Ikonostas

Vznik

Ikonostas odděluje loď od svatyně. Eusebius říká: „Konstantin Velký ohradil oltář(1)  dřevěnou ohradou, aby přes ni nechodili mnozí." Později byla svatyně oddělená obyčejnou železnou přepážkou, na které byly obrazy sahající pouze po hruď. Císař Justinián změnil tvar této oltářní přepážky tím, že k ní přidal sloupy, kterými se jednotlivé části rozdělovaly, a prostor mezi nimi ozdobil svatými obrazy. Za určitý čas byla nad sloupy oltářních dveří položená horizontální spojka - dřevěný, kovový nebo mramorový trám, aby jím byly sloupy zpevněné. Časem byly přidány ještě jiné obrazy a tak se objevila početná řada obrazů. Až svatý Bazil a po něm svatý Sáva a svatý Jan Damašský sestavili uspořádání obrazů tak, aby podávaly dějiny spásy a sloužily věřícím jako vizuální pomůcka k pochopení základních pravd křesťanství.

Ikonostas připomíná oponu ze Starého Zákona mezi svatyní a svatyní svatých (velesvatyní - pozn. red.). 

Dveře ikonostasu

Uprostřed ikonostasu se nachází troje dveře. Střední se nazývají královské, neboť skrze ně prochází Král slávy, Pán nebe, ve svatých darech. Dostaly pojmenování také jako svaté, neboť se přes ně pronášejí svaté dary a není dovolené přes ně procházet prostým lidem, pouze posvěceným (kněžím a pod.). Jsou dvoukřídlé a připomínají tak Starý a Nový Zákon. Symbolizují Spasitele podle Jeho slov: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude spasen; bude vcházet a vycházet a najde pastvu." (Jan 10,9)  Je na nich vyobrazené Zvěstování Přesvaté Bohorodičce jako počátek našeho vykoupení a kvůli upomínce, že vtělením Božího Slova se nám otevřela nebesa. Po obou stranách této ikony jsou zobrazeni čtyři evangelisté, aby se tím naznačilo, že také oni jako archanděl Gabriel zvěstovali světu radostnou zvěst o vykoupení lidského pokolení. Evangelisté se dnes už vyskytují zřídka, neboť jejich vyobrazení jsou zařazena i mezi apoštoly. Na ostatních dveřích ikonostasu - nazývajících se také diákonské, neboť skrze ně vcházejí diákoni do svatyně - se vyobrazují svatí diákoni s orárem(2) v ruce, nebo andělé, kteří nám připomínají, že tam, kde Bůh sedí na prestolu(3), se sluší vstupovat s andělskou nevinností a zbožností. Na dveřích jižní strany se obvykle nachází ikona archanděla Michaela jako strážce vchodu do ráje, na severních dveřích  je ikona svatého prvomučedníka Štěpána nebo archanděla Rafaela. Otevření dveří symbolizuje otevření ráje.

Ikony

Celý ikonostas je pokrytý ikonami a to v následujících řadách:

První řadu ikonostasu  tvoří ikony s výjevy ze Starého Zákona, například služba Zachariáše v Božím chrámě, vyhnání z ráje, obětování Izáka, přechod přes Rudé moře, vztyčení měděného hada na poušti, Izákova oběť, Melchisedechova oběť, nebo jiné podobné příběhy vztahující se k nekrvavé oběti Nového Zákona.

V druhé, základní řadě ikonostasu je na severní straně od královských dveří obraz Přesvaté Bohorodičky s Ježíšem Kristem na rukou. Na jižní straně je ikona Spasitele Ježíše Krista jako proroka nebo jako učitele. V ruce drží otevřené evangelium se slovy: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je pro vás připravené od stvoření světa."(Mt 25,34) Úplně na kraji severní strany je ikona svatého Mikuláše, arcibiskupa z Myry (+ 327), který je patronem východních církví. U stěny jižních dveří je ikona svátku nebo svatého, kterému je chrám zasvěcený.

Třetí řada ikonostasu je vytvořena z ikon dvanácti svátků Pána a Bohorodičky, a to v chronologickém pořadí podle datumu v liturgickém kalendáři (někteří uvádí 6 svátků Pána na jedné straně ikonostasu a 6 svátků Bohorodičky na straně druhé):

1. Narození Bohorodičky
2. Ochrana Přesvaté Bohorodičky
3. Uvedení Bohorodičky do chrámu
4. Narození Ježíše Krista
5. Zjevení Pána
6. Setkání Pána se spravedlivým Simeonem
7. Zvěstování Přesvaté Bohorodičce 
8. Vstup Ježíše Krista do Jeruzaléma nebo Ukřižování nebo Povýšení svatého Kříže
9. Vzkříšení Ježíše Krista
10.  Nanebevstoupení
11.  Seslání Ducha svatého
12.  Zesnutí Přesvaté Bohorodičky.

Uprostřed tohoto pořadí ikon je nad královskými dveřmi ikona Poslední večeře, jež je vyjádřením toho, že se v chrámu koná nekrvavým způsobem ta samá oběť, kterou přinesl Kristus na kříži a kterou při poslední večeři ustanovil on sám. V některých chrámech pod touto ikonou je ještě nerukotvorený obraz Spasitele (4), aby křesťané měli vždy před očima rysy Kristovy tváře.

Čtvrtou řadu ikonostasu tvoří ikony svatých apoštolů. Zobrazují se po jednom, dvou či po třech, podle okolností a místa na ikonostasu. Ze severní strany na jih: svatý apoštol Peter, Marek, Ondřej, Matouš, Bartoloměj, Tomáš. Dále svatý apoštol Pavel (nebo Juda Tadeáš), Lukáš, Jan, Jakub starší, Šimon a Filip. Znázorňují se se symboly typickými pro toho kterého apoštola (Peter - klíče, Pavel - meč, Ondřej - kříž ve tvaru X...).

V řadě nad ikonou Poslední večeře je obraz Krista Krále a Velekněze (Christos Pantokrator, doslova Kristus Všemocný - pozn. RTh.).

Pátou řadu ikonostasu tvoří proroci Starého Zákona. Jedna skupina ikonopisců uvádí 12 ikon v pořadí: Mojžíš, král David, Jeremiáš, Daniel, Micheáš, Sofoniáš, Áron, král Šalamoun, Izaiáš, Ezechiel, Zachariáš a Malachiáš. Áron a Šalamoun se někdy nahrazují Eliášem a Jonášem. Podle jiné skupiny je poslední řada složená ze 16 proroků: 4 velkých a 12 malých.

Na vrcholu ikonostasu je kříž s ukřižovaným Ježíšem Kristem, čímž On završil dílo spásy. Z jedné strany kříže je Přesvatá Bohorodička a z druhé strany svatý apoštol Jan.

Závěr

Tak nám ikonostas živě představuje trojí službu Ježíše Krista a poslání apoštolů a proroků, ukazuje nám celou historii Starého a Nového Zákona a je takříkajíc otevřenou knihou, v které si každý člověk může přečíst nejdůležitější příběhy a hlavně učení křesťanské víry. Je to tedy biblický katechismus, kde je obrazy (ikonami) vysvětlené učení Písma svatého - Starého i Nového zákona - o vykoupení člověka.

(Převzato s laskavým svolením z řeckokatolického e-zinu Zoe. Ze slovenštiny přeložil Lukáš Drexler. Mezititulky jsou redakční, obrázky archiv redakce Revue Theofil.)

Ukázky několika rozličných ikonostasů (Galerie Theofil)

Související články: 

Ivan Bentchev: Ikony anjelov 1/3 - Biblické učenie o anjeloch 
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 2/3 - Rané kresťanstvo a apokryfy
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 3/3 - Hierarchia anjelov: od apoštola Pavla po Dionýza Areopagitu 
Lukáš Drexler: Pravoslávna ikona - kánon a štýl II. (recenze)
Mních Gregor (Krug): A odpočinul si Boh na siedmy deň
Mnich Gregor (Krug): Ježiš Kristus Starý dňami

Poznámky:

(1) Myslí se tím svatyně, tj. obětní prostor, jenž se v západní církvi nazývá presbytář. Pozn. RTh.

(2) Orár je rouno, které nosí diákon na levém rameně a které slouží k upozorňování lidu na určité bohoslužebné úkony během liturgie; pozn. RTh.

(3) Prestol je oltářní stůl, nejsvětější místo v pravoslavném chrámu, jež je symbolem trůnu Božího a Beránka; pozn. RTh.

(4) Nerukotvorený obraz Spasitele je výtvarným zobrazením tzv. Mandilionu - dle legendy zázračně vytvořeného obtisku Kristovy tváře v plátně. Více o legendě a historii tohoto obtisku zde. Někteří odborníci se domnívají, že se v případě Mandilionu jednalo o složené tzv. Turínské plátno, čemuž i nasvědčují fakta týkající se jak Mandilionu, tak Turínského plátna. Pozn. RTh.