Eucharistická modlitba ve Skutcích Tomášových

Úvod

Apokryfní spis Skutky Tomášovy, jehož vznik se klade do 3. stol. pravděpodobně v syrské oblasti, popisuje nejen skutky apoštola Tomáše, ale z části i ostatních apoštolů. Kromě dějové linie jsou součástí spisu i mnohé hymny a modlitby. V následující ukázce předkládáme jednu z nich. Jedná se o závěr spisu, který pojednává o eucharistii, jež následovala po křtu uvěřivších. Ačkoliv ve Skutcích Tomášových jsou mnohé gnostické pasáže (např. známá Píseň o perle), předkládaná eucharistická modlitba je těchto prvků zcela zbavená a její hlavní část, jež má až charakter litanií, může sloužit i jako zcela pravověrná osobní modlitba, obzvláště v době postní a velikonoční.

Eucharistická modlitba (Skutky Tomášovy 158)

Když vystoupili z vody ven[1], vzal chléb a kalich, požehnal a řekl: „Jíme tvé svaté tělo, které za nás bylo ukřižováno, a pijeme tvoji krev, která byla pro naši spásu prolita. Tvé tělo tedy ať se stane naší spásou a tvá krev ať nám přinese odpuštění hříchů.

Pro tu žluč, kterou jsi kvůli nám musel pít,

                   ať jsme ušetřeni ďáblova hněvu.

Pro ten ocet, který jsi kvůli nám vypil,

                   ať naše slabost načerpá novou sílu.

Pro tu slinu, kterou na tebe kvůli nám naplivali,

                   kéž na nás padne rosa tvé dobrotivosti.

Pro tu rákosovou třtinu, kterou tě kvůli nám zbili,

                   kéž nakonec dostaneme příbytek dokonalý.

Tobě kvůli nám dali věnec z trní, a my, kteří jsme si tě zamilovali,

                   kéž se můžeme ozdobit věncem, který nikdy neuvadne.

Pro to plátno, do kterého tě zavinuli,

                   ať i my se můžeme opásat tvou silou, kterou nikdo nepřemůže.

Pro ten nový hrob a pro tvůj pohřeb,

                   kéž se dočkáme obnovení duše i těla.

Ty jsi vstal z mrtvých a začal jsi zase žít,

                   kéž i my zase ožijeme, kéž žijeme a jednou smíme

                   stát před tebou, až nás budeš spravedlivě soudit."

Nalámal eucharistii a podal Uazanovi, Tertii, Mnésaře i Siforově ženě a dceři. Pak řekl: „Ať je vám tato eucharistie ke spasení, k radosti a k uzdra­vení vašich duší!" Oni řekli: „Amen."[2]

Související čánky:

Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení  
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina

Poznámky:

[1] Myšleno po křtu. Pozn. RTh.

[2] Přeložil Jan A. Dus a Josef Bartoň. Překlad převzat z Příběhy apoštolů, Novozákonní apokryfy II, Praha 2003.