Nacházíte se na: Theofil > Patristika > List Diognetovi

List Diognetovi

23.1. 2009

Český překlad nádherného apologetického starokřesťanského dopisu anonymního autora, jenž byl napsán pravděpodobně mezi 2.-3. stoletím. Jedná se o nejstarší dochované křesťanské apologetické dílo, jež místy až poetickým jazykem vyjadřuje, kdo jsou křesťané oproti nevěřícím a jaký je jejich Bůh oproti ostatním, tehdy uctívaným bohům.

    

Úvod

Je s podivem, že tento list tak brilantního stylu i obsahu nebyl nikde v křesťan­ském starověku citován. Zachován nám zůstal jen v opise mezi Justinovými spisy ve štrasburgské knihovně v tzv. štrasburgském kodexu z 13.-14. sto­letí. Bohužel i tento kodex v německo-francouzské válce při obléhání Štrasburgu r. 1870 shořel. Naštěstí byl již v 16. a 17. století vydán spolu se spisy sv. Justina (r. 1592 jej tiskem vydal Jindřich Štěpán v Paříži a 30 let před zkázou kodexu jej r. 1843 z tohoto kodexu připravil do tisku Th. Otto). Autor listu je neznámý. Poněvadž obraz ráje ve 12. kapitole se vyskytuje u sv. Justina (též u Papia), soudilo se, že autorem je sv. Justin. Autor listu má však názory na židovství a pohanství příbuzné s autorem Barnabášova listu a odlišné od Justinových. Sv. Justin má totiž více pochopení pro pohanství a židovství než autor listu Diognetovi a kromě toho způsob vyjadřováni a líčení je odlišný od Justinových listů, dokonce s nimi kontrastuje. Někteří považovali za autora vedoucího alexandrijské školy Pantaena (Dunin-Borkowski) a ko­nečně, poněvadž dvě poslední kapitoly tvoří závěr Hippolytových Filosofumen, bylo autorství přisuzováno Hippolytovi. Obsahově jsou však poslední kapitoly vzdáleny od předešlých, takže se zdá, že byly do spisu vloženy a patří některému z výše uvedených starokřesťanských spisovatelů, nejprav­děpodobněji Hippolytovi. Autorem musí být kdosi z 2. či 3. století. Pro podobný styl byl připisován filozofu z 2. stol. Aristidovi z Athén. Harnack a Seeberg vsazují list vzhledem k umělecké formě a některým narážkám na Klementa Alexandrijského (v 9,2 to podle nich má být citát ze spisu Protreptikos 9,62) až do třetího století. Adresován je jakémusi Diognetovi, snad stoickému filozofu a učiteli císaře Marka Aurelia.

 

eirene-katakomby.jpg

 

Svým obsahem - je to první křesťanská apologie - je to odpověď na tři otázky, které položil pohan svému křesťan­skému příteli:

  1. Jakým způsobem křesťané uctívají Boha a proč odmítají způsob, jakým jej uctívají pohané a Židé,
  2. jak vypadá křesťanská láska a
  3. proč křesťanské náboženství přišlo na svět tak pozdě.

 

Z věroučného obsahu stojí za povšimnutí toto:

  1. Dokonalé poznání Boha nemá člověk sám ze sebe, nýbrž mu bylo zjeveno (kap. 8,5). Zjevení a život musí být v souladu (k. 12).
  2. Kristus je vlastní, jednorozený Boží Syn, je nesmrtelný (kap. 9), povýšený daleko nad anděly (kap. 7-8), je Vládce a Soudce. Účelem vtělení byla jeho oběť na kříži za naše hříchy; jen On mohl podat za lidstvo smírnou oběť (kap. 9).
  3. Lidská přirozenost se skládá z těla a nesmrtelné duše (kap. 6.). Člověk vyniká nad ostatní tvory (kap. 10).
  4. Milost působí vnitřní posvěcení, poněvadž svaté a nepochopitelné Slovo v nitru věřících je budováno a upevňováno (k. 7), neustále se v jejich srdcích rodí (kap. 11) a naplňuje je radostí (kap. 10).
  5. Jedině církev je jistým měřítkem. Jen v ní se udržuje správná víra evangelia a apoštolská tradice. Je provázena milostí (kap. 11), je pokračovatelkou Krista.

 

ThDr. Josef Novák

 

List Diognetovi

 

I.

1. Velmi šlechetný Diognete,

vidím, že se upřímně snažíš poznat víru křesťanů. Velmi důkladně a podrobně se vyptáváš, jakému Bohu uvěřili, jak jej uctívají, proč je svět pro ně něčím cizím, proč pohrdají smrtí, proč nezachovávají židovské obřady, proč jsou vůči sobě tak laskaví, proč toto nové pokolení a nový způsob života přišly teprve nyní a ne dříve.

...

 

II.

1. Zbav se předsudků, jež mají v moci tvou mysl, zřekni se falešné zvykovosti a začneš být jakýmsi zárodkem nového člověka i posluchačem nového učení, jak jsi slíbil. Nuže, nejen očima, ale i rozumem se snaž poznat, z čeho a jací jsou ti, které nazýváte a pokládáte za bohy. 2. Není to kámen, podobný tomu, po kterém šlapeme? Není to snad jen lepší kov, než z jakého jsou užitkové nádoby? Není ten bůh již jen shnilé dřevo? Není to stříbro, které musí člověk hlídat, aby je někdo neukradl? Není to železo rozežrané rzí? Není to jen hlině­ná nádoba, snad lépe vypracovaná než ta, která byla zhotovena ke každo­denní potřebě? 3. Zdaž toto všechno není z pomíjející hmoty? Nejsou bozi uděláni z roztaveného kovu? Nevytvořil je kameník, kovář, zlatník či hrnčíř? Dříve než dostala hmota uměním těchto řemeslníků podobu bohů, nezpracovávali jednotliví řemeslníci tutéž hmotu, která je i nyní? Zdaž i dnes by nevytvořili titíž umělci, kdyby tu byli, podobnou sochu z téže hmoty, ze které jsou nádoby? A naopak zase nemohli by lidé udělat z toho, čemu se klaníte, zcela obyčejné nádoby? Není to vše bez moci, slepé, bez ducha, bez citu, bez pohybu? Neshnije to, nepodléhá to všechno zkáze? 5. To nazýváte bohy, toho jste otroky, tomu se klaníte. Ano, i vy se tomu podobáte. 6. Nenávidíte křesťany proto, že něco takového nepovažují za bohy. 7. A nepohrdáte těmi svými bohy? Nevysmíváte se jim? Neopovrhujete jimi? Nekřivdíte jim, když kamenné a hliněné necháváte bez strážců, zatím co stříbrné a zlaté na noc uzavíráte a ve dne dáváte strážce, aby je někdo neukradl? 8. Jakou myslíte, že jim prokazujete čest? Chápou-li to, trestáte je. Nevnímají-li, proč se snažíte uctívat je krví a dýmem? 9. Zkus to někdo z vás, zda to vydrží. Ani jeden člověk se nedá dobrovolné takto trestat. Kámen to vydrží. On to necítí. Nedokážete, že má cit. 10. O tom, proč křesťané neslouží takovým bohům, mohl bych mluvit velmi dlouho. Pokládám za zbytečné více o tom mluvit, i kdyby někomu to bylo málo.

 

III.

1.  Potom si myslím, že bys velmi rád slyšel o tom, proč křesťané nemají tytéž obřady jako Židé.

2.  Židé nechtějí uctívat modly, o nichž jsem mluvil. Právem považují za důstojné uctívat jen jednoho Boha, Pána všech. Jestliže jej však uctívají tvým způsobem, nejednali správně. 3. Jestliže Řekové obětují mrtvým a němým bohům, ukazuje to na jejich pošetilost. Jestliže Židé obětují Bohu, jako by toho potřeboval, mělo by se to pokládat spíše za pošetilost než za bohoslužbu. 4 Ten, jenž učinil nebe, zemi a vše, co je na nebi i na zemi, a jenž nám dává vše, co potřebujeme, nepotřebuje totiž nic z toho, co sám dává těm, kteří mu domněle něco dávají. 5. Domnívají se, že oběť splnili krví, dýmem, celopalem a že Boha tím uctili. Nijak se mi nezdá, že se liší od těch, kteří obětují stejným způsobem mrtvým bohům. Pohané totiž obětují těm, kteří tu oběť nemohou přijmout. Židé zase tomu, který nic nepotřebuje.

 

IV.

1. O zakázaných pokrmech, o strachu před pracemi o sabbatu, o vychloubání se obřízkou, o předstírání postu, o slavení novoluní, o takových směšnostech. nezasluhujících si zmínky se domnívám, že se nepotřebuješ ode mne dozvědět. 2. Což není nespravedlivé z toho, co Bůh stvořil k potřebě lidí, jedno pova­žovat za dobré a druhým jako naprosto neužitečným opovrhovat? 3. Což není bezbožné nalhávat si, že Bůh zakazuje v sobotu konat něco dobrého? 4. Což není směšné vychloubat se, že zákaz požívání masa je důkazem vyvolení, jako by byli ve zvláštní milosti u Boha? Kdo by pokládal za uctívání Boha, když podle hvězd a měsíce stanoví, kdy nastává den[1], kdy měsíc[2], co chce Bůh, a když podle ročních dob podle své libosti určují dny radosti[3] a dny smutku[4]? Nepokládal bys to spíše za důkaz pošetilosti? 6. Domnívám se, že ses dosta­tečně poučil, proč se křesťané právem zdržují každé pošetilosti i toho, čím se Židé ze zvědavosti zabývají. Nedoufej však, že tě člověk může poučit o tajemství jim vlastní bohoslužby.

 

V.

1. Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, ani způsobem života. 2. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způ­sobem. 3. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. 4. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání a jídle se přizpůsobují domá­cím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. 5.  Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou.

6.  Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují[5]. 7. Mají společný stůl[6], ne však lůžko. 8. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. 9. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. 10. Poslouchají dané zákony, způsobem svého života však nad zákony vítězí. 11. Všechny milují a ode všech jsou pronásledo­váni. 12. Neznají je a přece je odsuzují. Jsou zabíjeni a dostávají život. 13. Že­brají a přece mnohé obohacují. Všeho jsou zbavováni a vším oplývají. 14. Jsou zbavováni cti a tato bezectnost je jejich oslavou. Pomlouvají je a oni podávají důkaz své spravedlnosti. 15. Zlořečí jim, a oni žehnají. Ubližují jim, a oni to považují za čest. 16. Když prokazuji dobrodiní, trestají je jako zločince. Když jsou trestáni, radují se, jako by znovu dostávali život. 17. Židé proti nim bojují jako proti cizincům. Řekové je pronásledují. A ti, kdo je nenávidí, ne­mají žádný důvod k nepřátelství.

 

VI.

1. Prostě řečeno: Jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. 2. Duše je rozptýlena ve všech údech těla a křesťané ve všech městech světa. 3. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě a nejsou ze světa. 4. Neviditelná duše je chráněna ve viditelném těle. I křesťany je možné ve světe poznat, avšak jejich zbožnost zůstává neviditelná. 5. Tělo nenávidí a bojuje proti duši, poněvadž ona mu brání, aby se oddávalo rozkoším, a přece jí nemůže uškodit. I křesťany, protože se stavějí proti rozkoším, svět nenávidí a přece jim nemůže uškodit. 6. Duše miluje nenávidějící tělo i jeho údy. I křesťané milují ty, kdo je nenávidí. 7. Duše je sevřena tělem, avšak sama tělo udržuje I křesťany drží jako ve vězení svět, oni však udržují svět. 8. Nesmrtelná duše přebývá ve smrtelné schránce. I křesťané žijí v pomíjejícím světě, avšak oče­kávají v nebesích nesmrtelnost. 9. Duše se stává lepší a sílí hladem a žízní. I křesťané den ze dne více rostou, když je stíhají tresty. 10. Bůh jim určil takové místo, které nesmí opustit.

 

VII.

1. Jak jsem řekl, jejich učení, které tak pečlivě střeží, není ze světa, ani není pomíjející, ani jim nebyla svěřena lidská tajemství. 2. Sám vládce a stvořitel všeho Bůh seslal z nebes mezi lidi pravdu a svaté nepostižitelné slovo a vložil do jejich srdcí. Neposlal lidem, jak by se někdo domníval, nějakého služebníka či anděla, knížete nebo někoho z těch, kteří řídi zemi, nebo někoho z těch, jimž je svěřena péče o nebeské věci. Poslal samého Tvůrce a Stvořitele všeho, skrze nějž stvořil nebesa, mořím vymezil hranice. Jeho tajemství[7] věrně střeží všechny hvězdy, od něho přijalo slunce moc střežit běh dnů, jeho poslouchá měsíc, aby v noci svítil, na jeho rozkaz doprovázejí hvězdy měsíc na jeho dráze. On všechno řídí, vymezuje hranice. Jemu je všechno podřízeno: nebe i co je na nebi, země i co je na zemi, moře i co je v moři, oheň, vzduch, hlubiny, co je ve výšinách a v hlubinách i co je mezi nimi. Toho k nim poslal. 3. Nuže, kdo z lidí by se domníval, že tak učinil z mocichtivosti či aby naháněl strach? 4. Nikoli. Z dobrotivosti a lásky jako Král poslal Syna Krále, poslal jej jako Boha, poslal jej k lidem jako člověka. Poslal jej, poněvadž chtěl zachránit, přesvědčovat, ne nutit násilím. Bůh totiž neužívá násilí. 5. Poslal jej, poně­vadž volá a nepronásleduje. Poslal, poněvadž miluje, nesoudí. 6. Jako soudce jej pošle. Kdopak unikne jeho příchodu?[8] ... 7. Nevidíš, jak jsou křesťané předhazováni zvěři, aby zapřeli Pána, a nejsou přemoženi? 8. Nevidíš, že čím více jsou trestáni, tím více že jich přibývá? 9. To není z lidské moci, to je síla Boží. To je důvod jeho příchodu.

 

VIII.

1 Kdo z lidí vůbec věděl, kdo je Bůh, dokud nepřišel? 2. Zda schvaluješ prázdná a žvanivá slova těch hodnověrných filosofů? Někteří z nich hlásali, že oheň je bohem a k němu že přijdou. Jiní pokládají za boha vodu, jiní něco z toho, co Bůh stvořil. 3. Věru, kdybychom něco z těchto názorů schvalovali, bylo by pak možné nazvat bohem všechno tvorstvo. 4. Jsou to však bajky a šalba kejklířů. 5. Nikdo z lidí Boha ani neviděl ani nepoznal, avšak On sám se zjevil. 6. Zjevil se skrze víru, jíž jediné je dovoleno Boha spatřit. 7. Bůh, vládce a stvořitel všeho, jenž vše učinil a uspořádal, nebyl k lidem jen laskavý, nýbrž i shovívavý. 8. On byl, je a bude vždy týž. On je upřímný, dobrý, nehněvá se, je pravdivý. Jedině On je dobrý. 9. Svou velkou a nepocho­pitelnou myšlenku sdělil pouze Synu. 10. Když svůj moudrý úmysl choval a střežil v tajnosti, zdálo se, že se o nás nestará. 11. Když pak skrze milova­ného Syna zjevil a ohlásil, co připravil již na počátku, dal nám tím všechno. My máme účast na jeho dobrodiní, my jej vidíme a poznáváme. Kdo z nás by se toho nadál?

 

IX.

1. Všechno tedy se Synem u sebe zařídil. Dokud nenadešel čas, nechal nás podle naší libosti unášet nezřízenými pudy, rozkošemi a vášněmi. Nikterak neměl radost, že hřešíme. Jen to trpěl. Neschvaloval dobu nepravosti, tvořil však nynější čas spravedlnosti, abychom v tomto světě a s tímto světem byli usvědčeni, že nejsme hodni vlastní silou zasloužit si život, a abychom uvěřili Boží lásce. My sami jsme měli podat důkaz, že sami vlastními silami nemůžeme vejít do Božího království, Boží mocí však že tam vejít můžeme. 2. Když se navršila naše nepravost a když se naprosto jasně ukázalo, že odměnou za to nám hrozí trest a smrt, tehdy přišel čas, kdy se Bůh rozhodl zjevit svou lásku i moc. Jaká to nezměrná dobrota a láska Boha k lidem! Nechoval vůči nám nenávist, nezavrhl nás, ani nevzpomenul naši nepravost. Byl shovívavý. Trpělivě snášel naši špatnost. Sám vzal na sebe naše hříchy, jako výkupné dal za nás svého Syna[9]. Svatého za hříšné, dobrého za špatné, spravedlivého za nespravedlivého[10], nepomíjejícího za pomíjející, nesmrtelného za smrtelné. 3. Co jiného totiž mohlo zakrýt naše hříchy než jeho spravedlnost? 4. Čím jsme mohli být my nespravedliví a hříšní ospravedlněni, ne-li jedině Božím Synem? 5. Jak sladká to výměna! Jak nepochopitelné ustanovení! Jak neče­kaná dobrodiní! Nepravost mnohých se skryla v jednom spravedlivém a spra­vedlnost jednoho napravila mnohé nepravosti. 6. Napřed ukázal, že naše přirozenost nemůže dosáhnout života. Teď nám ukázal Spasitele, který může zachránit i to, co nemohlo být zachráněno. Z obojího chtěl, abychom uvěřili jeho lásce, abychom jej pokládali za živitele, otce, učitele, rádce, lékaře, za rozum, světlo, sílu, život, abychom nepečovali úzkostlivě o oděv a jídlo.

 

X.

1. Kdybys zatoužil po takové víře, dospěl bys k poznání Otce. 2. Bůh totiž měl lidi rád. Pro ně stvořil svět. Jim podřídil všechno na zemi. Jim dal řeč, rozum. Jedině jim dovolil hledět k němu nahoru. Stvořil je ke své podobě. K nim poslal svého jednorozeného Syna. Jim přislíbil nebeské království a dá je těm, kteří jej milovali. 3. Až to poznáš, nemyslíš, že tě to naplní radostí? Nebudeš milovat Toho, který tebe miloval dříve než ty jej[11]? 4. Až si jej zamiluješ, budeš se snažit napodobit jeho lásku. A nedivil by ses, že člověk může napodobit Boha. Může, chce-li. 5. Utiskování bližních, snaha potlačit slabší, obohacování ani násilí vůči slabším nečiní člověka šťastným. V tom nikdo ne­může Boha napodobovat. To nepatří k jeho vznešenosti. 6. Kdo však pomáhá bližnímu, kdo chce prokazovat dobré slabšímu, kdo od Boha přijaté dary postupuje potřebným, ten se stává pro podarované bohem[12], ten napodobuje Boha. 7. Tehdy uvidíš ještě na zemi, že Bůh v nebesích řídí svět jako nějakou obec. Tehdy začneš mluvit o Božích tajemstvích. Tehdy budeš milovat a obdi­vovat ty, kteří jsou trestáni za to, že nechtějí zapřít Boha. Až poznáš oprav­dový nebeský život, až pohrdneš tím, čemu se říká smrt, až se začneš bát skutečné smrti, připravené odsouzeným do věčného ohně, tehdy budeš odsu­zovat klam a podvod světa. Tento oheň bude věčně trestat odsouzené. 8. Tehdy budeš obdivovat ty, kdo pro spravedlnost podstoupili pomíjející oheň, a budeš je velebit, až poznáš onen věcný oheň.

 

XI.

1. Nemluvím o ničem cizím, ani se nesnažím slepé přemlouvat. Jako žák apoštolů jsem učitelem pohanů. To, co mi bylo svěřeno, odevzdávám těm, kteří chtějí být učedníky pravdy. 2. Kdo totiž, když byl správně poučen a stal se přítelem Slova, se nesnaží bezpečně se naučit tomu, co jasně zjevilo Slovo učedníkům? Zjevilo jim to Slovo, které se zjevilo, které mluvilo pravdu, které nepoznali nevěřící, které však mluvilo k učedníkům. A ti byli uznáni hodnými poznat tajemství Otce. 3. Proto poslal Slovo, aby to zjevilo světu. Lidmi bylo zneuctěno, apoštolové je hlásali, pohané v ně uvěřili[13]. 4. Slovo bylo na počát­ku[14]. Ač staré, zjevilo se jako nové a v srdcích svatých je stále novým. 5. Slovo bylo vždy. Dnes jako Syn, skrze něhož je obohacována církev, ve svatých rozmnožována milost. Tato milost skýtá moudrost, zjevuje tajemství, raduje se z věrných, dává, kdo ji hledá, kdo neporušuje přísahu, kdo neopouští cesty otců[15]. 6. Důsledkem toho je, že velebíme úctu k zákonu, že poznáváme milost proroků, že je utvrzována víra evangelií, že se chrání apoštolská tradice a že plesá milost církve. 7. Kdybys tuto milost nezarmucoval, poznal bys, o čem mluví Slovo prostřednictvím těch, skrze něž, kdy chce, mluví. 8. Co jsme byli povinni na příkaz Slova říci, to vám z lásky k tomu, co nám bylo zjeveno, sdělujeme.

 

XII.

1. Když to pozorně přečtete, poznáte, co Bůh dává těm, kteří jej správně milují. Stali se radostným rájem, krásným zeleným stromem plným rozličných plodů. 2. Tady byl zasazen strom poznání a strom života. Nehyne strom poznání, hyne však neposlušnost. 3. Co bylo napsáno, není nejasné. Bůh do­prostřed ráje zasadil strom poznání a strom života. Poznání představuje život. Poněvadž první lidé nesprávně užili poznání, lest hada je prozradila. 4. Není život bez poznání, ani poznání bez opravdového života. Obojí je zasazeno blízko sebe. 5. Když apoštol uvažoval o tomto vzájemném vlivu a o poznání nesprávně ovlivňujícím život, v rozhořčení praví: „Poznání vede k domýšlivosti, láska však buduje."[16] 6. Kdo se domnívá, že něco ví bez pravého a životem potvrzeného poznání, nic neví. Had jej svede, poněvadž nemiloval život. Kdo v bázni poznává a hledá život, ten seje v naději, že bude sklízet. 7. Poznání ať je ti srdcem, životem pak pravé, upřímně přijaté slovo. 8. Když budeš úrodným stromem, budeš neustále sklízet, co na Bohu budeš žádat. Na to had nesahá, toho se lest nedotýká; Eva nepřichází o život, považuje se za pannu[17]; 9. zjevuje se spása, apoštolové dostávají moudrost, přicházejí velikonoce Pána, shromažďují se zástupy a poslušně se řadí, Slovo, které učí svaté, se raduje. A skrze Slovo je oslavován Otec. Jemu sláva na věky. Amen.

 

(Přeložil a úvod napsal ThDr. Josef Novák. Převzato z Třetí patristická čítanka, Česká katolická Charita, Praha 1985. Mírně jazykově upraveno redakcí RTh.)  

 

Související články: 

Tichon Zadonský: Křesťanova vlast 
Hermas: O pravém postu a čistotě 
Klement Římský: Čiňme pokání!

 

Poznámky:


[1] Příchod dne a noci určovali objevením se hvězd. Objevením se tří hvězd střední velikosti na obloze končil den a nastala noc. Jestliže tedy kalendářní den začínal ne jako u nás od půlnoci, nýbrž po západu slunce, když se objevily na obloze tři hvězdy, proto vykladači Zákona velmi pozorně sledovali oblohu v pátek navečer, aby si přesně zjistili, kdy začíná sobotní klid, který nesměl být žádnou prací porušen.

[2] Tj. k určení slavnosti novoluní.

[3] Velikonoce, Letnice, Slavnost stánků a svátek nového roku.

[4] Den smíření slavený v září (Leviticus 23,27n).

[5] Ve starověké Spartě bylo kupř. nezdravé dítě odloženo do Taygejských hor a tam ponecháno napospas dravcům.

[6] Je možné tím rozumět jednak tzv. agapé, křesťanské hostiny, jichž se společně účastnila celá křesťanská obec, jednak sv. přijímání při mešní oběti.

[7] Tj. zákony, jimiž řídí svět.

[8] Zde chybí část textu.

[9] Ř 8,32.

[10] 1P 3,18.

[11] 1J 4,19.

[12] Autor listu tím  připomíná Diognetovi dobře známé přísloví: „člověk člověku bohem".

[13] 1Tim 3,16.

[14] J l,ln.

[15] Tj. kdo zachovává ustanovení křesťanských Otců.

[16] 1Kor 8,1.

[17] Smysl této vědy je asi tento: „Budeš-li v sobě pěstovat strom poznání i života, nezhřešíš, budeš bez hříchu."

 

[RSS]

Přečteno 723x

další články