Říkejte: Otče náš, jenž jsi na nebesích

Ten, kdo říká „Otče náš, jenž jsi na nebesích" a přitom žije jako dítě země, je lhář.

Aby přestal být lhářem, musí se obrátit.

Naše kořeny jsou v zemi.

Je třeba je zapustit v nebi.

Aby strom našeho života vyhnal na zemi větve a aby v nich ptáci mohli mít svoje útočiště, je třeba jej zasadit korunou dolů.

Obrácený kříž, na kterém byl přibit svatý Petr, je obrazem každého života podle evangelia.

Život, který hledáme u Otce, nás přivádí k mladosti, která se obnovuje v každém okamžiku.

Sílu, jakou hledáme v pozemských pokrmech, a energie, jaké nám mají uštědřit všemožné pozemské léky, jen vyživují naši nemohoucnost, ale ponechávají ji nevyléčitelně slabou.

Když naše nedostatečnost volá k Bohu, stává se místem Boha mocného.

Světlo, které chceme vyžebrat od všeho, co osvětluje svět, ponechává naše oči krátkozrakými a nerozšiřuje jejich úzké zorné pole.

Když je zavíráme pod dotekem Božím, proměňují se a učí se vidět dokonce v noci.

Láska, kterou usilujeme žít, když se vrháme do života druhých lidí, ponechává naše srdce neobyčejně nestálé: jednou žárlivé, jindy chladné, pak zase cituplné nebo naopak kamenné.

Když však obracíme srdce k Bohu, On nám dává „srdce z masa", které stejným způsobem rozněcuje vše, čeho se dotkne.

Říci pravdivě „Otče náš" znamená opustit cesty smrti a umožnit tak narodit se pro život věčný.

[Madeleine Delbrêl: Zaufać Bogu, Kraków 1975, s. 127-128; do češtiny přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

František z Assisi: Výklad Otčenáše 
Evagrius Pontský: Komentář k Modlitbě Páně   
Chromatius z Akvileje: Modlitbu Páně vyznávejme nejen ústy, ale svým životem!  
Theodor z Mopsuestie: Modlitba Páně je pravidlem našeho života   
Archimandrita Georgios (Kapsanis): Modlitba Páně 
Cyprián: Chléb náš vezdejší dej nám dnes ...