Inspirace, inspirovaný

Inspirace, inspirovaný

(z lat. inspiro -„vdechovat"; inspiratio - „vdechnutí")

Souhlasně s Prvním vatikánským církevním sněmem jsou knihy Písma svatého dílem Božího původu, Božím spisem, vnuknutým Duchem Svatým, tedy inspirovaným. Inspirace je základní charakteristika, kterou se Písmo svaté liší od všech ostatních knih. Kritériem poznání inspirace věřícím může být jedině studium úředních církevních rozhodnutí a církevního podání - tradice. Církev tyto spisy dostala přímo od apoštolů, apoštolové pak získali poznání inspirace knih Nového zákona přímo Božím zjevením. Knihy Starého zákona pak Církev převzala od židů, kteří je přijali od proroků, proroci pak mluvili přímo z Božího vnuknutí i z Božího zjevení. Inspiraci nelze ztotožňovat s neomylností, inerancí Písma svatého, ani s revelací či Božím zjevením, ani s pravostí, původností, autenticitou posvátných knih, ani s jejich kanonicitou, protože kanoničnost vždy předpokládá inspiraci. Úkolem filosofie a teologie je vniknout hlouběji do obtížného vztahu mezi hlavním, prvotním autorem, Bohem, a autorem vedlejším, druhořadým, totiž svatopiscem, na základě nástrojové příčinnosti.  

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]

Související články:

Július Pavelčík: Benedikt XVI.: Verbum Domini   
Július Pavelčík: Inspirace a pravda Písma svatého (prezentace)  
Cyril Alexandrijský: Skrze lidská slova Ježíše Krista k nám promlouvá Bůh, který se stal člověkem  
Prokop Švach: Svědectví starokřesťanských autorů o inspirovanosti Písma    
Basil Veliký: Mojžíš, autor zprávy o stvoření