Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie

Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie

sv. Brigita Švédská, 10.8. 2009

Úryvek z jednoho z děl sv. Brigity Švédské (+1373), mystičky a zakladatelky řádu, v němž sv. Brigita nádherným způsobem opěvuje a vyvyšuje skvělost Matky Boží, Panny Marie, a které jí údajně na Kristův popud sdělil slovo od slova Kristem poslaný anděl, aby bylo čteno v jitřní hodince řeholnicím Brigitina řádu. Panna Maria je v tomto úryvku neomylně představena jako plod a dílo Nejsvětější Trojice.

  

011.jpg
 

 

V následujících třech čteních anděl ukazuje, jak Bůh blahoslavenou a slavnou Pannu Marii, svou Matku, miloval od věčnosti nade všechno stvoření dříve, než cokoliv bylo stvořeno.

 

V NEDĚLI:

 

První čtení.

 

ABSOLUCE:

Panno, nejmilejší svrchované Trojici, ochraňuj nás pod prosbou nejlaskavější.

Amen.

 

Slovo, jež vzpomíná evangelista Jan ve svém evangeliu, bylo od věčnosti s Otcem a s Duchem svatým jeden Bůh. Neboť jsou tři Osoby a v nich jedno dokonalé božství. Tyto tři Osoby si byly totiž ve všem rovny. Měly všechny jednu vůli, jednu moudrost, jednu moc, jednu krásu, jednu sílu, jednu lásku, jednu radost. Bylo by ovšem nemožné, aby toto Slovo bylo Bůh, kdyby bylo od Otce a Ducha oddělitelné, jak to dokládá slovíčko „ano", kterým potvrzujeme pravdu a jež obsahuje tři písmena. Neboť kdyby se některé z těch tří písmen odňalo od ostatních, nemělo by pak týž účinek, jaký mělo dříve, protože by už netvořilo to slovíčko. Podobně je třeba rozumět i třem Osobách v jednom božství, neboť kdyby některá z nich byla od jiné oddělitelná nebo jiné nerovná nebo menší v něčem, co by jiná měla, tehdy by se v nich nevidělo božství, protože božství je v sobě nerozdílné. Je také hříchem věřit, že by Slovo, to je Syn Boží, bývalo od Otce a Ducha přijetím lidství odděleno. Neboť jako není možné se dotknout slova nebo je spatřit, ač je rozmýšlíme srdcem a pronášíme ústy, leda že by bylo napsáno na nějakou hmotnou věc nebo do ní vtisknuto, tak rovněž nebylo možné, aby toto Slovo, to je Syn Boží, bylo pro lidskou spásu dotýkáno nebo uzřeno, kdyby nebylo spojeno s lidským tělem. Podobně také když vidíme nějaké slovo v knize, můžeme je hned též rozjímat myslí a zároveň pronášet ústy: tak není ovšem žádných pochyb, že i Syn Boží je s Otcem a s Duchem svatým viditelný v těle, jež na sebe vzal. Tři Osoby jsou tedy opravdu neodlučitelné, nezaměnitelné, na věky ve všem sobě rovné, jeden Bůh.

Nuže, v tomto Bohu bylo všechno od věčnosti předzvěděno, všechno jeho zraku s krásou uctivě přítomno, k jeho radosti a ke cti. On pak, až se mu zachtělo, to nejmoudřejší stvoření povolal k bytí. Bůh zajisté nebyl nucen žádnou nutností či dohnán žádným úbytkem své radosti nebo prospěchu něco stvořit. Neboť nebylo možné, aby v sobě trpěl nějakým úbytkem. Pudila ho tedy pouze jeho vroucí láska k tvoření, aby se s ním mnozí věčně těšili z jeho nevýslovné radosti. Proto všechno to, co mělo být stvořeno, v té podobě a tím způsobem později překrásně stvořil, jak to od věčnosti překrásně stálo před jeho zrakem nestvořeno.

Ale mezi vším, co bylo tehdy nestvořeno, bylo před Bohem něco, co svrchovaně vynikalo nad ostatní věci, z čeho se nesmírně radoval i on. V tomto nestvořeném se totiž Božímu zraku věčně jevily čtyři živly, to je oheň, vzduch, voda a země, ač tehdy také ještě nebyly stvořeny tím způsobem, že totiž vzduch měl v tomto tak zlehknout, aby nikdy nevál proti Duchu svatému. Také země měla v ní být stvořena tak dobrou a tak úrodnou, aby v ní nemohlo vyrůst nic, co by nebylo užitečným k něčemu potřebnému; a voda tak tichá, že ať by na ni vály odkudkoli bouřlivé vichry, nikdy se na ní vůbec nehnula žádná bouře; také oheň tak vysoký, aby se jeho plamen a žár blížil až příbytku, ve kterém byl sám Bůh.

Ó Maria, nejčistší Panno a nejplodnější Matko, to jsi ty! Neboť tak jsi byla a takovou od věčnosti, nestvořená, před Božím zrakem. A pak se tvému požehnanému tělu dostalo hmoty z tak čistých a jasných, výše uvedených živlů. Taková jsi zajisté byla před Bohem nestvořena, dříve než tě stvořil, jaká jsi později zasloužila být utvořena, a proto jsi od počátku před Božím obličejem nade vše, co mělo být stvořeno, k největší Boží radosti nesmírně vynikala. Neboť Bůh Otec plesal nad tvými užitečnými skutky, které jsi měla s jeho pomocí konat, Syn pak nad tvou statečnou vytrvalostí a Duch svatý nad tvou pokornou poslušností. Ale radost Otcova byla radostí Synovou a Ducha, Synova také radostí Otcovou a Ducha, a radost Ducha svatého radostí Otcovou a Syna. Proto jako ti všichni měli z tebe jednu radost, tak všichni k tobě chovali jednu lásku.

Ty pak, Pane, smiluj se nad námi. Amen.

 

Druhé čtení.

 

ABSOLUCE:

Pomoz nám, Matko Kristova, která jsi žalostnému světu přinesla radost.

Amen.

 

Ty jsi také, ó Maria, nejdůstojnější ze všech tvorů, byla od počátku před Bohem, nežli tě stvořil, tak, jako archa Noemova před samým Noemem, když se dověděl o jejím postavení, dříve než ji vystavěl, jak mu bylo nařízeno. Neboť Noe věděl v čase, kdy se líbilo Bohu, jaká jeho archa bude; i Bůh věděl od věků, jaká bude jeho archa, totiž tvé slavné tělo. Noe se radoval ze své archy dříve, než se stavěla; sám Bůh se svrchovaně radoval z tebe, ó Panno, dříve, než tě stvořil. Noe se radoval, že jeho archa má být tak pevně sbita, aby se nerozbila žádnými nárazy bouří; Bůh se radoval, že tvé tělo mělo být tak dokonalé a odolné, aby se nesklonilo k žádnému hříchu, žádnou zatvrzelou zlobou, jež měla být v pekle. Noe se veselil, že jeho archa měla být vysmolena uvnitř i zevně tak, aby do ní nepronikala kalná voda; Bůh se veselil, věda napřed, že tvá vůle se z jeho dobroty stane tak dobrou, že zasloužíš být uvnitř i vně pomazána pomazáním Ducha svatého tak, aby do tvého srdce neměla naprosto žádný přístup žádost po časných věcech, jež budou ve světě stvořeny. Neboť světská žádostivost v člověku je Bohu protivná tak jako Noemovi kalná voda v arše. Noe se veselil z rozsáhlé šíře své archy; Bůh se veselil z tvé nejobsáhlejší a nejmilosrdnější zbožnosti, jíž jsi měla všechny nejdokonaleji milovat a nic stvořeného nerozumně nenávidět, zvláště však, že ta tvá přelaskavá zbožnost se měla tak rozšířit, aby nezměrný Bůh, jehož velikost je nepochopitelná, mohl ve tvém lůně spočívat a prodlévat. Noe se také veselil, že má učinit archu značně světlou; Bůh se veselil, že tvé panenství bude až do smrti zachováno tak skvělé, že žádná nákaza hříchu ho nebude moci zatemnit. Noe se veselil z toho, že vše, co potřebuje pro své tělo, bude mít ve své arše; Bůh se veselil z toho, že celé své tělo vezme jedině z tvého těla bez nějakého úbytku.

Více se však z tebe radoval Bůh, ó nejčistší z panen, než Noe ze své archy. Noe sice věděl dopředu, že vyjde ze své archy s týmž tělem, se kterým do ní vešel. Bůh však věděl, že vejde bez těla do archy tvého přepočestného těla a že z ní vyjde s tělem vzatým z tvého nejčistějšího masa a z tvé nejčistší krve. Noe věděl, že zanechá svou archu prázdnou, až z ní odejde, a pak už se k ní nevrátí; i Bůh věděl před věky, že až se z tebe s lidstvím narodí, ty, slavná Panno a Matko, nezůstaneš prázdnou jako archa Noemova, ale budeš se skvít všemi dary Ducha svatého. A ač se jeho tělo oddělí při jeho narození od tvého těla, přece věděl předem, že ty s ním zůstaneš neoddělitelně bez konce.

Ty pak, Pane, smiluj se nad námi. Amen.

 

Třetí čtení.

 

ABSOLUCE:

Ty, která ses stala jeho pohostinkou, učiň nám Boha milostivým.

Amen.

 

Abraham miloval svého syna Izáka ihned, když mu Bůh slíbil, že se mu narodí syn, mnoho let, než byl počat. Ale větší láskou tebe miloval sám všemohoucí Bůh, ó přesladká Panno Maria, dříve, než bylo cokoliv stvořeno, protože od věčnosti předvídal, že se mu ty narodíš k převeliké radosti. Patriarcha nikterak nepředvídal, že se skrze syna, jemu zaslíbenému, zjevně ukáže jeho veliká láska, kterou měl k Bohu; Bůh však velmi dobře od začátku předem věděl, že se všem skrze tebe jasně zjeví jeho převeliká láska, kterou měl k lidskému pokolení. Abraham věděl, že jeho syn musí být počat se studem a že se musí narodit z ženy spojené s ním tělesně; Bůh však věděl, že bez přispění muže musí z tebe, ó nejčistší Panno, být čestně počat a že se z tebe musí nejpočestněji narodit, zachovaje bez úhony tvé panenství. Abraham chápal, že tělo jeho syna, až ho zplodí, se musí od jeho těla bytostně odloučit; Bůh Otec však věděl předem, že ono požehnané tělo, jež ustanovil vzít z tebe, ó nejjasnější Matko, jeho přesladký Syn, se od jeho Velebnosti vůbec neodloučí, protože Syn v Otci a Otec v Synu jsou bytostně nerozluční, jsou jeden Bůh. Abraham chápal, že tělo zplozené jeho tělem musí shnít a obrátit se v prach jako jeho vlastní tělo; Bůh však věděl, že tvé přečisté tělo se stejně nerozpadne nebo neshnije jako jeho nejčistší tělo, jež se zrodí z tvého panenského těla.

Abraham vystavěl svému synu příbytek dříve, než byl počat, a zajisté s tím úmyslem, aby v něm bydlel, až se narodí; tobě pak, ó nesrovnatelná Panno, byl věčně předzřízen dům, v němž bys bydlela, to je sám všemohoucí Bůh. Ó, toho nevýslovného domu, který tě obklopil nejen zvenčí, chráně tě ode všech nebezpečí, ale zůstal i uvnitř tebe, posiluje tě k dokonání veškerých ctností.

Tři věci pak Abraham obstarával svému ještě nepočatému synu, totiž obilí, víno a olej, aby se jimi občerstvoval, až se narodí, a tyto tři věci se od sebe lišily vzhledem, podstatou a chutí; tobě však, ó žádoucí Panno, byl od věčnosti ke tvému občerstvování bez konce předurčen sám Bůh ve třech Osobách, božskou podstatou se od sebe nijak nelišících. A právě tentýž Bůh byl skrze tebe, ó Maria, živitelko chudých, chudému lidskému pokolení předurčen za věčnou potravu, protože těmi třemi věcmi, které patriarcha obstarával svému synovi, je možné rozumět tři Osoby, totiž Otce, Syna a Ducha svatého. Neboť jako tučný olej nemůže hořet, dokud se do něj nevloží knot, tak ani Otec, horoucí láska, nesvítil zjevně ve světě, dokud si nevzal jeho syn z tebe, ó předzvolená Boží nevěsto, lidské tělo, jež se chápe jako knot. A podobně jako z obilí nemůže být upečen chléb, dokud nebylo připraveno mnoha nástroji, tak ani Syn Boží, který je občerstvením andělů, se neobjevil pod způsobou chleba k občerstvení člověka, dokud jeho tělo nebylo ve tvém požehnaném lůně poskládáno z mnoha údů a obrysů. A jako víno není možno nést, dokud nebyly nejdříve přichystány nádoby, podobně nemohl člověk obdržet milost Ducha svatého k věčnému životu, kterou představuje víno, dokud nebylo tělo tvého nejmilejšího Syna, jímž se rozumí nádoba, připraveno smrtí a utrpením. V této spasné nádobě je totiž andělům i lidem přebohatě podávána sladkost veškerých milostí.

Ty pak, Pane, smiluj se nad námi. Amen.

 

(Text převzat z knihy Tajemná slova. Zjevení a vidění svaté Brigitty Švédské, Olomouc 1938. Pro lepší srozumitelnost jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

 

Více o sv. Brigitě Švédské 

 

Od téhož autora:

Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie
Jak byl Kristus bičován a odsouzen k smrti
O svatém Janovi, apoštolu a evangelistovi
Zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista 
O Kristově křtu v Jordánu
O svaté Marii Magdaléně
O svatém Františkovi

 

Související články:

Kateřina Sienská: Naše Vzkříšení!
Juliana z Norwiche: Osmé zjevení Boží lásky 
Kateřina Sienská: List bratru Tomášovi della Fonte
Jan Pavel II. - Spes Aedificandi (Naděje na vybudování)
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik
Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
Hildegarda z Bingenu: Touha po zjevení Božím
  Hildegarda z Bingenu: Liturgické hymny
  René Laurentin: Maria, naše Matka 
Hildegarda z Bingenu: Chor panen
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Lukáš Drexler: Maria souznělá

 

[RSS]

Přečteno 329x

další články