Nacházíte se na: Theofil > Patristika > List Římanům

List Římanům

sv. Ignác Antiochijský, 16.4. 2012

Čtvrtý ze sedmi dopisů mučedníka a biskupa sv. Ignáce Antiochijského (1.-2. stol.), učedníka apoštola Jana.

 

ignac-antiochijsky-006-vyr.jpg

 

 

Ignác, zvaný též Theoforos[1],

církvi,

jež ve velkomyslnosti nejvyššího Otce a Jeho jediného Syna Ježíše Krista nalezla milosrdenství,

milované,

osvícené vůlí Toho, jenž chce vše, co chce láska našeho Boha Ježíše Krista,

církvi

jež zaujímá přední postavení v krajině Římanů[2],

jež je hodná Boha, lásky, blahořečení, chvály,

jež je důstojně řízena,

jež je čistá, na předním místě lásky[3],

jež se řídí Kristovým zákonem a Otec jí dal jméno,

ve jménu Ježíše Krista, Syna Otce, ji pozdravuji.

Ty, kteří tělem i duchem jednají podle Božích přikázání,

kteří jsou beze sporu v Boží milosti,

kteří nejsou nalíčeni žádnou cizí barvou[4],

co nejsrdečněji pozdravuji v našem Bohu Ježíši Kristu.[5]

 

I.

1. Když jsem se modlil k Bohu, vynořily se mi vaše vznešené tváře, takže jsem si přál, abych je měl u sebe. I když jsem spoután pro Ježíše Krista, doufám, že vás pozdravím osobně, budu‑li toho ovšem hoden. 2. Počátek je dobrý. Dostanu-li milost, dostanu se bez překážky ke svému dědictví. Bojím se vaší lásky[6], aby mi neuškodila. Co chcete učinit, je pro vás lehké. Pro mne však, nebudete-li mne šetřit, bude obtížné dosáhnout Boha.

 

II.

1. Nechci, abyste se líbili lidem, ale, jak je tomu až doposud, Bohu. Já již nikdy nebudu mít takovou příležitost dosáhnout Boha. Ani vy, budete-li mlčet, se nemůžete zapsat lepšímu dílu[7]. Kdybyste o mně mlčeli, já budu Božím slovem; budete-li mít rádi mé tělo, budu zase jen hlasem[8]. 2. Více mi nemůžete dát, než abych byl obětován Bohu. Až bude připraven obětní oltář, zapějte radostně společně Otci v Kristu Ježíši, že Bůh uznal syrského biskupa, kterého povolal z Východu, za hodného oběti. Je krásné zapadnout světu a jako slunce vyjít u Boha.

 

III.

1. Nikdy nikomu neškoďte. Jiné jste tomu učili[9]. Chci, abyste splnili, co jste jako učitelé přikazovali. 2. Vyprošujte mi jen zevní i vnitřní sílu, abych nejen mluvil, ale i chtěl, abych se křesťanem nejen nazýval, ale abych jím skutečně byl. Že jsem takovým a že jsem věrným křesťanem, to mohu říci teprve tehdy, až nebudu na tomto světě. 3. Nic, co se jen zdá, není věčné. Bůh náš Ježíš Kristus, jenž je nyní u Otce, to dosvědčuje. Křesťanství není dílem přemlouvání, ale dílem síly, kterou ukazuje, když ji svět nenávidí[10].

 

IV.

1. Píši všem církvím a všem připomínám, že rád, nezabráníte-li mi v tom, zemřu za Boha. Prosím vás, neprokazujte mi nevhodnou dobrotivost. Nechte mne, abych se stal kořistí zvěře, která mi umožní dosáhnout Boha. Jsem Božím obilím a zuby zvířat jsem rozemílán[11] a stanu se čistým Kristovým chlebem. 2. Spíše zvěř drážděte, aby se mi stala hrobem a nic z mého těla nenechala, abych, až umřu, nebyl pro někoho těžkým. Až svět neuzří mé tělo, tehdy budu opravdovým Kristovým žákem. Vroucně proste Krista, aby zuby zvířat ze mne připravily Boží oběť. 3. Nepřikazuji vám to jako Petr a Pavel[12]. Oni jsou apoštolové, já odsouzenec. Oni svobodní, já až dosud jen služebník. Budu-li však trpět, stanu se propuštěncem[13] Ježíše Krista. V něm vstanu z mrtvých jako svobodný. Nyní se v poutech učím po ničem jiném netoužit.

 

V.

1. Od Sýrie až do Říma, na zemi i na moři, ve dne v noci bojuji se zvěří. Jsem připoután k deseti leopardům, k vojenskému oddílu. Tito vojáci, přestože dostávají dary, chovají se ještě hůře. Jejich bezpráví je pro mne školou, ale tím nejsem ospravedlněn. 2. Kéž bych se stal soustem pro připravenou zvěř. Modlím se, aby se mnou nedělala žádné okolky. Jen si přeji, aby mne brzy snědla, ne jak se některých ze strachu ani nedotkla. A kdyby nechtěla - a já to chci - přinutím ji. 3. Mějte se mnou uznání. Vím, co mi prospívá. Nyní začínám být žákem. Kéž bych nedal přednost tomu, co je vidět, před tím, co není vidět, abych tak mohl dosáhnout Krista. Ať mne pálí, křižují, ať na mne pošlou smečky zvěře, ať mne trhají, rozsekají, ať rozmetají mé kostí, rozbijí údy, rozdrtí celé tělo, ať si na mne vymyslí ďábelské tresty, jen když dosáhnu Krista.

 

VI.

1. Světské radosti ani království světa mi nic neprospějí. Pro mne je lepší v Kristu Ježíši zemřít, než vládnout nad celým světem. Toužím po Tom, jenž za nás zemřel. Chci Toho, jenž pro nás vstal z mrtvých. Porod pro věčný život mi již nastává. 2. Odpusťte mi, bratři. Nebraňte mi žít, nechtějte, abych zemřel. Kdo chce patřit Bohu, tomu nezalichotíte světem, ani jej nesvedete hmotou. Dovolte, abych uzřel jasné světlo. Až tam přijdu, budu teprve člověkem. 3. Nechte mne, abych napodobil utrpení svého Boha. Kdo má v sobě Boha, ten pochopí, co chci. Ať má se mnou slitování, ať si uvědomí, co zaměstnává mou mysl.

 

VII.

1. Vládce tohoto světa mne chce uchvátit a zničit mou touhu dostat se k Bohu. Nikdo z přítomných mu nepomáhej. Stůjte pevně při mně, při Bohu. Nemluvte o Kristu Ježíši, jestliže toužíte po světě. 2. Závist ať nemá u vás místa. Kdybych vás o to osobně prosil, nevěřili byste mi; věřte alespoň tomu, co vám píši. Píši vám, dokud jsem ještě na živu. Toužím zemřít. Moje láska je ukřižována. Ve mně plane ne dřevo stravující oheň, nýbrž živá voda[14], jež mi v nitru říká: Rychle k Otci! 3. Netoužím po pokrmu záhuby ani po rozkoších tohoto pozemského života. Chci Boží chléb, tělo Ježíše Krista, toho z rodu Davidova. Za nápoj chci jeho krev, jeho nepomíjející lásku.

 

VIII.

1. Jíž nechci žít jako lidé. Budete-li chtít, bude tomu tak. Rozhodněte se chtít. 2. Stručně jsem vám napsal, oč vás prosím. Věřte mi. Ježíš Kristus vám dosvědčí, že mluvím pravdu, že nelžou ústa, jimiž Bůh pravdivě promluvil. 3. Proste za mne, abych trpěl. Neradi byste viděli, kdybych byl zavržen.

 

IX.

1. Pamatujte ve své modlitbě na církev v Sýrii[15]. Jejím pastýřem místo mne je nyní Bůh. Místo jejího biskupa bude ji řídit Ježíš Kristus a vaše láska. 2. Ostýchám se mluvit jejich jménem. Nejsem toho hoden, jsem jen posledním z nich, nedonošený plod. Dostane se mi však milosti být něčím, jestliže dosáhnu Boha. 3. Zdraví vás můj duch a láska církví, které mne ne jako poutníka[16] přijaly ve jménu Ježíše Krista. Zdravím i ty církve, se kterými jsem nepřišel osobně do styku, které mi však pomáhaly.

 

X.

1. Píši vám ze Smyrny prostřednictvím blažených Efezanů. Vedle jiných je tu se mnou i Krokos, kterého si velmi vážím. 2. Věřím, že znáte ty, kteří ze Sýrie pro Boží slávu mne předešli do Říma. Dali tím najevo, že chtějí být blízko mne. Všichni jsou hodni Boha i vás. Dopřejte jim odpočinku. Napsal jsem vám to devátého dne před zářijovými kalendami (24. srpna). Ježíš Kristus vás posiluj!

 

[Přeložil Josef Novák. Převzato z Druhá patristická čítanka, Česká katolická Charita, Praha 1985. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

Více o sv. Ignáci Antiochijském

 

Listy sv. Ignáce Antiochijského:

List Efezanům
List Magnesijským 
List Tralleským 
List Římanům 
List Filadelfským
List Smyrnenským
Ignác Polykarpovi 

 

Poznámky:


[1] Theoforos je buď druhé Ignácovo jméno, nebo jej tak pojmenovali sami křesťané pro jeho horlivost. Poněvadž slovo Theoforos, podle toho, na kterou slabiku se položí přízvuk, může znamenat někoho, kdo je zanícen pro Boha (Theofóros), nebo kdo byl Bohem seslán, přinesen (Theóforos), zavdal patrně tento druhý výraz příležitost ke vzniku legendy, podle níž Ignác byl oním dítětem, které dává Ježíš Kristus za vzor svým učedníkům (Mt 18,1‑5).

[2] Tím je možné rozumět římskou diecézi, ale z dalšího náznaku též v širším významu celé římské impérium. (Někteří tento a následující výrok - viz poznámku níže - chápou jako vyjádření vnímání prvenství římské církve. Pozn. RTh.)

[3] Stejně jako pro předchozí „jež zaujímá přední postavení v krajině Římanů", tak i zde pro „jež je na předním místě lásky" použil sv. Ignác řeckého výrazu prokathesthai - prokathémené. V překladu to znamená „být v čele", „být na předním místě" - spojeno s druhým pádem (jako je tomu v tomto případě) znamená též „střežit", „chránit něco".

Slovo „láska", řecky agapé, je zase typický Ignácův výraz. Použil jej několikrát ve významu „církev" (Tralleským, XIII,1; Filadelfským, XI,2; Smyrnenským, XII,1) jako společenství křesťanů spojených v Kristově lásce. Zde podle smyslu má na mysli nejpravděpodobněji celou církev.

[4] Zase Ignácovský výraz. V souvislosti s jinými listy, v nichž varuje před bludy, je to opis pro čistotu víry.

[5] Žádnou církev neoslavuje sv. Ignác tak slavnostně jako římskou. V bohatých epitetech zvláštního Ignácova vyjadřování se obráží jeho úcta, ale i náznaky toho, jaké postavení zaujímala mezi křesťanskými obcemi obec římská.

[6] Bojí se, že budou za něho křesťané intervenovat.

[7] Výraz je vzat ze zvyklostí řecké dramaturgie. Básník, který chtěl dát svou hru na program dionýsovských her, musel svou hru předložit pořadateli, archontovi. Uznal-li archón práci za vhodnou, určil jí ze zámožných občanů choréga, vedoucího sboru, který na své náklady vycvičil sbor, a prvního herce. Zvítězil-li básník, dostal kromě honoráře i státní cenu, a ten, jenž finančně zajistil a vycvičil sbor - chorégos, si směl v Dionýsově chrámu veřejně vystavit votivní desku s nápisem o vítězství. Jméno vítězného básníka, choréga i prvního herce i název práce byly pak zapsány do úřední listiny, která byla ukládána do státního archivu.

[8] Smysl: Nebudete-li intervenovat, dosáhnu Boha a budu tak jako živé slovo hlásat Boží slávu; přimluvíte-li se za mne a já nebudu mučen, zůstanu sice na zemi, budu však podoben nic neznamenajícímu hlasu.

[9] Smysl: Jiné jste učili nezaleknout se vyznat svou víru i mučednictví. Snad je to i narážka na list sv. Klementa Římského psaný Korinťanům.

[10] Křesťanství ukazuje svou sílu v dobách pronásledování.

[11] Tímto přítomným časem, kterého použil, se přímo vžívá do toho, co jej čeká.

[12] Apoštoly Petra a Pavla uvádí proto, že v Římě působili.

[13] Obraz je vzat z tehdejších zvyklostí. Otrok, kterému pán daroval svobodu, se nazýval propuštěncem (libertus, libertinus). Byl plnoprávným občanem, svému bývalému pánu se však musel odměňovat různými službami.

[14] Živou vodou (viz J 4,10; 7,37) je míněn Duch Svatý.

[15] Tj. církev v Antiochii, jejímž byl biskupem.

[16] Křesťané byli povinni poskytnout příchozímu jídlo a přístřeší. Sv. Ignácovi poskytovali více, než k čemu je zavazovala povinnost.

 

[RSS]

Přečteno 597x

další články