Nacházíte se na: Theofil > Patristika > List Magnesijským

List Magnesijským

sv. Ignác Antiochijský, 10.10. 2011

Druhý ze sedmi dopisů mučedníka a biskupa sv. Ignáce Antiochijského (1.-2. stol.), učedníka apoštola Jana.

  

ignac-antiochijsky-004-men.jpg

 

 

Ignác, zvaný též Theoforos[1],

požehnané církvi

z milosti Boha Otce v Ježíši Kristu, našem Spasiteli.

V něm pozdravuji církev v Magnesii nad Maiandrem[2]

a vyprošuji jí na Bohu Otci v Ježíši Kristu co nejvíce radostí.

 

I.

1. Když jsem poznal vaši mnohostrannou Boží lásku, z radosti jsem si umínil, že vás ve víře Ježíše Krista oslovím. Vyznamenán jménem nejvznešenějšího Boha v okovech myslím na církev. Vyprošuji jim jednotu těla i ducha Ježíše Krista, našeho věčného života, a jednotu ve víře a lásce, nad níž kromě Ježíše a Otce není nic většího. 2. V něm jsme přečkali všechny hrozby vládce tohoto věku a ubíráme se k Bohu.

 

II.

1. Bylo mi dopřáno spatřit vás prostřednictvím vašeho důstojného biskupa Dama, hodných kněží Bassa a Apollonia i prostřednictvím mého spoluslužebníka jáhna Zotiona. Buď požehnán, poněvadž se podrobuje biskupu jako Boží vůli a kněžstvu jako zákonu Ježíše Krista.

 

III.

1. Nezneužívejte, prosím, biskupova věku, mějte jej v úctě pro moc Boha Otce[3]. Poznal jsem, že svatí kněží nezneužívají jeho hodnosti dosažené v poměrně mladém věku a moudře se mu pro Boha podřizují. Ne jemu, ale Otci Ježíše Krista, biskupu všech. 2. Žádá to čest Toho, který nás miluje, abyste biskupa poslouchali bez jakéhokoli pokrytectví, protože nikdo nepodvádí jen biskupa viditelného, nýbrž i neviditelného. Myslím tím ne člověka, nýbrž Boha, jenž vidí skryté věci.

 

IV.

Nesmíte se křesťany pouze nazývat, nýbrž musíte jimi skutečně být. Někteří sice nazývají biskupa biskupem, avšak všechno dělají bez něho. Zdá se mi, že nemají dobré svědomí, když se s nedosti pevnou vírou shromažďují k posvátným úkonům.

 

V.

1. Každá věc má svůj konec. Každý má na vybranou buď smrt nebo život. Každý odejde na místo, které si určil. 2. Jako peníz má dvě strany, světskou a Boží, a každá strana má své vlastní vyryté znamení, tak nevěrci mají znamení tohoto světa a upřímně věřící mají znamení Boha Otce skrze Ježíše Krista. Kdybychom neměli zemřít po příkladu jeho utrpení, není v nás jeho život.

 

VI.

1. V uvedených tvářích jsem viděl, jak jste všichni plni víry, a měl jsem z toho radost. Prosím vás, snažte se v Boží svornosti konat vše s vědomím biskupa, který zastupuje Boha, kněží, kteří zastupují sbor apoštolů, a s vědomím mně velmi milých jáhnů, kteří jsou pověřeni službou Ježíše Krista, jenž před věky byl u Otce a na konci se zjevil. 2. Všichni jste přijali Boží mravní zásady. Mějte se tedy ve vzájemné úctě. Nikdo nehleď na bližního podle jeho zevnějšku, nýbrž milujte se navzájem v Ježíši Kristu. Ať mezi vámi není nic, co by vás mohlo rozdělovat, buďte jednotní s biskupem a představenými, abyste dávali příklad čistého učení.

 

VII.

1. Jako Pán ani sám ani skrze apoštoly neučinil nic bez Otce jsa s ním zajedno, tak ani vy nic nedělejte bez biskupa a kněží. Společně se modlete, společně proste, buďte jedné mysli a jedné naděje v lásce a svaté radosti, jíž je Ježíš Kristus, nad kterého není nic lepšího. Nepovažujte za lepší, když tak bude činit každý zvlášť bez ohledu na druhého. 2. Všichni buďte jako jeden Boží chrám, jako jeden obětní oltář, jako jeden Ježíš Kristus, jenž vyšel od jednoho Otce, s ním je jedno a v jedno se k němu vrátil.

 

VIII.

1. Nedejte se zmást cizími naukami ani starými neužitečnými mýty. Jestliže dosud žijeme podle židovského zákona, přiznáváme, že jsme nedostali milost[4]. 2. Boží proroci totiž žili podle Ježíše Krista. Proto byli také pronásledováni. Avšak zapáleni jeho láskou přesvědčili nevěřící, že je jeden Bůh, který se zjevil skrze Ježíš Krista. Ježíš Kristus je jeho Slovo, přišel v tichosti a ve všem se zalíbil Tomu, kdo jej poslal.

 

IX.

1. I když setrvávali při starém řádu[5], nová byla jejich naděje. Neslavili již židovskou sobotu, nýbrž den Páně[6], v němž se skrze něho a jeho smrt zrodil i náš život. Někteří to popírají. My jsme prostřednictvím tohoto mysteria uvěřili a pro toto tajemství zůstáváme učedníky jediného našeho učitele, Ježíše Krista. 2. Jak budeme moci bez něho žít? Jeho duchovními žáky byli i proroci. Očekávali jej jako svého učitele. A proto, že ho očekávali, vzkřísil je z mrtvých, když přišel.

 

X.

1. Nebuďme tedy nevšímaví k jeho dobrotě. Kdyby jednal jako my, už bychom tu nebyli. Proto když jsme již jeho žáky, naučme se křesťansky[7] žít. Kdo jiným jménem slibuje více než toto, není z Boha. 2. Odložte tedy špatný a zastaralý škodlivý kvas a proměňte se v kvas nový, jímž je Ježíš Kristus[8]. V Kristu buďte solí, aby se nikdo mezi vámi nemohl zkazit. Vůně vás prozradí. 3. Je nemístné hlásit se ke Kristu a přidržovat se židovství. Křesťanství totiž neuvěřilo v židovství, ale židovství v křesťanství. Křesťanství vede každého k Bohu.

 

XI.

1. Chci vás, milovaní, jako nejmenší z vás varovat ne proto, že jsem se dozvěděl o některých z vás, že tak činí, ale abyste neupadli do osidel domýšlivosti a byli přesvědčeni, že Ježíš Kristus se narodil, trpěl za Pontia Piláta a vstal z mrtvých. Ježíš Kristus, naše naděje, to učinil opravdu a jistě. Kéž se nikdo nezřekne této naděje.

 

XII.

1. Kéž bych mohl se všemi vámi žít, jsem-li toho ovšem hoden. Ač jsem v okovech, nemohu se s žádným z vás srovnávat, třebaže jste volní. Vím, že se nedáte svést k pýše. Máte v sobě Ježíše Krista. A více. Když vás chválím, vím, že se cítíte zahanbeni. Spravedlivý je sám sobě žalobcem, je psáno.[9]

 

XIII.

1. Snažte se zdokonalovat se v učení Pána i apoštolů, aby vše, co učiníte, prospělo od počátku až do konce tělu i duši, víře i lásce v Synu i Otci i Duchu a aby se to dělo s vědomím opravdu velmi znamenitého vašeho biskupa i s vědomím jakoby upleteného věnce vašeho kněžstva a Božích jáhnů. 2. Podřizujte se biskupu i sobě vespolek, jako se podle těla Kristus[10] podřídil Otci a apoštolové Kristu i Otci i Duchu. Buďte jedním tělem a jednou duší.

 

XIV.

1. Stručně jsem vás povzbudil, protože vím, že jste plni Boha. Pamatujte na mne ve svých modlitbách, abych se dostal k Bohu, i na církev v Sýrii[11], kde nejsem hoden být vůbec jmenován. Potřebuji vaší společné modlitby i lásky, abych za pomoci vaší církve byl hoden zavlažit církev v Sýrii.

 

XV.

1. Efezští vás pozdravují ze Smyrny, odkud píši, kteří jsou zde ke slávě Boží přítomní, i vaši, kteří mne ve všem potěšili, i smyrnenský biskup Polykarp. Při cti Ježíše Krista pozdravují vás i ostatní církve. Buďte silni v Boží svornosti a mějte ducha jednoty, jímž je Ježíš Kristus.

 

[Přeložil Josef Novák. Převzato z Druhá patristická čítanka, Česká katolická Charita, Praha 1985. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

Více o sv. Ignáci Antiochijském

 

Listy sv. Ignáce Antiochijského:

List Efezanům
List Magnesijským 
List Tralleským 
List Římanům 
List Filadelfským
List Smyrnenským
Ignác Polykarpovi 

 

 

Poznámky:


[1] Theoforos je buď druhé Ignácovo jméno, nebo jej tak pojmenovali sami křesťané pro jeho horlivost. Poněvadž slovo Theoforos, podle toho, na kterou slabiku se položí přízvuk, může znamenat někoho, kdo je zanícen pro Boha (Theofóros), nebo kdo byl Bohem seslán, přinesen (Theóforos), zavdal patrně tento druhý výraz příležitost ke vzniku legendy, podle níž Ignác byl oním dítětem, které dává Ježíš Kristus za vzor svým učedníkům (Mt 18,1-5).

[2] Magnesia bylo město poblíž Efezu ležící v rovině u řeky Maiandros na úpatí západního Tauru v Turecku. V nestarší době tu byl významný chrám bohyně Artemis. Zde kolem r. 460 př. Kr. zemřel aténský vojevůdce Themistoklés, který město obdržel od perského krále Artaxerxa. V apoštolské době to vlastně bylo již druhé město, poněvadž obyvatelé staré město opustili a kolem r. 400 př. Kr. si opodál vystavěli město nové. Dnes je Magnesia již jen objektem archeologů.

[3] Tj. pro Boží moc, která jej ustanovila biskupem. Biskup má duchovní moc ne od lidí, nýbrž od samého Boha.

[4] Gal 4,5.

[5] Tj. při starém řádu Starého Zákona.

[6] Řecky „κυριακην" [kyriakén] - „den Páně", tj. neděle, první den po sobotě, kdy byl vzkříšen Pán Ježíš Kristus. Pozn. RTh.

[7] Řecky: „κατα Χριστιανισμον ζην", doslova: „podle křesťanství žít". Ignác tohoto slova „křesťanství" [Christianismon] užil jako první. Pozn. RTh.

[8] 1Kor 5,7.

[9] Přísl 18,17.

[10] Tj. Kristus jako člověk, v lidské přirozenosti.

[11] Církev v Antiochii.

 

[RSS]

Přečteno 214x

další články