Komentář k Modlitbě Páně

 

 

 

Úvod

Evagrius Pontský (†399), výrazná postava starověkého mnišství a křesťanské spirituality vůbec, se ve více svých dílech zabýval tématem modlitby v jejích různých formách i v její podstatě. Stěžejním dílem na toto téma je jeho pojednání známé pod názvem De oratione („O modlitbě"), které však neobsahuje explicitní komentář k Modlitbě Páně. Ten, byť poměrně stručný, se do dnešních dnů dochoval v koptské tradici v rámci katény k Evangeliu Matoušovu[1]. Jej nyní přinášíme ve dvou alternativních českých překladech, z nichž první vychází z překladu oné katény učiněného německým znalcem Evagriovy spirituality Gabrielem Bungem a druhý, spíše pracovní překlad biblisty Júlia Pavelčíka, je proveden přímo z koptského textu dané katény.

 

Komentář k Modlitbě Páně

 

Svatý Abba Evagrius komentuje modlitbu, která se nachází v Evangeliu sv. Matouše, „Otče náš, jenž jsi v nebesích" následujícím způsobem:

Mnozí, a to větší než my, hovořili o této modlitbě. Rovněž my, usilujíce o dosažení jejich cíle a následujíce jejich učení, chceme o ní hovořit kvůli milosti, která spočívá v každém slově této posvátné modlitby. Nakolik jí obětujeme veškerou naši pozornost, je s to přivést člověka zpět k jeho prvotní přirozenosti[2]. Toto je ona:

 

Otče náš, jenž jsi v nebesích

Toto slovo je adresováno těm, kteří prodlévají v důvěrnosti s Bohem, jako syn v náruči Otce[3].[4]

Posvěť se Jméno Tvé

To znamená: nechť je posvěceno mezi námi, tím, že pro naše dobré činy bude velebeno národy, které budou říkat: „Hleďte, toto jsou opravdoví služebníci Boha!"

Přijď království Tvé

Královstvím Božím je Duch Svatý. Prosíme, aby Jej na nás seslal.

Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi

Vůle Boží je spásou pro každou rozumovou duši. Prosíme o to, aby to, co se uskutečňuje mezi nebeskými mocnostmi, se naplnilo taktéž na zemi.

Chléb náš zítřejší dej nám dnes

Chléb náš zítřejší[5], to jest Boží dědictví. Prosíme nyní, aby nám již dnes dal jeho závdavek, to znamená, aby Jeho láska byla zakoušena již v tomto eónu a aby v nás roznítila horoucí touhu.

A odpusť nám naše viny

Odpuštění hříchů vede k osvobození od žádostivosti a posiluje duši proti hříchu a také působí, že se sami staneme laskavými, jak nás učí následující slova:

Jako i my odpouštíme našim viníkům

Odpuštění našim viníkům způsobuje, že neživíme zlé myšlenky vůči těm, kteří se na nás hněvají.

A neuvoď nás v pokušení

To znamená, abychom se nepoddali pokušení, bez vůle Boha.

Ale zbav nás od zlého

To znamená, aby nám Bůh, zlíbí-li se mu uvést nás v pokušení, dal sílu, abychom pokušení nepodlehli a nenavraceli se k němu.

Neboť Tvá je Moc

To znamená Syn.

I Království

To znamená Duch Svatý.

Na věky věků. Amen.

 

[Z polského překladu in: Gabriel Bunge: Ewagriusz z Pontu - mistr życia duchowego, Kraków 2001 (orig.: Das Geistgebet. Studien zum Traktat „De Oratione" des Evagrios Pontikos), s. 94-96, přeložil, poznámkami pod čarou doplnil a úvod napsal Lukáš Drexler.]

 

Překlad z koptštiny:

Svatý abba Evagrius vykládá modlitbu, která je v Evangeliu podle Matouše, totiž „Otče náš, jenž jsi na nebesích":

Je sice mnoho co říct o této svaté modlitbě a (, co se toho týče,) již to učinili větší (lidé) než my, my však, sledujíce jejich záměr[6] a učení[7], budeme také ve stručnosti hovořit k vaší lásce[8] skrze milost, která (je) v každém z těch slov, jež (jsou) v této svaté modlitbě, schopné[9] přivést člověka k jeho prvotní přirozenosti[10], jestliže jí náležitě[11] věnujeme (svoji) pozornost.

Toto je ona:

 

Otče náš, jenž jsi v nebesích.

Toto slovo náleží těm, kteří jsou důvěrní[12] v přítomnosti Boha,[13] (tak) jako je Syn v náruči[14] svého Otce.

Ať se posvětí tvé Jméno.

To znamená, aby se posvětilo jeho Jméno mezi námi[15] tím, když mu národy[16] vzdávají slávu pro naše dobré skutky a říkají:[17] „Hle, toto jsou vpravdě služebníci Boha."

Ať přijde tvé království.

Královstvím Božím je Duch Svatý, (a) my prosíme, aby ho na nás seslal.

Tvá vůle[18] nechť se stane jako v nebi, tak i na zemi.

Vůlí Boží je spása každého rozumného[19] tvora; to, co existuje mezi duchovními[20] mocnostmi, které jsou v nebi (tj. nebeskými), je tím, oč také my prosíme, aby se nám stalo na zemi.

Chléb náš zítřejší[21] dej nám dnes.

To znamená: Chléb náš zítřejší je dědictví[22] Boží, (a) my prosíme nyní, aby nám závdavek (toho dědictví) dal dnes, to znamená, aby se sladkost[23] (toho dědictví) i jeho touha[24] stala v hojnosti mezi námi[25] (již) v tomto věku[26].

A odpusť nám naše viny.

Odpuštění hříchů je osvobozením od vášní[27] a silou duše[28] proti hříchu a sladkostí[29] k sobě navzájem, jako nám říká to slovo, které následuje[30] po tomto, totiž:

jako i my (jsme ti, kteří) odpouštíme sobě navzájem:

Odpuštění našim viníkům je nepamatování[31] si zloby[32] proti těm, kteří nás přivádějí k hněvu[33].

Neuveď nás v pokušení[34]:

to znamená, abychom nevydali sebe sama pokušením bez vůle[35] Boha.

Ale zachraň nás od zlého:

to znamená, zlíbí-li se našemu Bohu uvést nás v pokušení, aby nám dal sílu nepadnout v něm[36] ani se k němu nevrátit[37].

Neboť tvá je moc,

tj. Syn,

i království,

které je Duch Svatý.

Na věky věků.

 

[Z koptského textu (in: P. de Lagarde: Catenae in Evangelia Aegyptiacae, Göttingen 1886, s. 13-14) přeložil Július Pavelčík.]

 

 

 

Více o Evagriovi Pontském

 

Od téhož autora:

Poučení (Capita paraenetica)   

 

Související články:

František z Assisi: Výklad Otčenáše 
Tertulián: Modlitba je duchovní oběť 
Bonaventura: Buď člověkem modlitby!
Jan Zlatoústý: Modlitba je světlem duše 
Palladios: Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi  
Madeleine Delbrêl: Říkejte: Otče náš, jenž jsi na nebesích   
Didaché - Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly   
Theodor z Mopsuestie: Modlitba Páně je pravidlem našeho života   
Chromatius z Akvileje: Modlitbu Páně vyznávejme nejen ústy, ale svým životem!  
Barsanufius z Gazy: Trápíš se a máš soužení? Volej Ježíše, kterého máš blízko  
Ewa Wipszycka: Antropologie sv. Antonína Poustevníka a askeze     
Ambrož Milánský: Duch Svatý - Učitel a Vůdce modlitby 
Ignatij Brjančaninov: Poučení o modlitebním pravidle 
Archimandrita Georgios (Kapsanis): Modlitba Páně   
Cyprián: Chléb náš vezdejší dej nám dnes ...  
Origenes: Zač se modlit především? 

 

Poznámky:

---

[1] Tiskem vydáno in: P. de Lagarde: Catenae in Evangelia Aegyptiacae, Göttingen 1886, Evagriův komentář se nachází na s. 13-14.

[2] Tj. k přirozenosti, jakou měl člověk před pádem do hříchu.

[3] Srov. J 1,18.

[4] Srov. též Evagriovo: „Kdo miluje Boha, ten s Ním ustavičně rozmlouvá jako s Otcem, odrážeje jakoukoliv zlovolnou myšlenku." (De oratione, 55)

[5] Evagrius zde navazuje na tradici patristického výkladu řeckého výrazu επιουσιος [epiúsios] obsaženého v modlitbě Otče náš, který křesťané už od nejstarších dob chápali nejen doslovně jakožto každodenní pozemské potřeby a prosbu o ně, ale i duchovně a eschatologicky (např. Origenes, Pseudo-Atanáš, Jan Damašský), byť sám Evagrius zde nezvýrazňuje eucharistický aspekt, jak je tomu u mnoha dalších starokřesťanských autorů (např. Cyprián, Tertullianus, Cyril Jeruzalémský, Řehoř z Nyssy, Augustin, Jan Damašský).

[6] Řec. skopos.

[7] Dosl. „záměr a učení oněch (lidí)".

[8] Řec. agapé.

[9] Řec. hykanos.

[10] Řec. fysis.

[11] Řec. kalos, také: „dobře".

[12] Řec. parrésia.

[13] Nebo: „před Bohem".

[14] Neboli „v lůně" (srov. J 1,18).

[15] Nebo: „v nás".

[16] Nebo: „pohané" (ethnos).

[17] Dosl. „v jejich (totiž národů) vzdávání slávy jemu".

[18] Dosl. „to, co ty chceš".

[19] Řec. logikon.

[20] Řec. noéros, také: „rozumový".

[21] Dosl. „chléb zítřka".

[22] Řec. kléronomia.

[23] Lze i: „dobrota", „dobrotivost".

[24] Zřejmě: „touha po něm".

[25] Lze i: „v nás".

[26] Koptské eneh.

[27] Řec. pathos.

[28] Řec. psyché.

[29] Lze i: „dobrota", „dobrotivost".

[30] Dosl.: „přichází".

[31] Nebo: „nevzpomínání si na" nebo snad i: „nepřipomínání si".

[32] Řec. kakia.

[33] Nebo též: „rozčilují".

[34] Řec. peirasmos.

[35] Lze i: „mimo vůli".

[36] Zřejmě ve smyslu „nepodlehnout mu".

[37] Lze i: „ani ho nepopřít", nebo: „ani ho odmítnout", ve smyslu: pokud Bůh na nás dopustí pokušení, ať nám dá sílu toto pokušení neodmítnout, ale (naopak) ho přijmout (srov. k tomu Jk 1,12).