věrouka, biblistika, Bible, christologie, patristika
Syn člověka se nazývá sám Ježíš Kristus ve smyslu Davidova proroctví (7,13n.) o Mesiáši. Označením Syn člověka vyznal Ježíš Kristus, že je očekávaným Mesiášem, ale zároveň odmítl nacionální a časné představy, které si současné židovstvo o Mesiáši vytvořilo. Pojem Syn člověka v ústech Ježíšových vyjadřoval jak pozemské lidství, tak Boží synovství Ježíše Krista, Vykupitele.
[Jan Merell. Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]
Syn člověka je hebrejský, jakož i aramejský výraz vícekrát použitý v Knize Ezechiel k označení „někoho", kdo je slabý a smrtelný (tzn. proroka), a mimo to jednou v Knize Daniel k označení apokalyptické postavy z nebe (Dn 7,13-14).
Ježíš mnohokrát použil toto označení ve vztahu k sobě s ohledem na:
Mimo synoptická evangelia se tento titul takřka nevyskytuje; ve svém prorokování a vyučování prvotní církev upřednostňovala tituly Syn Boží, Pán a Kristus. V patristickém období a později se tento titul objevil znovu pouze jako prostředek k odkazu na Ježíšovo lidství - když se tehdy tento titul užíval, tak nebyl brán v úvahu bod č. 3, a sice božské poslání Syna člověka, přicházejícího, aby uskutečnil soud všech lidí, který náleží Bohu.
[Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia. Z knihy: O'Collins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny (orig. A Concise Dictionary of Theology), Kraków 2002, přeložil Lukáš Drexler.]
Jan Merell, Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia, 18.9. 2011
Přečteno 1208x
Portrét Evagria Pontského
Evagrius Pontský (4. stol.) byl jednou z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života a velmi plodným autorem mnišské asketické a teologické literatury, který je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti. Více se o něm dozvíte v jeho portrétu v sekci Křesťanské osobnosti.