Sociální nauka církve IX. - Sociální encykliky Jana Pavla II.

Sociální encykliky Jana Pavla II.

Jan Pavel II. (1920 - 2005) vlastním jménem Karol Wojtyla, byl prvním slovanským papežem a pontifikátu se ujal v roce 1978. Jako mladý zažil druhou světovou válku a měl také dlouholeté zkušenosti s komunistickou diktaturou ve své rodné zemi.[1] Výrazným způsobem se zasloužil o konec komunismu ve východní Evropě. Velké úsilí věnoval tomu, aby se závěry II. vatikánského koncilu promítly v praxi.[2]

Jan Pavel II. vydal tři sociální encykliky, navázal na své předchůdce a má velký podíl na rozvoji sociální nauky církve.

V roce 1981, k 90letému výročí RN, vyšla Laborem exercens. Encyklika se zabývá otázkou práce a považuje ji za klíčové téma sociální otázky. Důstojnost lidské práce je dána tím, že základem hodnoty práce je člověk jako subjekt. A konečným cílem práce je opět vždy člověk.[3] Papež v závěru encykliky výstižně shrnuje problematiku lidské práce: „V těchto meditacích, věnovaných lidské práci, jsme se snažili vyzvednout všechno, co se zdá nezbytné, jestliže se má prací na zemi rozmnožovat nejen „ovoce našeho přičinění", ale i „lidská důstojnost, bratrské společenství a svoboda". Každý křesťan, který slyší slovo živého Boha a spojuje práci s modlitbou, ať ví, jaké místo zaujímá tato jeho práce nejen v pozemském pokroku, ale i ve vzrůstu Božího království, do kterého jsme všichni povoláni mocí Ducha svatého a slovem evangelia."[4]

Encyklika Sollicitudo rei socialis s podtitulem o starosti církve o sociální otázky vyšla v roce 1987. Navazuje zejména na encykliku Pavla VI. Populorum progressio a jelikož problémy popsané Pavlem VI. nejsou dosud vyřešeny, chce ji Jan Pavel II. aktualizovat. „Rozvoj národů", přes dílčí pokroky, nepřináší celosvětové zlepšení společenské situace, spíše naopak.[5] Papež kritizuje jednotlivé záležitosti, včetně rostoucího zadlužení chudých zemí a také existenci dvou nepřátelských bloků, která ohrožuje mír - kapitalistického Západu a komunistického Východu.

Opravdový lidský rozvoj musí respektovat lidskou důstojnost a lidská práva v oblasti osobní, společenské, hospodářské a politické. To platí i na mezinárodní úrovni.[6]

Jan Pavel II. je přesvědčen, že: „Mír, po kterém všichni touží, bude jistě dosažen uskutečněním sociální a mezinárodní spravedlnosti a také pěstováním ctností, které usnadňují soužití a učí lidi žít v jednotě, aby uměli dávat i přijímat od druhých a spojenými silami budovali lepší svět".[7]

Třetí encyklikou je Centesimus annus z roku 1991 (stoleté výročí RN). Papež hodnotí encykliku RN a aktualizuje ji vůči současným problémům. Reaguje na rozpad socialistického bloku,[8]  kdy se svět ocitá na „novém začátku". Věnuje se ekonomicko-etickým problémům, například problematice rozvoje, konzumismu, ekologii a dalším. Rozebírá otázku státu a kultury, demokracii a lidská práva, vztah mezi svobodou a pravdou.[9]

Související články

Sociální nauka církve I. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve II. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve III. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve IV. - Sociální encyklika Rerum novarum

Sociální nauka církve V. - Sociální encyklika Quadragesimo anno

Sociální nauka církve VI. - Sociální encykliky Jana XXIII.

Sociální nauka církve VII. - Dokumenty II. vatikánského koncilu

Sociální nauka církve VIII. - Sociální encykliky Pavla VI.

Sociální nauka církve IX. - Sociální encykliky Jana Pavla II.

Sociální nauka církve X. - Sociální encykliky Benedikta XVI.

Poznámky:

[1] O jeho prožitcích s komunisty bylo napsáno mnoho. Pro ilustraci zmíníme jen jednu příhodu z českého prostředí. Kardinál Wojtyla se v roce 1974 účastnil pohřbu litoměřického biskupa Štěpána Trochty. Přítomní kardinálové nesměli sloužit mši svatou, mluvit nad hrobem a setkat se s českými biskupy. Přes zákaz promluvil krátce nad hrobem Karol Wojtyla a nazval Štěpána Trochtu mučedníkem.

Srov. TROCHTA, Štěpán. Štěpán Kardinál Trochta: životopisná črta a výběr z proslovů a pastýřských listů: (k 10. výročí smrti vydali čeští salesiáni). Řím: [Čeští salesiáni], 1984. 436 s., [32] s. obr. příl.]. Str. 420.

[2] Srov. GELMI, Josef. Papežové: od svatého Petra po Jana Pavla II. Str. 300 - 311.

[3] Srov. JAN PAVEL II. Laborem exercens. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 312 - 313. Čl. 6.

[4] Tamtéž. Str. 350. Čl. 27.

[5] „Mnoho milionů lidí je bez naděje, protože se jejich postavení v mnoha částech světa citelně zhoršilo. Tváří v tvář těmto dramatům krajní bídy a největší nouze, v nichž žije tolik našich bratří a sester, nás volá k odpovědnosti sám Ježíš Kristus (srov. Mt 25,31-46)."

JAN PAVEL II. Sollicitudo rei socialis. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 367. Čl. 13.

[6] „Jinými slovy, opravdový rozvoj se musí opírat o lásku k Bohu a k bližnímu a přičiňovat se o zlepšení vztahů mezi jednotlivci a společností. To je „civilizace lásky", o které tak často hovořil papež Pavel VI."

Tamtéž. Str. 388. Čl. 33.

[7] Tamtéž. Str. 395. Čl. 39.

[8] „Události roku 1989 jsou dokladem vítězství vůle k jednání a evangelijního ducha nad protivníkem, který byl odhodlán nedat se omezovat mravními normami. Jsou varováním pro všechny, kteří ve jménu politického realismu chtějí z politiky vypudit právo a morálku. Boj, který vedl ke změnám roku 1989, jistě vyžadoval čistotu úmyslů, umírněnost, utrpení a oběti. Vznikl v jistém smyslu i z modlitby a nebyl by myslitelný bez bezmezné důvěry v Boha, Pána dějin, který má v rukou lidská srdce."

JAN PAVEL II. Centesimus annus. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 438. Čl. 25.

[9] Srov. UMLAUF, Michal. Sociální nauka církve - integrální součást křesťanské nauky o člověku. In: Interdisciplinární úvod do četby kompendia sociální nauky církve. Str. 24 - 25.