Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Zjevení Páně

Zjevení Páně

liturgie, církevní rok, Vánoce

Zjevení Páně

 

Slavnost Zjevení Páně 6. ledna je v pojetí římské liturgie zjevením Krista pohanům, představovaným třemi „králi": „Bože, dnešního dne jsi zjevil svého jednorozeného Syna pohanům, kterým svítila na cestu hvězda" (vstupní modlit­ba).

klaneni-tri-kralu-001-men.jpg

Východní pojetí Zjevení Páně jako svátku křtu Páně se odráží ve svěcení vody, jež se koná v byzantském obřadě večer 5. ledna za četných modliteb, z nichž je patrné, že křest zprostředkuje člověku „světlo poznání Boha, otevření bran ráje a osvícení světlem slunce spravedlnosti". Není divu, že Řekové nazývají svátek slavností světel (ta fóta).

Aby byla myšlenka křtu Páně silněji zdůrazněna i v řím­ské liturgii, slaví se zvláštní svátek Křtu Páně v neděli po Zjevení Páně (dříve 13. ledna). Preface o tomto svátku vy­stihuje smysl křtu Páně: je to den, kdy byl Ježíš pomazán Duchem svatým na kněze, proroka a krále, aby mohl veřejně působit. Je to vhodné zakončení vánoční doby; vždyť proto se Kristus zjevil v lidském těle, aby zvěstoval evangelium a vykonal dílo spásy.

 

[Převzato z knihy Ladislava Pokorného Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha 1975; mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

Ladislav Pokorný, 22.10. 2016

Přečteno 356x

další křesťanské pojmy