Legenda o sv. Kevinovi

Irský světec Kevin se s Bohem nejlépe dohovořil v sa­motě rákosové chýše. Tam slyšel Boha předivně mluvit ke svému užaslému mlčení. Bůh mluvil stále více a Kevin by chtěl Boha už tak obejmout, aby mu nikdy neodešel. Rozpřahoval své ruce tak široko, jako by chtěl zachytit všechna tajemná slova Boží. Jednou, když tak dlouho hle­dal Boží srdce svýma rozepjatýma rukama, usedla do jeho dlaní otevřených nebi k podarování kosice a snesla do nich svá vajíčka. A Kevin stále hledal Boži hlubiny a stále potřeboval rozepjatých rukou k nabírání krůpějí Boži lás­ky. Povšimnul si sice kosice ve své dlani, ale řekl si, že když chce sám, aby ho Bůh nevypudil z hnízda své­ho Srdce, že ani on nesmí zklamat důvěřujícího kosa, který mu sladce hvízdal, jako by chtěl do kosí řeči přeložit, že Bůh je nesmírně dobrý.

Kevin se modlil a kos zpíval a hřál vejce, až vyvedl a vychoval mladé. Kos odletěl a Kevin se vrátil do světa. Ale jako se jeho ruce staly poklidným kosím hnízdem, jeho srdce se stalo útočištěm všem lidským písklatům, která u něho hledala útočiště.

Šťastný je ten, kdo dovede být bezpečným hnízdem duší, útočištěm bratřím, jemuž se dá věřit, v němž je možné klid­ně a bez obavy spočinout, kde je možno složit svou tíhu, otázky i touhy. Kevin se ztratil v Bohu a proto byl blízký všem a stal se hnízdem i kosů. Čím více se ztratíš v Hlubině bezpečnosti, tím více budou mít k tobě druzí důvěru. Čím méně totiž bude v tobě tebe, tím spíše ti druzí mohou svěřit sebe.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 6, 1938. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.) 

Od téhož autora:

Brána nebeská  
Cesta kříže  
Kristus Král  
Kříž nad vodou