Nacházíte se na: Theofil > Pravoslaví > Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása)

Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása)

Michal Dvořáček, 21.3. 2008

V předešlém příspěvku (viz Zamyšlení ke smyslu křesťanských Velikonoc) se na mnoha místech v textu objevil pojem "peklo", který není cizí ani literárnímu vyjádření Svatého Písma, ani duchovním poučením svatých Otců, které byly později zahrnuty i do bohoslužebných textů Církve. Abychom správně pochopili problematiku sestoupení Krista do pekla, a v této souvislosti i existenci podsvětí (řec. hádes), je třeba, abychom ji hned na počátku odlišili od reality věčného utrpení (řec. kolasis aionion), která bude spojena s druhým slavným příchodem Pána Ježíše Krista a všeobecným soudem.

  

Právě na něm budou souzeny nejen lidské duše, ale i těla, která budou podle slov Spasitele vzkříšena: „A půjdou ti (praví Kristus), kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu." (Jan 5,29). Sukrizovani-14-stol-byz.jpgv. Jan, milovaný učedník Páně k tomu ve své knize „Zjevení" dodává: „Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt již nemá moci..." (Zj 20,6) Ale nyní již k samotnému sestoupení Spasitele do pekel... 

Do svého díla spásy zahrnul Ježíš Kristus celé lidské bytí, veškeré lidské pokolení poínaje prvním a konče posledním člověkem. On musel spasit i naše předky, když přišel na tento svět. Z tohoto aspektu bylo nevyhnutné, aby Ježíš Kristus sestoupil do pekel (do podsvětí, řec. hádes), kde se nacházely duše těch, kteří zemřeli do jeho příchodu na tento svět. Kristovo sestoupení do pekel bylo v tomto kontextu zcela přirozené a jeho zvěstování v pekle bylo součástí jeho spasitelného díla (viz Dogmatika pravoslavné církve o. archimandrity Justina Popoviče, Bělehrad 1980).

Tvrzení o Spasitelově sestou-pení do pekel zakládá pravoslavná teologie na Božím zje-vení. Sv. apoštol Petr se ve svém Poselství vyjadřuje takto: „Neboť i Kristus jednou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa ze strany těla, ale obživen ze strany Ducha. Skrze něhož i těm, kteříž jsou již v žaláři, duchům přicházeje kázával (těm, kteří byli neposlušní... za dnů praotce Noa)" (1 Pt 3,18-20) Dále sv. apoštol Petr k tomuto tématu dodává: „Proto jest zajisté i mrtvým kázáno evangelium, aby souzeni byli podle lidí, to jest ze strany těla, ale živi byli podle Boha duchem." (1Pt 4,6)

Kristus byl pravým člověkem, a proto jako člověk zemřel. Po smrti se jeho duše oddělila od těla, avšak s jediným rozdílem: po oddělení od těla zůstala hypostaticky spojena s jeho Božstvím. Kristovo Božství tedy neopustilo jeho tělo v hrobě a ani se neoddělilo od duše v pekle. Modlitební vědomí potvrzuje tuto věroučnou pravdu takto: „Tělesně v hrobě, v pekle s duší jako Bůh, v ráji s lotrem a na obětním oltáři jsi byl, Kriste, s Otcem a Duchem všechno naplňujíc nepopsatelně." (viz liturgie sv. Jana Zlatoústého). Podobně nás poučuje i sv. prorok David: „Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení" (Ž 15,10 - Bible Kralická 16,10). Tato slova poukazují na to, že Ježíš Kristus sestoupil svou duší do pekel tehdy, když jeho tělo leželo mrtvé v hrobě; potvrzují to mimo jiné i výroky mnoha svatých: sv. Ireneje Lyonského, sv. Athanásia Velikého, sv. Jana Damašského aj.

V souvislosti s tím, co bylo uvedeno, je na místě si položit otázku: Proč Kristus vlastně do pekla sestoupil? Odpověď je nasnadě. Kristus zkrátka musel zvěstovat  evangelium i zde, tedy stejné učení, které zvěstoval lidem (žijícím) na zemi, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Podle vyjádření Origena musel Kristus jít zvěstovat evangelium duším bez těla rovněž „svou duší bez těla"... Spasitelova duše se však odlišovala od ostatních duší v pekle tím, že byla hypostaticky spojena s Logem. Samotný způsob „jak" je však pro náš rozum nevysvětlitelný a nepochopitelný.

V jedné ze svých besed na Velký pátek sv. Jan Zlatoústý píše, že Ježíš Kristus vstoupil do pekel a zničil brány pekelné, aby tento žalář nemohl být už nikdy více použit. sestoupeni-do-pekel-15-stol-byz-men.jpgTímto skutkem Ježíš Kristus současně naznačil, že smrt už ztratila svou moc. Sv. Simeon Nový Bohoslovec podobně vysvětluje, že Boží Syn zemřel a trpěl za celý lidský rod, včetně těch, kteří žili na tomto světě před jeho příchodem, a proto je pochopitelné, že i On musel vstoupit do pekel, neboť všichni se nacházeli pod zákonem smrti. Vysvobození k nim mohlo přijít pouze skrze Krista.

I sv. Řehoř Palama uvádí, že tím, že Spasitel sestoupil hlásat evangelium duším do podsvětí (pekla), bylo naplněno spasitelné dílo. Sv. Řehoř Nysský zase hovoří v tom smyslu, že Ježíš Kristus musel sestoupit do pekel, na místo, kde přebývá démon (ďábel), neboť musel zničit jeho vládu a moc na dušemi, které zde věznil od stvoření světa (od pádu našich prarodičů).

Ani bohoslužebné církevní texty nijak neskrývají tuto významnou pravdu o události sestoupení Spasitele do pekel, právě naopak, na mnoha místech svědčí o tom, že Kristus sestoupil svou duší do pekel, aby osvobodil duše všech, zničil moc smrti a zvítězil nad démonem: „Velký zázrak, neboť Stvořitel světa je předán do nezákonných rukou a je ukřižován na Kříži, (On) Lidumil, aby osvobodil zajatce v pekle" (z Postní triody při čtení Kristových strastí na Velký pátek). Anebo na jiném místě: „Když jsi vstoupil na Kříž, Pane, bázeň a strach přišly na lidstvo a Ty jsi bránil zemi, aby nepohltila ty, kteří Tě ukřižovali, peklu jsi přikázal osvobodit zajatce kvůli obnově lidstva..." (tamtéž). A konečně v neděli, na velikonoční jitřní bohoslužbě, již slavnostně Církev vyznává: „Andělský sbor se podivil při pohledu na Tebe mezi mrtvými, kde jsi, Spasiteli, zničil smrtelnou sílu a spolu se sebou jsi pozdvihl Adama a všechny jsi osvobodil z pekla..." Jiný nedělní verš (tropar) vše shrnuje takto: „Když jsi sestoupil ke smrti, Živote nesmrtelný, tehdy jsi umrtvil peklo světlem (svého) Božství, tehdy jsi vzkřísil mrtvé z podsvětí, všechny nebeské síly Ti proto volají: „Dárce života, Kriste Bože náš, sláva Tobě." Sestoupení Krista do pekel je znázorněno i v pravoslavné ikonografii, konkrétně na ikoně s tématikou vysvobození starozákonních spravedlivých z moci zla.

 

(Podle knihy Prot. Doc. ThDr. Imricha Belejkaniče, CSc. „Pravoslavné dogmatické bohosloví II." /Prešov 1996/, Životů svatých, bohoslužebných textů pravoslavné církve a Písma Svatého připravil Michal Dvořáček.)

 

Související články: 

Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista 
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc
Epifanius ze Salaminy: Sestoupení Pána do pekel 
Richard Špaček: O sestoupení Krista do předpeklí 

 

[RSS]

Přečteno 1647x

další články