Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Chci pro tebe, co jsem chtěl pro sebe

Chci pro tebe, co jsem chtěl pro sebe

sv. Terezie od Ježíše, 10.10. 2017

Ježíš předkládá svaté karmelitce Terezii z Avily (+1582) "křesťanský program", který se nejednomu dnešnímu křesťanu, formovanému spíše současnou antropocentrickou psychologií uspokojení vlastních potřeb, může jevit až pohoršujícím, totiž "program" milovat v bezútěšném utrpení a skrze ně a jím, kdy dokonce "trápení jsou měřítkem Otcovy lásky". Ale jak říká Terezii sám Pán: "Zahleď se na tyto (mé) rány - taková je cesta pravdy."

 

hans-memling-panna-maria-a-muz-bolesti-men.jpgJednoho dne mi Pán řekl: „Myslíš si snad, dcero, že zásluha spočívá v tom, že se člověk z něčeho těší? Ne, ale v tom, že pracuje, trpí a miluje. Což jsi neslyšela, že svatý Pavel zakoušel nebeské slasti víc než jedenkrát, ale že také mnohokrát trpěl? Uvažuj o mém životě, jenž byl stálým utrpením. Najdeš tam jen jedinou radost: tu na hoře Tábor. Když kontempluješ mou Matku, jak mě drží v náruči, nemysli, že zakoušela takovou slast bez tíživé trýzně, neboť můj Otec jí dal do podrobností poznat, kolik budu trpět, když uslyšela Simeonovo proroctví. Velcí světci vedeni Bohem žili v poušti, dali se na nejtvrdší pokání, nepočítaje v to strašné boje, které museli podstoupit proti ďáblovi i proti sobě samým, takže prožívali dlouhá údobí bez nejmenší vnitřní útěchy. Věř mi, dcero, čím víc můj Otec miluje nějakou duši, tím více trápení jí sesílá. Ba tato trápení jsou měřítkem jeho lásky. Vždyť jakým způsobem bych ti mohl ukázat více lásky, leč že chci pro tebe, co jsem chtěl pro sebe? Zahleď se na tyto rány, jimž se tvé bolesti nikdy nevyrovnají. Taková je cesta pravdy. Budeš-li o tom přesvědčena, budeš mi moci pomáhat plakat nad záhubou, které jdou vstříc lidé, jejichž myšlenky, starosti i touhy hledají pravý opak."

Dala jsem se do modlitby s tak silným bolením hlavy, že se mi zdálo nemožné modlit se. A proto Pán dodal: „Protože tvé zdraví ti nedovoluje se mnou hovořit, přišel jsem já sám, abych si s tebou popovídal a potěšil tě. To je odměna za utrpení!"

Zůstala jsem usebraná ani ne hodinu a půl; během té doby mi řekl věci, které jsem uvedla, a ještě jiné, aniž by mě obtěžovala nějaká roztržitost. Sama jsem nevěděla, kde jsem, neboť jsem byla zaplavena tak mocnou radostí, že to nelze vylíčit. K svému údivu jsem shledala, že mě hlava nebolí, a měla jsem až řeřavou touhu trpět.

Po pravdě řečeno, nikdy jsem neslyšela, že by náš Pán a sv. Pavel měli ve svém životě jiné radosti, než v těch ojedinělých okolnostech.

Kromě toho mi Pán řekl, abych měla stále na mysli slova, která říkal svým apoštolům: „Služebník není víc než jeho pán."[1]

 

[Terezie od Ježíše: Nebeské dary, 36 (1572). Český překlad převzat s laskavým svolením Karmelitánského nakladatelství z knihy Sv. Terezie od Ježíše: Nad Velepísní, Kostelní Vydří 1991.]

 

Od téže autorky:

Pokora znamená chodit v pravdě
Před Boží Velebností není nic skryto
Výkřiky za bloudící 
Ty jsi Král! 
Sonet

 

Související články:

Štefan Senčík: Terezie z Avily - učitelka modlitby 1
Lukáš Drexler: Velká Terezie a Malá Arabka (recenze)
Růžena z Limy: Kříž - jediné pravé schodiště do ráje

Tomáš Kempenský: O královské cestě svatého kříže
Markéta Marie Alacoque: Chtěla jsem jen a jen kříž
Vladimír Losskij: Obraz Boha a obraz sluhu
 Elisabeth Leseur: Per Crucem ad Lucem
Silvestr Braito: Cesta kříže

 

Poznámky:


[1] J 13,16.

 

[RSS]

Přečteno 941x

další články