Emilián Soukup, 17.9. 2008
Křesťané měli od začátku z Písma svatého zcela jasně dvě věci: 1. Eucharistie je pro duchovní život tím, čím je pro tělesný život chléb. 2. Je zapotřebí nejuctivější opatrnosti, aby si člověk místo nasycení duše nezpůsobil odsouzení. První křesťané o své víře přemýšleli, proto jim neušla myšlenka, že Pán Ježíš při poslední večeři řekl: Kdykoli to budete konat, konejte to na mou památku. Je tedy třeba Tělo Páně přijímat často a vždycky, když se koná eucharistická oběť? To byl první eucharistický problém. Nás vede k otázce přijímání Těla Páně.
Po dlouhém vývoji a obměnách v této záležitosti nás u prvních křesťanů nejvíce zajímá to, jak často a jakým způsobem přijímali Tělo Páně.
1. Znalci křesťanských dějin zjistili, že velmi brzo po začátcích křesťanství se ukázaly tři směry.
Špatní křesťané se ve své lhostejnosti vyhýbali přijímání Eucharistie, aby se nemuseli zkoumat, jak žádal svatý apoštol Pavel, to znamená zanechat hříchu. Dobří křesťané jednak zdůrazňovali nutnost co nejlepší přípravy na přijímání Těla Páně, aby se přijímalo hodně, a také považovali přijímání Eucharistie za odměnu pěstovaných a dosažených ctností. Jiní zase zdůrazňovali slovo Páně: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka, nebude ve vás život[1] - a byli přesvědčeni, že čest Boží a správné hodnocení Eucharistie vyžaduje časté požívání Eucharistie, protože ji Kristus ustanovil na vzrůst a posilu ctností v lidské duši.
První všeobecně zachovávané pravidlo bylo, aby všichni věřící přijímali Eucharistii, kdykoliv se koná eucharistická oběť. Skoro celá obě první staletí se mešní oběť konala pouze v neděli a teprve ke konci ještě ve středu a v pátek. Tu přijímali všichni. Ale máme také velmi časná svědectví, že si křesťané brali Eucharistii domů. Již Tertullian připomíná křesťanům, aby se nedotýkali pokrmů obětovaných modlám, protože se každého dne dotýkají Těla Páně.
Již v polovině třetího století svatý Cyprián mluví o povinnosti pravého křesťana přijímat Eucharistii každý den. Slovo modlitby „Otče náš" o chlebě vezdejším překládá jako „každodenní" a ten chléb vykládá ve vztahu k Eucharistii. Myšlenka této povinnosti mu byla samozřejmá v dobách, kdy každý den mohl každému křesťanovi přinést mučednickou smrt.
Pro čtvrté století máme zvyk každodenního přijímání Eucharistie dosvědčený pro Církve Egypta, Španělska, Itálie, Říma, Afriky, Asie, tedy obecně. Ale v té době se křesťanské víře a Církvi také dostalo vnějšího pokoje od pronásledování - a tento obyčej se začíná ztrácet. Dřívější výjimky se stávaly častějšími, takže například řehole sv. Benedikta ze šestého století již předpokládá, že se v klášteře slouží mše svatá jen v neděli, kdy všichni přistupují ke stolu Páně. Ale byly kraje, kde křesťané začínali k Eucharistii přistupovat jen jednou za rok - církevním shromážděním v Agde roku 506 bylo ustanoveno, že za katolíka nebude považován ten, kdo nebude přijímat Eucharistii o Vánocích, Velikonocích a Letnicích.
Duchovní učitelé pak mají zásadu: „Ať každý dělá to, co podle své víry uznává za náboženskou povinnost." (sv. Augustin), a ještě: „Každodenní přijímání Eucharistie ani nechválíme, ani nehaníme. Radíme však a vyzýváme, aby se přijímalo každou neděli, je-li ovšem duše odhodlána nehřešit." (Genadius Marsejský). Konečným znamením změněné situace je Kasiánova zpráva, že i horlivým mnichům v egyptské poušti se muselo připomínat něco, na co se již zapomínalo. Tělo Páně přijímali jen jednou za rok. Opat pěti set mnichů jim pak ohnivými slovy vytýkal jejich omyl ve smýšlení: odvolávají se na potřebu úcty k Eucharistii pro její nesmírnou hodnotu a říkají, že člověk se může odvážit přistoupit ke stolu Páně jen po takové přípravě, aby byl svatý a neposkvrněný, kdežto je to právě naopak - přijímání Eucharistie nás má učinit svatými a čistými.
Jak je člověk ve své pozemské chytrosti vždy a všude stejný! Vidíme však, že návrat k přijímání Eucharistie každého dne je návratem ke smýšlení prvních a nejlepších křesťanů.
2. Od začátku křesťanství bylo vedle přijímání Eucharistie pod obojími způsobami také přijímání pouze pod způsobou chleba. To je jisté a nikomu nepřišlo na mysl, že je o něco ukrácen, ani že má nezadatelné právo na obojí - když věděl, že přijímáním pod obojí se mu nedává více, nežli přijímáním pod jednou způsobou. Přitom je ještě zajímavé, že co je nám dosvědčeno o obřadech přijímání Těla Páně, ukazuje na přijímání jen pod způsobou chleba.
O podrobnostech těchto obřadů, chtějíce si je sestavit v celek, se musíme nanejvýš dohadovat. Máme písemné památky a máme několik obrázků. Přesné obřadní knihy jsou dílem dob mnohem pozdějších.
Z obrazů vidíme, jak první křesťané při svých bohoslužebných projevech byli velmi živí, když provázeli své modlitby nejen zvýšeným hlasem, nýbrž i gesty. U přijímání Eucharistie máme tuto živost v pohybech a gestech dosvědčenou v trojím: když přistoupili k obětnímu oltáři, aby přijali Tělo Páně, na znamení klanění Bohu se hluboce uklonili; potom toužebně vztáhli obě ruce po Eucharistii; konečně pravicí podepřeli v zápěstí vztaženou levici, na jejíž dlaň kněz položil Eucharistii; přijímali vstoje, jak se dosud činí ve východní církvi. Stáli uctivě skloněni.
Celek obřadů přijímání Těla Páně můžeme z nejstarších památek vidět takto: Když po proměňování nastala chvíle přijímání pro věřící lid, pozdvihl kněz Eucharistii nad hlavu a zpíval: „Svaté svatým!" Věřící přistoupili právě naznačeným způsobem, klaněli se, vztáhli ruce, kněz každému položil na dlaň Tělo Páně se slovy: „Tělo Kristovo", na něž přijímající odpověděl: „Amen", a sám požil Eucharistii.
V prvních křesťanských dobách bylo málo vnějších eucharistických obřadů i málo slov, ale tím více prozrazují, že byly v duších. Kněz řekl jen čtyři slova, přijímající řekl slovo jen jedno. Ale ještě dnes cítíme, jaká je v těch málo slovech síla vědomí a lásky.
Pokračování.
(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1935. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)
Cyprián: O úmrtnosti
Sv. Augustin o eucharistii
Cyprián: Křesťan a trpělivost
Justin: To čiňte na mou památku
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina
Basil Veliký: Jak přistupovat k přijímání Těla a Krve Kristovy?
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána
[1] Srov. Jan 6,53.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.