Žádného nebe pro vás, neobrátíte-li se

Na Popeleční středu prosila a vyprosila si, aby mohla zachovávat řeholi, vědouc, že už jí to nebude po dobu Postu možné. A opravdu, nazítří měla takové bolesti v nohou a v rukou, že sebou nemohla ani pohnout.

Slyšme její ranní promluvu: „Moje promluva," pravila, „byla s Ježíšem na poušti. Vcházejíc na ni, viděla jsem zemi holou, stromy uschlé. Jakmile se ukázal Ježíš, země se okrášlila zelení, stromy se oděly listím, květy a ovocem. Zvířata poznala svého Boha, ptáci zpívali, poněvadž viděli, že Ježíš je smutný. Všechno stvoření se snažilo ho potěšit, jenom kamení bylo necitelné. Ani světlo, ani teplo, ani rosa, ani déšť jim nemohly prospět. Ježíš pravil, hledě na kamení: ‚Hle, hříšníci, váš obraz! Sesílám vodu své milosti, a vy z ní netěžíte více než kamení!‘ Duše věrné pravily Ježíši: ‚Pane, dej nám ducha modlitby, abychom mohly získat duše, jež ti budou sloužit tak, jako ti slouží země na poušti! Pane, jsme nahé, oděj nás svou láskou, uchovej nás vždy ve tvé přítomnosti, abychom vždycky zpívaly tvoje chvály na potěšení tvého srdce: učiň, ať vydáváme květy a ovoce Církvi!‘"

„Ježíš zůstal čtyřicet dní na poušti, nepil, nejedl: postil se za nás. Ježíš lačněl a žíznil po duších, plakal, a zatímco se mu po obličeji řinuly slzy, pravil: ‚Ubozí hříšníci, žádného nebe pro vás, neobrátíte-li se.‘ Ježíš mi ukázal na poušti stromečky slité ovocem a pravil mi: ‚Pohleď na tyto stromečky, pozoruj, jak jejich ovoce sytí poušť vůní, jsou obrazem duše pokorné a nepatrné ve svých očích. Pozři však na tyto vysoké stromy, mají jen špatné ovoce a páchnou též nepříjemně: jsou obrazem duše pyšné.‘"

„Ježíš mi ještě pravil: ‚Viz tyto dvě osoby: jedna je ode všech ctěna a vážena, má všechny dary přirozenosti, je krásná, bohatá. Líbí se sama sobě, vyhledává pozemských rozkoší, ale její duše je před Bohem šeredná. Druhá je chudá, nemocná, v opovržení, ale její srdce je vždycky se mnou; nehledá, leč jak by se mi zalíbila, jak by konala moji vůli. Och, jak je tato duše krásná a bohatá v mých očích! Jaká sláva ji čeká v nebi!‘"

„Slyšela jsem, jak Ježíš ještě pravil: ‚Hříšníci, neptám se vás, proč jste hřešili, nýbrž proč se neobracíte. Nedívám se již na vaši minulost, ale jen zda přijdete ke mně. Můj Otec pro vás stvořil nebe a zemi, pojďte, spasím vás!‘"

„Ježíš se na poušti modlí, myslí na nás, na naše slabosti. Všechna hovádka, vidouce Ježíše plakat, se zastavovala u Ježíše a plakala s ním. Tento soucit hovádek zvyšoval Ježíšův smutek, poněvadž viděl, jak jsou hovádka citlivější než lidé."

[Z knihy Petr Estrate: Život sestry Marie z Ježíše Ukřižovaného, Stará Říše na Moravě 1916; přeložil Otto Albert Tichý. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téže autorky:

Moc Panny Marie
Jako v matčině lůně
Matkou Boží pro svoji pokoru
Pravá zbožnost k Duchu svatému
U nohou Mariiných jsem nalezla život!
Hymny, jež zpívala ve vytrženích (1/3) 
Hymny, jež zpívala ve vytrženích (2/3) 
Hymny, jež zpívala ve vytrženích (3/3)
Jako přirozené světlo

Související články:

Lukáš Drexler: Velká Terezie a Malá Arabka (recenze)
Tlučte, dokud vám nebude otevřeno, tlučením kajícím