - katechumenát rozvržený do stupňů 2/3
Pavel Hödl: Křest dospělých - katechumenát rozvržený do stupňů 3/3
Didymos Alexandrijský (Slepý): Duch svatý nás obnovuje křtem
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina
Antonín Čala: Svědectví tradice o eucharistické oběti
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána
Hilarius z Poitiers: Takto jsi připravil zemi
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Origenes: Proti Celsovi (Contra Celsum) 
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie
Eucharistie - dar ukřižované Lásky
Irenej z Lyonu: Proti bludům 
Sv. Augustin o eucharistii
Tridentský koncil o křtu 
List Diognetovi

 

Poznámky:


[1] Srov. J 3,3.

[2] Iz 1,16-20.

[3] Eucharistian poiein - řecky „činit díkůvzdání".

[4] Diakonoi - řecky „pomocníci", „diákoni".

[5] Eucharistia - řecky „díkůvzdání".

[6] Tj. eucharistie. Pozn. RTh.

[7] Kata metabolén - řecky „skrze proměnu", „skrze proměnění", „v proměnění".

[8] Srov. Lk 22,19 a 1Kor 11,24. Pozn. RTh.

[9] Srov. Mt 26,28 a Mk 14,24. Pozn. RTh.

[10] Metadounai - řecky „společně dát", „sdělit".

[11] En tais tou muoumenou teletais - řecky „při slavnosti zasvěcovaného", „kdy je někdo zasvěcován (do mysterií)".

[12] Tj. naše neděle, kterou staří Římané nazývali „Den Slunce" - latinsky „Dies Solis", řecky ημερα ηλιου [hémera héliú] (tento původní význam je dosud zachován např. v angličtině: Sunday, či v němčině: Sonntag). Pozn. RTh.

[13] 2. odstavec.

[14] Eucharistias anapempei.

[15] Diakonos - řecky „pomocník", „diákon".

[16] Neděle je v židovství a křesťanství prvním dnem týdne, „prvním dnem po sobotě" (viz např. Mk 16,9 ad.; sobota je právě sedmým dnem týdne), a nikoliv sedmým. Takto se to dosud zachovalo např. v anglickém občanském kalendáři a každopádně i v církevním kalendáři katolické Církve. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 469x

další články