Nacházíte se na: Theofil > Bible > Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 7 - Jazykově-syntaktická analýza

Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 7 - Jazykově-syntaktická analýza

Dominik Opatrný, 2.7. 2015

"Kniha Zjevení svatého Jana patří ke skvostům Nového zákona. A to nejen pro svůj obsah a barvité líčení obrazů, ale i pro zvláštní teologické zpracování Starého zákona, které v sobě obsahuje," píše ve své exegezi perikopy o Novém Jeruzalému, která je postupně zveřejňována v Revue Theofil, katolický teolog Dominik Opatrný, Th.D.

 

Jazykově-syntaktická analýza

Synchronní pohled na text začneme jazykově-syntaktickým rozborem. Budeme si všímat jazykových prostředků, které použil autor, aby působil na posluchače nebo čtenáře. Zatímco v běžném životě převládá ústní projev, v bibli najdeme samozřejmě jen projev psaný. Nicméně z úvodu knihy Zjevení (1,3) víme, že měla být veřejně předčítána ve shromáždění.

 

1.1. Slovník

„Žádný text nevyužívá celý slovník řeči, ale jen určitý výběr. Tento výběr je pro daný text charakteristický."[1] Nejčastějším slovem ve zkoumaném textu je určitý člen [text - viz obrázek 25], který má 103 výskytů, dále spojka [text - viz obrázek 1], („a"), která má 54 výskytů a osobní zájmeno  [text - viz obrázek 2](„on"). To z celkových 28 výskytů devatenáctkrát odkazuje na Nový Jeruzalém, čtyřikrát na Boha, dvakrát na jeho služebníky a po jednom případu na kameny města, pohanské krále a strom.

 obr0725.jpg obr0701.jpg
obr0702.jpg
obr0703.jpg
obr0704.jpg

Jeruzalém je jmenován jen jednou na začátku, v dalším textu je opisován slovem [text - viz obrázek 3] („město", 9krát), nebo zmíněným zájmenem  [text - viz obrázek 2].

Sloveso [text - viz obrázek 4] („být") najdeme v textu 4krát jako sponu (21,12.16.17.22), jednou ve vazbě „být z" (21,21) a 4krát jako plnovýznamové sloveso ve smyslu existence (21,25; 22,3bis.5).

Dosavadní statistiky vypovídají o autorově víceméně nereflektovaném slovníku. Jan si ale u některých termínů dal tu práci a použil je ve své knize v symbolickém počtu. Počet výskytů slov jako Duch, Beránek atd. mají symbolický význam, zatímco výskyty slov jako šelma jsou nejen nahodilé, ale dokonce se symbolickým číslům vyhýbají. Je pravděpodobné, že takovéto drobnosti přehlédli již Janovi adresáti. Je ale také možné, že ostatní křesťanští proroci si tu práci dali a slova počítali.[2]

Pokusíme se vyložit výskyt některých slov, která se objevují i v naší perikopě. V celé knize nalezneme slovo Beránek odkazující na Krista 28krát,[3] z toho sedmkrát dohromady s Bohem. Číslo 4 symbolizuje celý svět (4 světové strany) a 7 plnost. Jan tedy tímto způsobem zdůrazňuje „celosvětový dosah Beránkova naprostého vítězství".[4]

obr0705.jpg
obr0706.jpg
obr0707.jpg

Slovo Duch se ve Zj vyskytuje 14krát (tedy 2x7). Sedm výskytů je ve formuli „kdo má uši slyš, co mluví Duch" v sedmi dopisech. Dalších sedm výskytů můžeme rozdělit následovně: Čtyřikrát (1,10; 4,2; 17,3; 21,10) se v knize objevuje obrat [text - viz obrázek 5] („v Duchu") a, jak již bylo řečeno výše, představuje pro R. Bauckhama významný strukturální ukazatel.[5] Nejprve ve v. 1,10 označuje začátek celé vizionářské zkušenosti, později se v knize vrací třikrát (4,2; 17,3; 21,10) a označují tři hlavní přenesení v celém vidění."[6] Dále dvakrát jsou citována „slova Ducha" (14,13; 22,17) a jednou se mluví o „duchu proroctví" (19,10).

Ve zkoumané perikopě, která je relativně samostatnou textovou jednotkou, se slova  [text - viz obrázek 6] („Beránek") a  [text - viz obrázek 7] („Bůh") vyskytují sedmkrát.[7]

Pro daný text je ale charakteristické i to, jaké se v něm vyskytují hapaxlegomena, tedy slova, která nalézáme v Novém zákoně jen jednou. V našem poměrně krátkém textu je jich 16. Téměř dvě třetiny z nich jsou ovšem názvy drahých kamenů. O deseti se totiž mluví jen na tomto místě, konkrétně je to  [text - viz obrázek 8]. Dva zbývající kameny ([text - viz obrázek 9]) mají své další výskyty také jen v knize Zjevení.

 
obr0708.jpg
 
obr0709.jpg

Další hapaxlegomena jsou technické výrazy jako „průhledný" ([text - viz obrázek 10]), „čtverec" ([text - viz obrázek 11]) a na tomto místě poněkud nejasné slovo [text - viz obrázek 12], které může znamenat základy nebo stavební materiál. Zbývá číslovka „dvanáctý" ([text - viz obrázek 13]), novotvar [text - viz obrázek 14], tedy zářit jako křišťál, a slovo [text - viz obrázek 15], znamenající zde snad věc pod klatbou.[8]

obr0710.jpg
obr0711.jpg
obr0712.jpg
 obr0713.jpg  obr0714.jpg  obr0715.jpg

 

1.2. Slovní druhy a formy

Podíváme-li se na výskyt jednotlivých slovních druhů, najdeme v textu 34 sloves v určitém tvaru. Slovesa se vyskytují nejčastěji v aoristu, ale také v prézentu, futuru či imperfektu. Dvě slovesa v konjunktivu následují po spojce [text - viz obrázek 16] („aby") a dvě po zesíleném záporu [text - viz obrázek 17]. Naproti tomu ze sedmnácti participií je 14 prézentních a jen 3 perfektní.

 obr0716.jpg obr0717.jpg
obr0718.jpg
obr0719.jpg
 obr0720.jpg

Nápadný je častý výskyt záporek zejména v pátém a částečně i v šestém oddílu. Najdeme zde osmkrát zápor [text - viz obrázek 18], dvakrát [text - viz obrázek 19], a jednou [text - viz obrázek 20]. Město je charakterizováno tím, že se v noci nezavírá, že v něm není nikdo zlý, že v něm není vidět chrám a dvakrát se dokonce mluví o tom, že nepotřebuje slunce ani jiné světlo. Můžeme tedy říci, že v závěru se Jan dostává k jakési „negativní teologii".

Podmět je často zamlčen. Pokud je vyjádřen, nachází se většinou před přísudkem. Zajímavá je konstrukce ve v. 21,22, kde je přísudek jmenný nao.j auvth/j evstin („je jeho chrámem") uvnitř vícenásobného podmětu o` ku,rioj o` qeo.j o` pantokra,twr („Pán Bůh vševládný") a to. avrni,on („Beránek").

obr0721.jpg
obr0722.jpg
 obr0723.jpg

 

1.3. Syntax

Poměr jmenných a slovesných vět je zhruba vyrovnaný. Jmenné věty převládají ve 2. a 4. oddíle a vyšší výskyt mají i v posledním, šestém. Tomu odpovídá, že 2. (21,11b-14) a 4. (21,18-21) oddíl obsahují výčty. Ve druhém jsou to brány města, ve čtvrtém materiály městských základů. Více jmenných vět je i na počátku 6. oddílu, ve kterém Jan vypočítává další objekty v Novém Jeruzalémě, tentokrát charakteristické pro ráj (řeka, strom).

Naproti tomu 1. oddíl (21,9-11a) je výrazně dějový. Anděl interpretátor v něm zve Jana a říká mu, co uvidí. 3. oddíl (21,15-17) pojednává o měření města, přičemž Jan používá také větší počet slovesných vět. Konečně 5. oddíl (21,22-27) je jakousi charakteristikou města. Navazuje tak na předchozí perikopu (21,1-8).

Věty jsou připojeny ve 23 případech asyndeticky (ve výčtech, v přímé řeči v. 21,9 a u poznámek vv. 21,16.21.22.23.25). Nejčastější připojení věty je pomocí spojky [text - viz obrázek 24], (38x), dále to jsou dvě věty vztažné uvozené zájmenem  [text - viz obrázek 25] (21,12.17), dvě věty účelové připojené spojkou  [text - viz obrázek 26] (21,15.23), jedna věta důvodová se spojkou  [text - viz obrázek 27] (22,5) a tři věty připojené částicí [text - viz obrázek 28] (21,22.23.25). Všechny tři výskyty této částice jsou v pátém oddíle a věta, která po nich následuje, vysvětluje nějaký zápor, konkrétně nepřítomnost chrámu, nepotřebu slunce a nezavírání bran.

 

obr0724.jpg
obr0725.jpg
 obr0726.jpg  obr0727.jpg obr0728.jpg

 

1.4. Styl

Stylistika sleduje zvláštní slohové obraty, které jsou pro text charakteristické. Tyto odchylky od běžné mluvy se tradičně nazývají tropy a figury.[9] Zastavíme se u figur záměny a rozšíření.

Ve zkoumaném textu jsou tyto důležité figury záměny: personifikace, přirovnání a hyperbola (nadsázka). Personifikaci vidíme hned v 9. verši, když se o městu mluví jako o ženě.[10] Ve skutečnosti ale celý obraz sleduje opačný postup, jakousi „depersonifikaci", protože zobrazuje komunitu vykoupených a jejich přebývání s Bohem jako město.

Ve v. 11 se přirovnává záře města k záři drahého kamene. Zvláštní je přirovnání ryzího zlata ke křišťálu (21,18.21), kterým se má patrně zdůraznit lesk. Už přirozeněji zní přirovnání vodního proudu ke křišťálu (22,1).

Jako hyperbolu můžeme označit rozměry města, které snad odpovídají celému tehdy známému řeckému světu.[11]

Z rozšiřujících figur jsou důležité antiteze a pleonasmus. První z nich je ve verši 21,22, kde Jan před výrok, že chrámem Nového Jeruzaléma je Bůh a Beránek, vkládá tvrzení, že ve městě chrám neviděl. Tím své tvrzení zdůrazňuje a přímo čtenáře provokuje.

V textu najdeme mnohá vícečetná označení. Například ve v. 21,9 se mluví o „nevěstě, ženě Beránkově". Na toto místo nás upozornila textová kritika, neboť písaři se zde snažili o opravy. Jan patrně v souvislosti s v. 2 mluví o Jeruzalému jako o nevěstě, ale v zápětí přidává označení žena jako protiváha k ženě z 17. kapitoly. Tuto souvislost ještě posiluje stejný začátek obou kapitol. Podobně písaři vypouštěli slovo „měřidlo" z v. 21,15, protože je jen druhým označením pro zlatý prut.

obr0729.jpg
obr0730.jpg

Třikrát se vyskytuje pleonasmus v přívlastku. Ve vv. 21,10.12 je to sousloví  [text - viz obrázek 29] („velké a vysoké") a ve v. 22,5  [text - viz obrázek 30] („věrné a pravdivé").

Mezi pátým a šestým oddílem můžeme vidět koncentrickou strukturu. Zobrazuje ji následující schéma:

 

A.    To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc ... zazářila mu sláva Boží a jeho svítilnou je Beránek (21,23)

B.     Noc tam už nebude (21,25)

C.     A nevstoupí tam nic nečistého, ani ten, kdo se dopouští ohavností a lží (21,26)

C'  A nebude tam nic pod klatbou (22,3)

B'  Noc tam již nebude (22,5)

A'  A nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh je bude ozařovat (22,5)

 

Při bližším pohledu zjistíme některé rozdíly mezi opakujícími se formulacemi. Ve v. 21,23 se mluví o slunci a měsíci, ve v. 22,5 o lampě a slunci. Ve v. 21,25 noc tam nebude, podle v. 22,5 již nebude. A zatímco ve v. 21,26 je vyloučen přístup nečistým, konajícím ohavnosti a lhářům, v. 22,3 hovoří o neexistenci klatby. Tyto obměny jsou pro Zjevení typické, jedná se patrně o úmyslnou Janovu činnost. Richard Bauckham to vysvětluje takto:

 

Texty, které obsahují stejná slova nebo fráze, mohou být použity, aby jeden interpretoval druhý. V důsledku toho se s Písmem zacházelo, jako by díky opakujícím se frázím (často samozřejmě v měnící se formě) obsahovalo tentýž druh sítě křížových odkazů, jako vytvořil Jan ve svém díle.[12]

 

Jinak řečeno, tehdejší metody pro výklad Písma použil Jan aktivně, když úmyslně vytvořil ve svém díle strukturu, kterou hledal v posvátných textech své doby. Tuto metodu R. Bauckham nazývá gezērâ šāwâ.[13]

 

1.5. Závěr

Janovo vyjadřování je silně ovlivněno semitskými jazyky (nejnápadnější je spojka „a" na začátku téměř každé věty), ale přitom se nejedná o doslovný překlad. Například přísudek v textu většinou následuje až po podmětu, v hebrejštině by tomu bylo naopak. Slovník obsahuje několik hapaxlegomenon a počet výskytů nejdůležitějších výrazů má symbolický počet. Užití této metody není ještě příliš prozkoumáno, ale jisté je, že má spojitost s Janovým způsobem čtení hebrejské bible.

Co se klasické stylistiky týče, najdeme v textu zejména přirovnání, některá z nich poněkud neobvyklá.

 

Pokračování:

Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 1 - Úvod

Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 2 - Vymezení textové jednotky
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 3 - Textová kritika
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 4 - Překlad
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 5 - Kontext
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 6 - Struktura a obsah perikopy
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 7 - Jazykově-syntaktická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 8 - Sémantická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 9 - Analýza motivů
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 10 - Pragmatická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 11 - Kritika literárních druhů
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 12 - Závěr



[Dominik Opatrný: Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově. Diplomová práce obhájená r. 2005 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

 


Od téhož autora:

Rukopisy od Mrtvého moře konečně česky
Bible v počítači - návod k použití
Obraz ženy v knize Přísloví
Programy pro práci s biblí
Velbloud uchem jehly 

 

Související články: 

Július Pavelčík: Zjevení Janovo  

 

Poznámky:

[1] W. Egger, Methodenlehre, s. 78.

[2] Srov. R. Bauckham, The Climax, s. 30.

[3] Do tohoto počtu není zahrnut výskyt v 13,11, kde se popisuje šelma, která se snaží Beránka napodobit.

[4] R. Bauckham, The Climax, s. 34.

[5] Srov. R. Bauckham, The Climax, s. 2-3.

[6] R. Bauckham, The Climax, s. 35.

[7] Srov. R. Bauckham, The Climax, s. 36-37. Pokud se týče počítání slov a slovních obratů v jiných novozákonních knihách, můžeme ukázat na vzdálenou paralelu se sedmi predikacemi výroku „Já jsem" v Janově evangeliu (chléb života 6,53.48.51, světlo světa 8,12, dveře 10,7.9, dobrý pastýř 10,11.14, vzkříšení a život 11,25, cesta, pravda a život 14,6, pravý vinný kmen 15,1.5). Srov. L. Tichý, Úvod do Nového zákona, Svitavy: Trinitas, 2003, s. 108. Použít u výroků „Já jsem" v jednom díle sedm predikací je ale kompozičně mnohem snazší, než ohlídat počet výskytů slova.

[8] Srov. R. G. Bratcher: A Translator's Guide, s. 286.

[9] Srov. W. Egger, Methodenlehre, s. 81-83.

[10] Tento prvek není v apokalyptické literatuře ojedinělý. Ve 4 Ezd 10,25-28 je obraz podobný, ovšem tam Ezdráš skutečně nejprve ženu vidí, a ona se až posléze změní v město.

[11] Srov. G. K. Beale, The Book of Revelation, s. 1074.

[12] R. Bauckham, The Climax, s. 29.

[13] Srov. R. Bauckham, The Climax, s. xi.

[RSS]

Přečteno 256x

další články