O svatém Františkovi

Nekonečné díkůčinění a pokorná služba, chvála a čest budiž Bohu v jeho věčné moci a velebnosti, který je jeden Bůh ve třech osobách, jehož nezměrné dobrotě se zalíbilo, že jeho převelebné lidství promluvilo k jedné osobě pohřížené v modlitbu a pravilo takto:

„Poslyš ty, jíž je dáno slyšet duchovně a vidět, a bedlivě zachovávej ve své paměti tato slova:

Byl jeden člověk, jménem František, který se obrátil od světské pýchy a žádostivosti a od hříšných tělesných požitků k duchovnímu životu kajícnosti a dokonalosti, a dostalo se mu pravé zkroušenosti nad všemi jeho hříchy a dokonalé vůle se polepšit, a řekl: ‚Nic není na tomto světě, čeho bych rád neopustil z lásky a ke cti mého Pána Ježíše Krista; ani není nic tak tvrdého, čeho bych nechtěl vděčně snést z lásky k němu, a budu činit všechno jemu ke cti, co budu moci podle svých sil tělesných i duševních, a všechny ostatní, koho budu moci, chci k tomu přivést a posilovat, aby z celého srdce nade vše milovali Boha.‘

Řehole toho Františka, kterou sám započal, nebyla diktována ani složena jeho lidským rozumem a moudrostí, ale ode mne podle mé vůle. Každičké slovo v ní psané mu bylo vnuknuto mým Duchem, a později sám tu řeholi jiným ukázal a podal. Tak i všechny jiné řehole, které moji přátelé započali a sami osobně drželi a zachovávali, a další jim účinně učili a podali, nebyly diktovány ani složeny jejich rozumem ani lidskou moudrostí, ale z vnuknutí téhož Ducha Svatého."

Na svůj svátek se zjevil svatý František ve svém chrámě v Římě za Tiberou téže nevěstě Kristově a řekl: „Přijď do mé komory pojíst a popít se mnou." Ona pak, když to uslyšela, se ihned přichystala na cestu, aby ho navštívila v Assisi. A když tam pobyla pět dní, mínila se vrátit do Říma a vešla do jeho chrámu, aby sebe i své poručila svatému Františkovi. A on se jí tehdy sám zjevil a řekl: „Buď vítána, pozval jsem tě do své komory, abys se mnou pojedla a popila. Věz však, že tento dům není komorou, o níž jsem ti mluvil, ale mou komorou je pravá poslušnost, kterou jsem stále zachovával, takže jsem nikdy nestrpěl být bez přikazovatele. Měl jsem u sebe stále kněze, jehož každého rozkazu jsem byl pokorně poslušný, a to byla moje komora. Ty tedy čiň podobně, protože tak se to líbí Bohu.

A mým pokrmem, kterým jsem se s chutí občerstvoval, bylo to, že jsem totiž s velikou radostí odváděl své bližní od marností světského života ke sloužení Bohu celým srdcem; a tehdy jsem tu radost hltával jako nejsladší soustečka.

Mým nápojem pak byla radost, kterou jsem míval, vida, jak někteří mnou obrácení milují Boha ze všech svých sil, jak se oddávají kontemplaci a modlitbě a jiné navádějí k řádnému životu a následují pravou chudobu. Hle, dcero, tento nápoj tak obveseloval mou duši, že všechno, co je ve světě, se mi protivilo.

Vejdi tedy do této mé komory a pojez se mnou tento pokrm a popij tento nápoj. Pij ho tedy, abys byla Bohem občerstvována navěky."

[Převzato z knihy Tajemná slova. Zjevení a vidění svaté Brigitty Švédské, Olomouc 1938, přel. Ludvík Vrána; jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Brigitě Švédské

Více o sv. Františkovi z Assisi

Od téže autorky:

Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie
Jak byl Kristus bičován a odsouzen k smrti
O svatém Janovi, apoštolu a evangelistovi
Zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista
O Kristově křtu v Jordánu 
O seslání Ducha Svatého 
O svaté Marii Magdaléně

Související články:

František z Assisi: Chvály Boha Nejvyššího 
František z Assisi: Výklad Otčenáše
Luboš Bližňák: František z Assisi (životopis)
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (1/2)
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (2/2)