Hřešit je ďábelské

Lidé učení vesměs praví, že hřešit je lidské. Ve všech svých pokušeních mého hříšného těla a ve všem cítění svého srdce a ve všem svém poznání mých smyslů a ve veškeré vznešenosti své duše jsem to nikdy nemohla shledat jinak, než že hřešit je ďábelské. Hříchu, ať malého nebo velkého, je vždycky ďábel společníkem. Dále naše ďábelskost nabraná ze svobodné vůle nám bývá sama škodlivější než veškerá naše lidskost. Lidské je toto: hlad, žízeň, horko, mráz, muka, žal, pokušení, spánek, únava, věci, které na sobě trpěl Kristus, jenž byl pravým člověkem pro nás a s námi. Ale kdyby byl hřích jen lidský, býval by také hřešil, protože byl pravým člověkem podle těla a spravedlivým člověkem podle vědění a pevným člověkem ctnostmi a dokonalým člověkem Duchem Svatým a nadto byl věčný Bůh ve věčné pravdě, a nikoliv hříšník. Máme-li se mu však stát podobnými, je třeba, abychom také byli živi jako on, nebo pokáním byli zachováni.

[Mechtilda Magdeburská: Tekoucí světlo Božství, V,16, Stará Říše na Moravě 1920; ze staré němčiny přeložil Josef Ševčík a Ludvík Vrána; jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téže autorky:

Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány
Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité
Kterak poroučet Ave Maria naší Paní
Kterak duše chválí Svatou Trojici  
Nebeský šenk Svaté Trojice 
Jak Bůh sebe chválí a zpívá 
O pozdravu naší Paní

Související články:

Matka Tereza: O hříchu  
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení  
Caesarius z Arles: Před křtem byl naším otcem ďábel  
Basil Veliký: Je ďábel příčinou našeho hříchu?
Řehoř Veliký: Požár za požár
Leszek Czyż: O pokušení