Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Pomazání nemocných

Pomazání nemocných

věrouka, duchovní život

Pomazání nemocných

(někdy též nepřesně nazývané jako poslední pomazání)

 

- jedna ze sedmi křesťanských svátostí.

Podle liturgického schématu 2. vatikánského koncilu se svátost pomazání nemocných uděluje pouze těžce nemocným, kteří již přišli k užívání rozumu. O této svátosti mluví sv. Jakub (Jk 5,14n).

Svátost pomazání působí odpuštění všedních hříchů, časných trestů, pozůstatků hříchů, dodává nemocnému důvěru v Boží milosrdenství, posiluje ho v utrpení, pokušení a smrtelném zápase, a - je-li to vůle Boží - zjednává též tělesné uzdravení. Nemocný musí být ve stavu posvěcující milosti. Nemůže-li se již z hříchů vyznat, stačí k jejímu přijetí nedokonalá nadpřirozená lítost, která v tomto případě mimořádně odpouští také hříchy těžké. Uzdraví-li se, musí se z nich vyznat.

Při udělování svátosti pomazání maže kněz nemocného na smyslech olejem posvěceným  biskupem na Zelený čtvrtek. V případě nutnosti stačí pomazání na čele.

 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno redakcí Revue Theofil.)    

 

Antonín Salajka, 14.5. 2010

Přečteno 462x

další křesťanské pojmy