Svědectví starokřesťanských autorů o inspirovanosti Písma

Své přesvědčení o božskosti Bible vyjadřovali výrazy, že Písma jsou božské výroky, Boží listy, Boží dílo, že svatopisci nejednali sami od sebe, nýbrž z Božího popudu. Všimněme si některých svědectví těchto prvních otců.

Sv. Ireneus (+ kol. 202) píše, že slova Mojžíšova jsou slova Kristova:

„Poněvadž však Mojžíšova Pís­ma jsou slova Kristova, praví tento k Židům, jak připomněl v evangeliu Jan: ‚Kdybyste byli uvěřili Mojžíšovi, byli byste uvěřili i mně. Jestliže však jeho písmům nevěříte, ani mým slovům nebudete věřit.‘[1] Zjevně naznačuje, že Písma Mojžíšova jsou jeho řečí."[2]

V jiném textu tentýž spisovatel píše neméně krásně:

„Jestliže nemůžeme najít všechna řešení toho, co se v Písmech vyžaduje, přece nehledejme jiného Boha mimo toho, který je. To je největší bezbožnost. Musíme taková podstoupit Bohu, kte­rý nás učinil, vědouce co nejsprávněji, že Písma jsou dokonalá, protože byla řečena Božím Slovem a jeho Duchem."[3]

Sv. Klement Římský nazývá Písma daná Bohem.

Origenes (+ 254) praví, že v Zákoně, Prorocích, evangeliích i apoštolech[4] jsou slova Boží.

Sv. Jan Zlatoústý (+407) píše, že Bůh poslal člověku Písma skrze Mojžíše.

Sv. Ambrož (+ 397) hovoří o svatopiscích a říká:

„Naši spisovatelé nepsali podle umění, nýbrž podle milosti, jež je nade všechno umění. Napsali totiž, co jim dal mluvit Duch."[5]

Na jiném místě tentýž učitel výstižně píše:

„Co je tedy žalm než nástroj ctnosti, do něhož uhozoval tepátkem Ducha svatého ctihodný prorok a vyluzoval sladkost nebeského zvuku na zemi."[6]

Sv. Jeroným (+ 420) zdůrazňuje, že svatopisci byli nástroji Boží moci:

„Jsou to slova Páně a ne jejich, a co praví jejich ústy, jako by přes nástroj řekl Pán."[7]

Sv. Augustin (+ 430):

„Poněvadž oni (evangelisté) napsali, co jim on (Kristus) ukázal a řekl, nikte­rak se nesmí říci, že on to nepsal, když to činily jeho údy[8], co poznali z diktování hlavy. Cokoliv chtěl, abychom četli z jeho skutků i slov, to jim jako svým rukám nařídil."[9]

Ve svém výkladu žalmů sv. Augustin podává obraz Písem jako dopisu poslaného lidem na zemi:

„Z oné obce, kam putujeme, nám přišel dopis: to jsou Písma, jež nás povzbuzují, abychom dobře žili. Putujeme totiž, vzdycháme, pláčeme. Přišel k nám dopis z naší vlasti, předčítáme vám jej."[10]

Bůh nej­prve skrze proroky, potom sám a pak skrze apoštoly mluvil a také založil Písmo, jež se nazývá kanonické, nejvyšší autority.[11]

Sv. Řehoř Veliký (+ 397):

„Ale kdo to napsal, se velice zbytečně hledá, když se přece věrně věří, že Duch svatý je autorem knihy. To totiž napsal on, jenž diktoval, co se má napsat..."[12]

Sv. Řehoř z Nyssy (+ kol. 395) tuto nauku o biblické inspiraci krásně shrnuje v několika větách:

„Bohem vdechnuté Písmo, jak je nazývá Apoštol, je Písmo Ducha svatého..."[13]

„Cokoli praví božské Písmo, to jsou hlasy Du­cha svatého."[14]

„Copak svatí mužové, vedení Bohem, ne­byli nadchnuti mocí Ducha? A proto celé Písmo se nazývá Bo­hem vdechnuté, protože je naukou Božího vdech­nutí."[15]

Těchto několik svědectví z patristiky stačí, aby­chom viděli, jak se víra v inspiraci projevovala v nejstarších křesťanských staletích. Tato víra byla jasná, i když ještě nebylo bližších vymezení Církve. Nebylo toho ani zapotřebí. Definice Církve přichá­zely vždy až tehdy, když nějaká obec­ně vyznávaná a v pokoji přijímaná pravda víry byla napadána anebo popírána. Pak teprve zakročila Církev jako povolaná vykladačka Božího zjevení.

(Výňatek ze seriálu Kurs o biblické inspiraci, převzatý s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1939. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.) 

Související články:

Július Pavelčík: Inspirace a pravda Písma svatého (recenze)
Július Pavelčík: Inspirace a pravda Písma svatého (prezentace) 
Balduin z Canterbury: Slovo Boží je plné života a síly  
Basil Veliký: Mojžíš, autor zprávy o stvoření   

Poznámky: 

[1] Srov. J 5,46-47.

[2] Adversus haeres. 2,3 (MG, VII,977).

[3] Adversus haeres. II,28,2 (MG, VII,804).

[4] Tj. listech apoštolů. Pozn. RTh.

[5] Ep. VIII,1,10 (ML, XVI,912).

[6] In psalm. I (ML, XIV,969).

[7] Tract. de psal. 88.

[8] „Údy" jsou zde myšleny nikoliv ruce fyzického těla Ježíše Krista, nýbrž údy „těla Církve", které je také Kristovým tělem, kdy Kristus je jeho hlavou. Pozn. RTh.

[9] De consensu Ev. I,35,54 (ML, XXXIV,1070).

[10] In psal. 90, Sermo II,5 (ML, XXXVIII,952).

[11] De civitate Dei XI,3 (ML, XLI,318).

[12] Praef. in Job. I,2 (PL, LXXV,517).

[13] Contra Eunomium VII,1 (MG, XLV,741).

[14] Tamtéž, 744.

[15] Tamtéž.