Sonet

Ne proto jsem Ti, Bože, lásku vzdala,

že nebesa jsi za to slíbil celá;

ne proto jsem se před Tebou vždy chvěla,

že jsem se pekla krutých trestů bála.

Leč dojímá mne myšlenka ta stálá,

jak hruď Tvá, na kříž přibitá, se bělá,

mne dojímají rány Tvého těla,

Tvá smrt a její hrůza neskonalá.

Tvá láska poutá mne, že nebýt nebe,

přec bych Ti stejně věrna byla dále,

a nebýt pekla, bála bych se Tebe.

Nic nedej mi, že miluji Tě stále:

Neb, byť bych v to, več doufám, nedoufala,

přec bych Tě jako teď vždy milovala.

[Přeložil Otto F. Babler. Převzato z časopisu Archa, roč. XIII, č. 5 (květen 1925), Olomouc.]

Od téže autorky:

Pokora znamená chodit v pravdě
Před Boží Velebností není nic skryto 
Chci pro tebe, co jsem chtěl pro sebe  
Než tě spatříme tváří v Tvář
Výkřiky za bloudící 
Ty jsi Král!

Související články:

Terezie z Avily - učitelka modlitby 1
Terezie z Avily - učitelka modlitby 2
Terezie z Avily - učitelka modlitby 3
Terezie z Avily - učitelka modlitby 4
Terezie z Avily - učitelka modlitby 5
Terezie z Avily - učitelka modlitby 6
Terezie z Avily - učitelka modlitby 7
Terezie z Avily - učitelka modlitby 8
Terezie z Avily - učitelka modlitby 9
Terezie z Avily - učitelka modlitby 10
Terezie z Avily - učitelka modlitby 11
Terezie z Avily - učitelka modlitby 12 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 13 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 14 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 15 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 16
Lukáš Drexler: Velká Terezie a Malá Arabka (recenze)