Touha po zjevení Božím

Bolest světa praví:

„Běda, že jsem stvořena! Běda, že žiji! Kdo mi pomůže? Kdo mě osvobodí? Kdyby Bůh o mně věděl. Pak bych nebyla v takových nesnázích. Důvěřuji-li v Boha, nemám z toho nic dobrého, jsem-li v míru s ním, přece ode mne neštěstí neustupuje... Je-li mým Bohem, proč tedy skryl přede mnou všechnu svoji přízeň? Ano, kdyby mně učinil nějaké dobro, tedy bych o něm věděla. Takto ale nevím, co jsem sama... Žiji bez útěchy. Ach, co je platen život bez radosti! Proč jsem stvořena, když pro mne není přece žádného dobra?"

Z oblaku odpověď nebeské radosti: „Ty slepá a hluchá, nevíš, co v sobě pravíš? Bůh stvořil člověka jasného, avšak pro jeho nevěrnost zavedl jej had do tohoto moře běd. Nyní hleď tam na slunce, měsíc, hvězdy, všechnu zelenou ozdobu země a pozoruj, jakou přízeň Bůh vším tím člověku prokazuje, zatím co člověk se přece provinil proti Bohu velkou opovážlivostí. Kdo ti dává to vše, co ovládáš v tomto světle, v těchto dobrech, když ne Bůh? Spěchá-li den k tobě, nazýváš to nocí, je-li ti blízko spása, jmenuješ to kletbou, a je-li dobře se všemi věcmi tvého života, pak pravíš, že se daří špatně. Proto jsi pekelná bytost!

Já mám však nebe, poněvadž zřím vše, co Bůh stvořil, pravým způsobem. Růže, lilie a všechnu zeleň - shromažďuji já něžně na svých ňadrech a chválím všechna díla Boží, zatím co ty z nich trháš bolest za bolestí... Rovnáš se pekelným duchům, kteří všemi svými skutky nepřetržitě Boha zapírají. Ne tak já - všechny své skutky přináším v oběť Bohu, neboť je způsob truchlení, v němž je radost, a způsob radosti, v níž nalézá duše zdar, nejsou jako den a noc ve svém střídání. Avšak skutky lidí jsou jako den a noc, které stvořil Bůh k proměně. Neboť staví-li lakota svůj hrad, pak Bůh jej rychle bourá, touží-li tělo po rozpustilé rozkoši, pak je Bůh pošlapává a bije, a chce-li rozkoš v hluché nádheře obletovati nebe v zenitu, pak ji Bůh rozhodí a rozptýlí. To je správné a spravedlivé. Nebo viz, jak je to s ptáky a zemskou havětí. Jak jsou užiteční i prospívají, i jak jsou neužiteční a navzájem se pohlcují. Tak je to se štěstím a neštěstím světa. Nesmí se pokaždé zavrhnouti, neboť užiteční čistí neužitečné, a neužiteční užitečné, jak je čištěno zlato v ohni. Ty se vžíváš do horšího dílu světa. Ne tak já. Neboť já ve svých myšlenkách oceňuji vše, jak to Bůh uspořádal. Duše dosvědčuje nebe, tělo zemi... Uvaž nyní, jak pošetilé a slepé je to, co pravíš."

(Úryvek z Liber vitae meritorum, český překlad převzat s laskavým souhlasem České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 10, 1940.)

Více o sv. Hildegardě z Bingenu

Od téže autorky:

Související články:

Obrazy z rukopisů Hildegardy z Bingenu
Nancy Fierro: Hildegarda z Bingenu - Soulad nebeské harmonie
Wiesbaden Codex - "kodex Hildegardy z Bingenu" - na internetu
Wiesbaden Codex - "kodex Hildegardy z Bingenu"  
Jean Daniélou: Mystické poznání Boha