Nacházíte se na: Theofil > Svátosti > Chléb náš vezdejší dej nám dnes ...

Chléb náš vezdejší dej nám dnes ...

sv. Cyprián, 17.9. 2023

V prosbě modlitby "Otče náš" o "chléb náš každodenní" prosíme nejen o naplnění našich každodenních, všedních potřeb, ale zejména o chléb duchovní, zajišťující nám věčnost, kterým je sám Kristus v tajemství eucharistie, jak to církevní otcové chápali od samotného začátku, včetně sv. Cypriána (+258), kartaginského biskupa a vlivného autora mnoha textů.

 

cyprian-004-upr-men.jpgDále v modlitbě Otče náš prosíme a říkáme: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes" (Mt 6,11). To se může chápat jak ve smyslu duchovním, tak i ve smyslu běžném, poněvadž obojí smysl božským užitkem přispívá ke spáse. Neboť chlebem života je Kristus (srov. J 6,35), a tento chléb je nikoli všech, nýbrž je náš[1]. A jako říkáme: „Otče náš", neboť on je Otcem těch, kteří chápou a věří, tak zvoláváme i: „chléb náš", poněvadž Kristus je chlebem těch, kteří přijímají jeho tělo.

Prosíme pak, aby tento chléb nám byl dáván každodenně, abychom se - jsouce v Kristu a denně přijímajíce eucharistii za pokrm spásy - neodloučili od těla Kristova[2] tím, že bychom byli vzdalováni od nebeského chleba z důvodu vyloučení pro nějaké závažnější provinění ze společenství, jak on sám hlásá a připomíná: „Já jsem chléb života, který sestoupil z nebe. Bude-li kdo jíst z mého chleba, bude žít na věky. Chléb pak, který já dám, je mé tělo, (které dám) za život světa." (J 6,51-52) Když tedy říká, že bude-li kdo jíst z jeho chleba, bude žít na věky, pak jako je zřejmé, že budou žít ti, kteří požívají jeho tělo a přijímají eucharistii podle pravidel společenství, tak naopak je třeba se obávat a modlit, aby nezůstal daleko od spásy ten, kdo kvůli vyloučení nemá přístupu ke Kristovu tělu. Kristus sám přece varuje a říká: „Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život." (J 6,54) A proto prosíme, aby nám byl každodenně dáván náš chléb, to jest Kristus, abychom se my, kteří zůstáváme v Kristu a žijeme v něm, nevzdálili od jeho posvěcení a těla[3].

Může to však být chápáno i tak, abychom my, kteří jsme se zřekli světa a vírou v duchovní milost jsme odvrhli jeho bohatství a okázalost, žádali pouze o pokrm a životní potřeby, poněvadž Pán poučuje a říká: „Kdo se nezříká všeho, co má, nemůže být mým učedníkem." (Lk 14,33) Kdo tedy začal být Kristovým učedníkem, ve zříkání se všeho podle výroku svého Učitele, má prosit jen o denní pokrm a neupírat prosebná přání do daleké budoucnosti, poněvadž Pán opět přikazuje a říká: „Nemyslete na zítřek, neboť zítřek bude myslet sám na sebe; každý den má dost svých trápení." (Mt 6,34)

Právem tedy žádá pro sebe o živobytí na dnešek Kristův učedník, který má zapovězeno starat se o zítřek. Vždyť si i odporuje a vyvrací, abychom usilovali žít ve světě dlouho, poněvadž si přejeme, aby vbrzku přišlo Boží království. Tak napomíná i blažený Apoštol a posiluje naši naději a upevňuje naši víru: „Nic jsme si totiž," praví, „na tento svět nepřinesli, a také si ani nic nemůžeme odnést. Má-li tedy kdo živobytí a oděv, ať se s tím spokojí. Kdo však chce bohatnout, upadá do pokušení a osidel (ďáblových) a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. Kořenem totiž všeho zla je chtivost, kvůli níž někteří zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí." (1Tim 6,7-10)

 

[Cyprián: O modlitbě Páně (lat. De oratione Dominica), 18-19. Český překlad Tadeáše Šťastného převzat z vydání: Sv. Cyprián: O Modlitbě Páně, Tasov 1948, s. 22-24, a s ohledem na latinské znění (J.-P. Migne: Patrologia latina, IV, Paris 1844, sl. 531-533) upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

K obětování
Křesťan a trpělivost  
Dobré skutky a dobročinnost
Nemůže mít Boha za Otce, kdo nemá Církev za matku   
Prvenství je dáno Petrovi   
O jednotě církve 
O úmrtnosti 

 

Související články:

Efrém Syrský: Duch a Oheň  
František z Assisi: Výklad Otčenáše 
Evagrius Pontský: Komentář k Modlitbě Páně 
Archimandrita Georgios (Kapsanis): Modlitba Páně   
Madeleine Delbrêl: Říkejte: Otče náš, jenž jsi na nebesích  
Theodor z Mopsuestie: Modlitba Páně je pravidlem našeho života  
Jan Zlatoústý: Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista  
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví  
Chromatius z Akvileje: Modlitbu Páně vyznávejme nejen ústy, ale svým životem!
Klement Alexandrijský: Skutečný chléb z nebe je tělo Kristovo, tělo zmrtvýchvstalé  
Ambrož Milánský: Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy 
Hilarius z Poitiers: Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo 
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže 
Fulgentius z Ruspe: Jsme vpravdě tím, co tajemně slavíme při oběti 
Basil Veliký: Jak přistupovat k přijímání Těla a Krve Kristovy? 
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána  
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení  
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie 
Eucharistie - dar ukřižované Lásky
Jan Tauler: My jíme našeho Boha 
Justin: To čiňte na mou památku 
Ambrož Milánský: O Tajemstvích 
Sv. Augustin o eucharistii 
Justin: První Apologie

 

eucharistia-2-4.jpg

otce-nas-003-men.jpg  

 

Poznámky:


[1] Eucharistii nemohl přijímat kdokoliv, ale pouze pokřtěný, který nadto žije mravně bezúhonně, v souladu s Božími požadavky, což je podmínka platná dodnes. Pozn. RTh.

[2] Na některé těžké hříchy (odpad od víry, vražda, cizoložství) bylo stanoveno veřejné pokání. Kajícníci se po tuto dobu nesměli účastnit mše svaté věřících (po evangeliu odcházeli), a tedy ani eucharistické hostiny. Byli proto vystaveni nebezpečí, aby vůbec nevypadli z  Kristova Mystického Těla, když takovou dobu byli zbaveni síly svátostného těla Kristova. Proto prosba, aby Bůh tak řídil život křesťanů, aby se mohli denně účastnit eucharistických hodů. Pozn. překl.

[3] Vzdálit se od těla Kristova eucharistického znamená zároveň vzdálit se od Těla Kristova, kterým je Církev, což platí i v opačném pořadí. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 256x

další články