Nacházíte se na: Theofil > Pravoslaví > Poučení o modlitebním pravidle

Poučení o modlitebním pravidle

sv. Ignatij Brjančaninov, 3.7. 2017

Návod k modlitbě tzv. "modlitebních pravidel" a vysvětlení jejich důležitosti a prospěchu z nich v následujícím textu předkládá pravoslavný biskup a teolog sv. Ignatij Brjančaninov (+1867).

 

„Vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně."

(Mt 6,6)

 

ignatij-brjancaninov-001-men.jpgPán, jenž nám přikázal osamocenou modlitbu, v ní během svého pozemského působení, jak uvádí Evangelium, sám velmi často přebýval. Neměl, kde by hlavu složil, a tak mu tichou, klidnou keliji často nahrazovaly mlčenlivé vrcholky hor a stinné vinice.

 

Tma noci zakrývá věci všetečným očím, ticho mlčení nerozptyluje sluch. V tichu a noci se lze modlit pozorněji. Pán si pro svou modlitbu vybíral především samotu a noc, a to nejen proto, abychom následovali Jeho přikázání o modlitbě, ale i Jeho osobní příklad. Byla Pánu modlitba potřebná? Když s námi jako člověk přebýval na zemi, byl jako Bůh nerozlučně spjat s Otcem i Duchem, měl s nimi jednu Božskou vůli a Božskou moc.

 

„Vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě." Ať o tvé modlitbě nikdo neví; ani tvůj přítel, ani příbuzný, ani samotný slavomam žijící v tvém srdci a podněcující tě, abys o svém modlitebním zápase někomu řekl, vyřkl narážku na něj.

 

Zavři dveře své kelije před lidmi, kteří přicházejí, aby tě prázdnými řečmi připravili o modlitbu; zavři dveře své mysli před postranními myšlenkami, které se vnucují, aby tě odvlekly od modlitby; zavři dveře svého srdce před hříšnými hnutími, které se tě budou snažit zmást a poskvrnit - a pomodli se.

 

Neodvažuj se přinášet Bohu mnohomluvné modlitby a krasořeči tebou složené, ač by se ti jevily sebesilnější a sebedojemnější. Jsou to díla našeho padlého rozumu, a jakožto poskvrněné oběti nemohou být přijaty na duchovní oltář Boží. Kocháš se vybranými výrazy modliteb, které jsi sám sestavil, a jemné působení slavomamu a vášnivosti považuješ za útěchu svědomí či dokonce blahodati, a vzdaluješ se tak skutečné modlitbě. Vzdálíš se modlitbě právě v okamžiku, kdy ti bude představováno, jak vroucně se modlíš a jak už jsi dosáhl jistého stupně zbožnosti.

 

Duše, jež se vydává na cestu Boží, je pohroužena v hlubokou neznalost všeho Božského a duchovního, byť by třeba oplývala moudrostí tohoto světa. Pro tuto neznalost neví, jak se má modlit a jak mnoho. Jako pomoc mladé duši ustanovila svatá Církev modlitební pravidla.

 

Modlitební pravidlo je sbírka několika modliteb, jež sestavili Bohem inspirovaní svatí otcové a přizpůsobili je daným okolnostem a době.

 

Cílem pravidla je poskytnout duši modlitební myšlenky a city, kterých se jí nedostává, a přitom myšlenky a city správné, svaté a skutečně bohulibé. A právě těmito myšlenkami a city jsou naplněny blahodatné modlitby svatých otců.

 

Pro ranní modlitební cvičení je určena zvláštní sbírka modliteb nazývaná ranní modlitby neboli ranní pravidlo; pro modlitbu v noci, před odchodem k spánku, máme druhou sbírku modliteb nazývanou modlitby k spánku se ukládajících neboli večerní pravidlo. Zvláštní sbírku modliteb čtou ti, kdo se připravují k přijetí svatých tajin Kristových, a nazývá se pravidlo ke svatému přijímání. Ti, kdo zasvětili většinu svého času zbožným cvičením (mniši), čtou okolo třetí hodiny odpoledne zvláštní sbírku modliteb nazývanou každodenní neboli mnišské pravidlo. Jiní čtou denně několik kathisem, několik kapitol z Nového zákona a činí poklony - to vše se nazývá pravidlo.

 

Pravidlo! Jak výstižné pojmenování toho, co vychází ze samotného působení modliteb nazývaných pravidlem! Modlitební pravidlo správně a svatě usměrňuje duši, učí ji uctívat Boha v Duchu a Pravdě (J 4,23). Naopak duše ponechaná napospas sama sobě by se nikdy nemohla správně ubírat cestou modlitby, protože by kvůli svému pokažení a zatemnění hříchem neustále scházela z cesty, nezřídka padala do propastí, do roztěkanosti či domýšlivosti a podléhala nejrůznějším prázdným a klamným přízrakům vysokých modlitebních stavů, probouzených slavomamem a vášnivostí.

 

Modlitební pravidla udržují modlitebníka ve spasitelném rozpoložení pokory a pokání, učí ho neustálému sebeodsuzování, sytí ho dojetím, upevňují v něm naději na všeblahého a nejmilostivějšího Boha, naplňují ho radostí, pokojem Kristovým a láskou k Bohu i k bližním.

 

Jak vznešené a hluboké jsou modlitby ke svatému přijímání! Jak vynikající přípravu skýtají tomu, kdo přistupuje k svatým tajinám Kristovým! Uklízejí a zkrášlují dům duše podivuhodnými myšlenkami a hnutími, tak libými Hospodinu. Jak velkolepě je v těchto modlitbách vykresleno a objasněno největší křesťanské tajemství. Jako protipól k této vznešenosti jsou živě a pravdivě vyčísleny nedostatky člověka, je ukázána jeho nemohoucnost a nehodnost. Jako slunce z nich sálá nepostižitelná dobrotivost Boží, pro niž se Bůh ráčí těsně sjednocovat s člověkem, nehledě na jeho nicotnost.

 

Ranní modlitby dýchají bdělostí a svěžestí jitra. Kdo spatřil světlo smyslového slunce a pozemského dne, zatouží po zření vyššího, duchovního Světla a nekončícího dne, jež pramení ze Slunce Pravdy - Krista.

 

Krátký spánek v noci je obrazem dlouhého spánku ve tmě hrobu. Modlitby ke spánku se ukládajících nám tak připomínají naše přesídlení do věčnosti, zkoumají veškerou naši činnost během dne, učí nás přinášet Bohu vyznání spáchaných hříchů a pokání z nich.

 

Čtení akathistu nejsladšímu Ježíši je, kromě své vlastní hodnoty, nejlepší přípravou k Ježíšově modlitbě, jež zní: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným." Tato modlitba je téměř jediným cvičením úspěšných podvižníků dosáhnuvších (křesťanské) prostoty a čistoty, pro něž je veškeré přemýšlení a mnohosloví jen obtěžujícím rozptýlením. Akathist ukazuje, jaké myšlenky mohou doprovázet Ježíšovu modlitbu, která začátečníkům připadá krajně suchá. Zachycuje pouze prosbu hříšníka, aby se nad ním Pán Ježíš Kristus smiloval, ale tato prosba nabývá nejrůznějších podob, aby odpovídala mladické mysli začátečníka, stejně jako se dětem dává rozmělněný pokrm.

 

V akathistu Boží Matce je opěvováno vtělení Boha Slova a velkolepost Boží Matky, kterou za to, že v sobě nosila Boha, jenž se tak stal člověkem, „opěvují všechna pokolení" (L 1,48). Jako na velkém obraze je zde nesčetnými podivuhodnými črtami, barvami a odstíny zachyceno tajemství, jak Bůh Slovo přijal lidství. Obraz ožívá v náležitém světle a akathist Boží Matce je ozářen neobyčejným světlem blahodati. Toto světlo má zvláštní účinky - je jím prosvětlována mysl, od níž se pak srdce naplňuje radostí a poznáním. Díky zvláštnímu působení slov akathistu na mysl a srdce je pak nepostižitelné přijímáno jako zcela pochopitelné.

 

Mnozí zbožní křesťané, zvláště mniši, konají velmi dlouhé večerní pravidlo, při němž využívají ticho a tmu noci. K modlitbám ke spánku se ukládajících připojují čtení kathisem, čtení Evangelia a Apoštola, čtení akathistů a poklony s Ježíšovou modlitbou... Služebníci Kristovi pláčí v tišině svých kelijí a vylévají před Hospodinem modlitby ze svého srdce ... Služebníci Boží tráví noc v modlitebním zápase a poté vítají den v radosti a bdělosti ducha, v poznání a zakoušení neobvyklé způsobilosti ke zření věcí duchovních a připraveni ke konání všech dobrých skutků.

 

Pán při své modlitbě skláněl kolena, takže ani ty nemáš přehlížet sklánění kolen, máš-li k tomu dost síly. Poklona tváří k zemi vyjadřuje podle svatých otců náš pád a povstání ze země naše vykoupení. Před začátkem večerního pravidla je zvláště užitečné vykonat únosný počet poklon, abychom se připravili k usilovnému a pozornému čtení pravidla.

 

Při konání pravidla a poklon se nemá nijak spěchat; jak pravidla, tak poklony je třeba konat bez veškerého spěchu a pozorně. Je lepší přečíst méně modliteb a vykonat méně poklon, ale pozorně, než mnoho, ale nepozorně.

 

Vyber si pravidlo, na které stačíš. Pánova slova o sobotě, tedy že sobota je zde pro člověka a nikoli člověk pro sobotu (Mk 2,27), můžeme a také musíme vztáhnout i na všechny skutky zbožnosti, a tedy i na modlitební pravidlo. Modlitební pravidlo je zde pro člověka a nikoli člověk pro pravidlo. Je třeba, aby odpovídalo úrovni duchovního života, jíž člověk dosáhl, a nestalo se neužitečným břemenem (obtěžující povinností), jež vyčerpává tělesné síly a zarmucuje duši. Tím spíše nesmí být příčinou pyšné a dušehubné samolibosti, dušehubného odsuzování a ponižování bližních.

 

Moudře zvolené modlitební pravidlo, jež odpovídá silám a způsobu života, je velkou oporou tomu, kdo usiluje o svou spásu. Jeho plnění ve stanovený čas se mění v návyk (od nepřetržitosti) a v nezbytnou přirozenou potřebu. Duše toho, kdo onen blažený návyk získá, se již po přiblížení k místu, kde pravidlo obvykle vykonává, uvádí do modlitebního rozpoložení. Ještě nemusel říci ani slovo z příslušných modliteb, a jeho srdce se již naplňuje duchovním dojetím a celá jeho mysl se noří do vnitřního příbytku (do srdce).

 

„Upřednostňuji," říká veliký otec Matoj, „kratší pravidlo, které je však vytrvale plněno, před pravidlem dlouhým, které je však brzy opuštěno." A takový konec vezmou všechna modlitební pravidla, jež neodpovídají modlitebníkovým silám. Při prvním poryvu horlivosti je nějaký čas dodržuje, s pozorností přirozeně upřenou spíše na množství modliteb než na jejich hodnotu, ale pak ho únava z duchovního zápasu, jenž přesahuje jeho síly, postupně nutí pravidlo stále zkracovat.

 

Modlitebníci, kteří si neuváženě zvolili příliš těžké pravidlo, často klesají od náročného pravidla až k jeho naprostému opuštění. Bezprostředně poté, nebo dokonce při pouhém jeho zkrácení, přepadají modlitebníka rozpaky, z nichž je cítit duchovní rozklad a z rozkladu se pak rodí sklíčenost. Když sklíčenost zesílí, vede to k naprosté ztrátě sil a ke vzteku, jejichž působením se nerozumný modlitebník odevzdá prázdnému, roztěkanému životu a s lhostejností upadá do nejhrubších hříchů.

 

Poté co si vybereš modlitební pravidlo, jež odpovídá tvým silám a duševní potřebě, pečlivě a vytrvale dbej o jeho plnění. K podpoře mravních sil tvé duše, stejně jako k podpoře tvých tělesných sil, je totiž denně ve stanovený čas třeba dát tělu dostatečné množství zdravé stravy.

 

„Ne za opomenutí četby žalmů nás odsoudí Bůh v den svého soudu," říká svatý Izák Syrský, „ne za opomenutí modlitby, ale za to, že v důsledku tohoto opomenutí do nás vstoupili běsi. Když běsi najdou místo, vejdou, zavřou dveře našich očí a pak skrze nás násilně, nečistě a s tou nejzavilejší mstivostí naplňují svými zbraněmi vše, co Bůh zakázal. Takže zanedbáme-li malé (pravidlo), díky němuž jsme se stali hodnými záštity Kristovy, podléháme běsům, jak kdysi napsal jeden moudrý otec: ,Kdo nepokořuje svou vůli před Bohem, podléhá svému nepříteli.ʻ Tato pravidla, která ti připadají malá, se ti stanou hradbou proti těm, kdo se nás snaží zajmout a odvléct do otroctví. Konání těchto pravidel v kelijích je podle výše uvedeného přemoudře ustanoveno zakladateli církevního řádu k záchraně našeho života."

 

Velcí otcové, kteří díky hojnému působení Boží blahodati setrvávali v neustálé modlitbě, nezanechávali svých pravidel, jež si přivykli konat v době pravidelných nočních a denních modliteb. Důkazy o tom jsou zjevné z jejich životopisů. Když ctihodný Antonij Veliký plnil pravidlo deváté hodinky - církevní devátá hodinka odpovídá třetí hodině odpolední -, stal se hodným Božského zjevení. Když se ctihodný Sergij Radoněžský modlil akathist Boží Matce, zjevila se mu Přesvatá Panna v doprovodu apoštolů Petra a Jana.

 

hospodin-jest-me-svetlo-upr-men.jpgMilovaní! Pokořme svou svobodu před pravidlem, zbaví nás svobody dušehubné a spoutá nás jen proto, aby nám dalo svobodu duchovní, svobodu v Kristu. Řetězy nám budou zpočátku připadat těžké, ale pak budou pro svázaného drahocenné. Všichni svatí Boží přijali blahé jho modlitebního pravidla a nesli je. Budeme-li je následovat, pak budeme následovat i Pána našeho Ježíše Krista, který se stal člověkem, ukázal nám správnou cestu a konal stejně jako Jeho Otec (J 5,19), říkal, co Mu přikázal Otec (J 12,49), a snažil se ve všem plnit Jeho vůli (J 5,30). Vůle Otce i Syna i Svatého Ducha je jedna. Ve vztahu k lidem spočívá ve spáse lidí.

 

Nejsvětější Trojice, Bože náš! Sláva Tobě! Amen.

 

[Přeloženo z Eпископ Игнатий Брянчанинов: Сочиненя. Аскетические опыты, II. Český překlad převzat s laskavým souhlasem vydavatele z knihy Hospodin jest světlo mé, Praha 2017.]

 

Antologii duchovních poučení svatých otců Hospodin jest světlo mé (obsah knihy /jpg/) lze objednat na adrese (cena: 100,- Kč + poštovné):

JPreucilZAVINACseznam.cz .

 

Související články:

Hésychasmus
Bernard Ugeux: Modlitba srdce
Lukáš Drexler: Filokalie a její působení 

 

[RSS]

Přečteno 307x

další články