Syn člověka

Syn člověka

Syn člověka se nazývá sám Ježíš Kristus ve smyslu Davidova proroctví (7,13n.) o Mesiáši. Označením Syn člověka vyznal Ježíš Kristus, že je očekávaným Mesiášem, ale zároveň odmítl nacionální a časné představy, které si současné židovstvo o Mesiáši vytvořilo. Pojem Syn člověka v ústech Ježíšových vyjadřoval jak pozemské lidství, tak Boží synovství Ježíše Krista, Vykupitele.

[Jan Merell. Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]

Syn člověka je hebrejský, jakož i aramejský výraz vícekrát použitý v Knize Ezechiel k označení „někoho", kdo je slabý a smrtelný (tzn. proroka), a mimo to jednou v Knize Daniel k označení apokalyptické postavy z nebe (Dn 7,13-14).

Ježíš mnohokrát použil toto označení ve vztahu k sobě s ohledem na:

Mimo synoptická evangelia se tento titul takřka nevyskytuje; ve svém prorokování a vyučování prvotní církev upřednostňovala tituly Syn Boží, Pán a Kristus. V patristickém období a později se tento titul objevil znovu pouze jako prostředek k odkazu na Ježíšovo lidství - když se tehdy tento titul užíval, tak nebyl brán v úvahu bod č. 3, a sice božské poslání Syna člověka, přicházejícího, aby uskutečnil soud všech lidí, který náleží Bohu.

[Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia. Z knihy: O'Collins, G., Farrugia, E.G., Leksykon teologiczny (orig. A Concise Dictionary of Theology), Kraków 2002, přeložil Lukáš Drexler.]