Spiritualita, spirituální

Spiritualita

(z franc. spiritualité - "duchovnost", "duševnost")

- duchovnost, duchovní život, akt a způsob duchovního života.

Obecně se tak označuje duchovnost, duchovní život či způsob duchovního života. Konkrétněji se pak mluví o různých spiritualitách, např. spiritualitě karmelitánské, s. františkánské, s. stvoření, s. kontemplativní, s. mariánské atp., čímž se vyzdvihuje ten či onen důraz či ráz dané spirituality.

[Lukáš Drexler]

- systematické a uvážlivé praktikování modlitebního a zbožného křesťanského života v souladu s jeho pravidly. V praxi křesťanská spiritualita odevždy vybízela k asketickému a modlitebnímu životu, v němž duchovní vedení a světlo Ducha Svatého usnadňují rozpoznání směru, jakým jsou jednotlivci i společenství vedeni (1Tes 5,19-22; 1J 4,1). Školy či druhy spirituality se často řídily charismaty takových řádů jako benediktini, dominikáni, františkáni, jezuité, karmelitáni a kartuziáni. Spiritualita coby předmět bádání zahrnuje otázky teologické (spolu s liturgickými), biblické, historické, psychologické a společenské. Východní teologie se od západní liší tím, že spiritualitě přisuzuje prvenství.

[Gerald OʼCollins, Edward G. Farrugia. Z polského vydání: OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny (orig. A Concise Dictionary of Theology), Kraków 2002, přeložil Lukáš Drexler.]