Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie

Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie

Emilián Soukup, 15.12. 2008

V pátém století svatý Augustin vyslovil myšlenku, ze které se v dalších pěti staletích vyvinul úkon horlivých duší, nazývaný "duchovní přijímání Eucharistie".

  

Svatý Augustin mluví o požadavku víry při požívání svátosti Těla Páně a stručně praví: „Věř a požíváš". Jinde dává jakýsi podrobnější ná­vod: „Tělo a krev Ježíše Krista ti dají život, jestli­že to, co viditelně přijímáš ve svátosti, budeš jíst též duchovně v pravdě." Duchovní přijímání Eu­charistie nabylo velikého rozšíření a též značné důležitosti v duchovním životě. Sem tedy také patří zmínka o něm. „Prvními" křesťany pro tuto záležitost jsou nám ti, kteří v raném středověku roz­vedli myšlenku svatého Augustina.

Slova svatého Augustina o duchovním přijímání Eucharistie chtějí říci, že Eucharistie přináší užitek duši, která je proniknuta vírou, ryzostí svaté sna­hy a láskou. Když časté skutečné přijímání Eucharistie zaniklo, tam, kde zůstala přesvědčená víra, svatá snaha a hluboká láska, se nejprve projevila touhou co nejčastěji vidět svátost Eucharistie. Dlouhé, zbožně pěstované pohledy na Eucharistii byly monstrance-andele.jpgnejdříve klášterním sestrám náhradou za nedosažitelné časté skutečné přijímání. Časem se staly všeobecným majetkem horlivých duší mimo kláštery. Tak máme ze čtrnáctého století zaznamenáno o sv. Dorotě z Gdaňska, že šla každého dne pohlédnout na Eucharistii. Byla přesvědčena, že tím dosáhne mnoha milostí skutečného přijímání Eucha­ristie, ve kterém jí bránil jednak zvyk nepřijímat často, jednak její mateřské a hospodyňské povinnosti. Tyto pohledy na Eucharistii byly rovněž pře­jaty do veřejných obřadních církevních zvyklostí: nemocným, kteří nemohli přijmout Tělo Páně, měl kněz přinést Eucharistii, aby mohli patřit na pro­měněnou Hostii. Měl je poučit, že je to duchovní a velmi užitečný způsob přijímání Eucharistie, je-li v jejich srdci upřímná víra, pevná naděje a vroucí touha. Svatý Tomáš Akvinský konečně zřetelně vy­slovil myšlenku, která byla později poněkud upřílišena: Jako člověk může pro svou víru, lásku a tou­hu dosáhnout milosti křtu ještě před skutečným po­křtěním, tak může křesťan dosáhnout milosti spojení s Kristem a přivtělení ke Kristu ještě před skutečným přijetím Eucharistie, totiž z touhy přijmout Eucharistii.

Duchovně zkušení ovšem také prozrazovali, co se při ta­kovém duchovním přijímání Eucharistie děje v je­jich duši. Učenci pak pro toto duchovní přijímání dávali soustavné návody. Až do tridentského církevního sněmu v 16. století bylo první a nezbytnou podmínkou takového přijímání, aby věřící skutečné hleděl na proměněnou hostii. U tohoto pohledu Anselm Laonský na začátku 12. století již udává soustavu sedmi úkonů, které je třeba vykonat pro duchovní přijímání, aby mělo svůj účinek: víra ve skutečnou přítomnost Páně, poznání Eucharistie ja­ko pokrmu duše, pochopení lásky přítomného Boha, vzpomínka na utrpení a slávu Páně, vděčná a litující láska, následování slibem horlivosti, přilnutí touhou po eucharistickém spojení a pomoci.

Tridentský církevní sněm rozeznává přesně trojí požívání Eucharistie:

- pouze hmotné, bez užitku pro duši, přijímá-li člověk vědomě ve stavu smrtelného hříchu;

- hmotné a duchovní, když spravedlivý při­stupuje ke stolu Páně, oděn svatebním rouchem (Mt 22), po náležité přípravě;

- pouze duchovní přijímání, když „živou vírou, která je činná lás­kou, a touhou požívají onen nebeský chléb a poci­ťují jeho ovoce a užitek" (sezení 13, hl. 8).

Po tomto posledním a přesném vyjádření, kterého se dostalo du­chovnímu příjímání Eucharistie, opět teologičtí odborníci pracovali, chtějíce podobně přesně vyme­zit podmínky, způsoby a účinky takového eucharistického duchov­ního přijímání. Dnes celkově vidíme, že první duchovně přijímající křesťany dobře vedla jejich víra a láska, neboť až do dnešního dne nebylo nalezeno nic nového, než co bylo tehdy žá­dáno. Jediná změna je v tom, že se nevyžaduje sku­tečný pohled na Eucharistii, aby mohlo být vyko­náno duchovní přijímání Eucharistie a aby mělo své účinky.

První má být výslovný projev víry v přítomnost Syna Božího v Eucharistii. Způsoby života křesťa­nů pozdních dob si vynutily dodatek u požadavku lásky při duchovním přijímání Eucharistie. Dále duše musí být ve stavu posvěcující milosti, nejsouc si vědoma neodpuštěného smrtelného hříchu. Neboť chtí­t, aby se Pán spojil s duší, která dosud nechce litovat svého smrtelného hříchu, to by znamenalo hřích, totiž svrchovanou neuctivost k Pánu a Bohu - jsou též duchovní učitelé, kteří to označují za nový smr­telný hřích svatokrádeže. Kdyby se však taková duše přece jen toužila dostat ze svého hříchu a tak by du­chovně přijímala, nedopouštěla by se nového hří­chu, ale také by neměla žádného užitku z takového duchovního přijímání. Pouze kdyby se duši podaři­la skutečná dokonalá lítost, tou lítostí navrácená milost by dopomohla k účinkům duchovního přijí­mání.

Všechny úkony ospravedlněné duše při duchovním přijímání Eucharistie jsou se školskou přesností vy­jádřeny v modlitbě svatého Alfonse Liguori - vlastně tato modlitba je vědomě z těch úkonů sestavena:

Můj Ježíši, věřím, že jsi přítomen v nejsvětější Svátosti. Miluji tě nade všechno. Má duše po tobě touží. Poněvadž tě nyní nemohu přijmout v nejsvětější Svátosti, přijď alespoň duchovním způsobem do mé­ho srdce. Vítám tě, jako bys byl u mně a zcela se s tebou spojuji. Ó, nedopusť, abych se kdy od tebe odloučil. Ó Ježíši, mé nejvyšší dobro, má sladká lás­ko, otevři a rozniť mé srdce, aby vždycky hořelo láskou k tobě."

Účinky duchovního přijímání Eucharistie jsou, podle souhlasného a odvěkého přesvědčení křesťa­nů, výlučně závislé na výkonu přijímajícího. Vše­obecně duchovní učitelé praví, že tyto účinky jsou čtverého druhu, téhož druhu, jako účinky skutečné­ho přijímání svátosti Eucharistie. O skutečném při­jímání Eucharistie praví svatý Tomáš Akvinský, že „vyživuje, posiluje, uzdravuje, těší". Při stejné vroucnosti ve skutečném a v duchovním přijímaní má ovšem skutečné přijímání Eucharistie tyto účinky neporovnatelně hlubší a větší, ale vroucně vyko­nané duchovní přijímání může přinést duši tyto účinky hlubší a větší nežli skutečné přijímání, vyko­nané s vlažnou povrchností. - Mimochodem tu můžeme vidět jakýsi lék nebo náhradu, kterou mů­že duše pěstovat po skutečném přijímání Eucharis­tie, když si vyčítá, že byla vlažnou a nějak povrch­ní. - O vroucně vykonaném duchovním přijímání Eucharistie lze tedy také říci, že je sprave­dlivé duši svatým chlebem, který obnovuje síly duše, kte­rý dává sílu do každého boje a pokušení, že se duši stává lékem, jenž prohlubuje náboženskou zdravost duše, pomáhá očištění duše od hříchů a slabostí. O duchovním přijímání Eucharistie lze říci, že má v sobě všechno potěšení.

Modlitba svatého Alfonse Liguori působí na lec­koho dojmem školské umělosti a jakéhosi vědátorství - ač je rozhodně nejlepší pro duše nábožen­sky nepříliš vypěstované. Pro vypěstovanější duše se spíše hodí modlitba, která bývá udávána jako nejlepší pro duchovní přijímání Eucharistie, modlit­ba „Zbožně se ti klaním", připisovaná svatému Tomáši Akvinskému, nebo modlitba, kterou rozši­řoval svatý Ignác z Loyoly, „Duše Kristova, posvěť mne".

Konečně odborníci praví, že nejlepší dobou pro duchovní přijímání Eucharistie je chvíle, kdy kněz ve mši svaté přijímá Tělo Páně, nebo když podá­vá svaté přijímání. Ale ve dne v noci není ani jediné chvíle, kdy by nebylo možné je vykonat. Zkušení vědí, co pro krásný a jemný a vroucí ná­boženský život znamená často konané vroucí duchovní přijí­mání Eucharistie.

Pokračování.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 5, 1935. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

 

Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti
Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání Těla Páně
Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie
Eucharistie prvních křesťanů 6 - Svatostánek prvních křesťanů

 

Související články: 

Cyprián: O úmrtnosti
Augustin o eucharistii
Cyprián: Křesťan a trpělivost
Justin: To čiňte na mou památku 
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina

 

[RSS]

Přečteno 423x

další články