Nacházíte se na: Theofil > Recenze, novinky > Vnitřní konflikt člověka z pohledu apoštola Pavla

Vnitřní konflikt člověka z pohledu apoštola Pavla

Július Pavelčík, 9.3. 2014

KNIHA - Marek Kozák: Vnitřní konflikt člověka z pohledu apoštola Pavla. Ř 7,14-25. Česká biblická společnost, Praha 2013, 101 s., ISBN 978-80-87287-63-7.

 

Monografické studie katolické provenience věnující se výkladu jednoho úryvku Písma můžeme považovat za podniky, které zájemce vždy potěší, ale také vždy vzbuzují jistá očekávání ohledně svojí odborné kvality, poctivého zpracování a celkového přínosu. Takovéto studie z posledních let tato očekávání vcelku dobře, až nadprůměrně naplňují.[1] Snad zatím poslední (určitě jednou z posledních) je studie Marka Kozáka s názvem Vnitřní konflikt člověka z pohledu apoštola Pavla. Ř 7,14-25. Podívejme se na ni blíže.

kozak-vnitrni-konflikt-cloveka.jpgPráce je rozčleněna do tří kapitol. První, s názvem „List apoštola Pavla Římanům 7,14-23", obsahuje tři oddíly. Autor nejdříve uvádí řecký text úryvku, svůj český překlad a několik textově-kritických poznámek. Pak se věnuje introdukčním otázkám, týkajícím se listu Římanům, tzn. kdy, kde, za jakých okolností a proč byl tento list napsán. Zde je třeba zvláště ocenit autorův „geografický" argument - a jeho střízlivé syntetické vyhodnocení (část 2.3) -, jímž více přibližuje situaci a možné důvody napsání listu. Ve třetím oddílu rozebírá kontext perikopy především z hlediska jeho rétorické dispozice.

Ve druhé kapitole autor v rozsahu více než třiceti stran podrobně vykládá verše Ř 7,19-21. Velmi důsledně se postupně zabývá každým slovem z tohoto úryvku, jeho jazykovou a také teologickou analýzou a interpretací. Nemůžeme se však zbavit dojmu, že takovýto výklad slov na způsob slovníkového hesla (gramatický rozbor slova, jeho použití v mimobiblické literatuře, ve Starém a Novém zákoně) je v tomto rozsahu snad až kontraproduktivní, což se zvláště projevuje u slov s velmi širokou škálou významů (např. poieó, theló...). Výklad je zbytečně rozvláčný, k čemuž významnou měrou přispívá i zcela zbytečné doslovné opakování (vlastně kopírování, sic!) některých odstavců. Např. tentýž text ke vztažnému zájmenu ho a k záporce[2] ú nacházíme (dokonce třikrát) na s. 45, 56 a 64; ke spojce alla na s. 56 a 66 atd. Jistou až absurditu nacházíme na s. 75, kde na téže straně je dvakrát opakován text k osobnímu zájmenu emoi. Nelze než konstatovat, že v rozumně zkrácené podobě by výklad byl podstatně údernější.

Ve třetí kapitole autor soustřeďuje svou pozornost na teologickou a antropologickou interpretaci Ř 7,14-25, přičemž nejvíce prostoru věnuje různým výkladům identity „já" v Ř 7. Otázkou na tomto místě zůstává, jestli je zásadní rozdíl mezi výkladem uvedeným v částech 1.2.8 a 1.2.5. Zdá se, že ne.

Již ze samotného obsahu můžeme vidět jistou strukturální roztříštěnost. V názvu knihy je uveden úsek Ř 7,14-25, ale v první kapitole se autor zabývá textem a kontextem Ř 7,14-23[3], ve druhé vykládá pouze tři verše z uvedené perikopy (7,19-21) a ve třetí se věnuje celému úseku 7,14-25. Tato různá vymezení zůstávají pro čtenáře nepochopitelná, autor k nim totiž v této podobě a k jejich obhajobě nepodává žádné vysvětlení.

V samotné práci nacházíme nejen některé formální[4] a stylistické[5] nedůslednosti, ale také nesrovnalosti gramatické[6] a překladové[7].

Také v závěru práce můžeme vidět jistou inkonzistenci. Na jedné straně uvádí, že „pro pochopení Pavlovy antropologie je důležité znát helénistický pohled a jeho myšlení" (s. 91), přitom hned první vlastní autorův příspěvek[8] k pochopení Ř 7,14-25 je ryze židovský (s. 89-90) a autor ho ve svém vlastním závěrečném výkladu nijak nezohledňuje (srov. také s. 93). Jeho vlastní řešení na s. 91 ohledně identifikace „já" v interpretovaném úryvku může být vnímáno jako variace na řešení uvedené v části 1.2.2 anebo kombinace názorů v oddílech 1.2.7 a 1.2.8.

Na s. 91 čteme větu: „V onom ‚já‘ by se pak rozpoznal každý čtenář dopisu, ať je žid, nebo křesťan." Obávám se, že při výkladu novozákonního listu nemůžeme (ani potenciálně) pracovat s jakýmkoliv adresátem, ale především (a pouze) s těmi, kteří jsou uvedeni jako jeho reální adresáti, v tomto případě křesťané. Četli ho židé, aby se v něm mohli rozpoznat, aby přijali Pavlův názor, zvlášť pokud znali Pavlovy názory na Zákon? Je to dost těžko představitelné.

Z autorových formulací na s. 91 a 92 taktéž není jasné, o kom vlastně mluví: jde o každého člověka (bez rozdílu), nebo o věřícího člověka se svou zkušeností nového života v Kristu skrze křest?

Recenzentovi nakonec není jasné, pod jaký žánr by se publikace měla nebo mohla zařadit. Patří do odborné, nebo spíše do popularizační literatury? V obou případech bychom našli několik (a snad ne nevýznamných) protiargumentů.

Co se týče celkového hodnocení, tak na jedné straně vidíme velmi poctivou práci s řeckým textem a s Pavlovými myšlenkami. Na druhé straně však není zanedbatelná jistá nedůslednost a nedotaženost jak v dílčích aspektech, tak v celkové koncepci. Na třetí straně v publikaci vidíme nemálo toho, co je zbytečné, a to, podle recenzenta, na úkor hlubší teologické a antropologické reflexe a na úkor exegeze celého textu a zohlednění ostatních veršů celé perikopy při její celkové interpretaci. Nedostatky sice snad nejsou zásadní, ale v této míře, v jaké je v knize nacházíme, ne nevýrazně znehodnocují zbytek práce. Je škoda, že práce neprošla elementárním recenzním řízením.[9]

Těžké téma, velké očekávání, (podstatně) menší uspokojení - ale i tak tato malá monografie stojí za přečtení.

 

Od téhož autora:

Bible
Kniha Zjevení
Zjevení Janovo
O marnotratném otci
Apoštol Pavel a Písmo
Bible a moderní kritika
Evangelium podle Jana 
Číst Bibli zase jako Bibli 
Úvod do Nového zákona
Desatero božích přikázání
Evangelium podle Matouše 
K bohatým v Jakubovom liste 
Benedikt XVI.: Verbum Domini
Vnitřní konflikt člověka z pohledu apoštola Pavla  
Pavel z Tarsu a jeho svět

 

Poznámky:


[1] Stačí poukázat na kvalitní příspěvky od biblistů z Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci, např.: Pacner, S.: Důvěřovat v člověka a důvěřovat v Hospodina (Jer 17,5-13). Exegeticko-teologický výklad, Univerzita Palackého, Olomouc 2010; Vlková, G. I.: Hospodinův služebník a nová smlouva. Výklad „písní o služebníkovi" z knihy Izaiáš a jejich poselství o smlouvě, Univerzita Palackého, Olomouc 2009; Tichý, L.: Chvála lásky. Interpretace a účinky 13. kapitoly 1. listu Korinťanům, Univerzita Palackého, Olomouc 2008; Opatrný, D.: Ježíš - světlo slepých. Uzdravení slepého ve čtvrtém evangeliu, Univerzita Palackého, Olomouc 2011; Mareček, P.: Kristus a účast židů i pohanů na „smlouvách" Božího zaslíbení, Univerzita Palackého, Olomouc 2009.

[2] Autor ji nesprávně charakterizuje jako „příslovce".

[3] Proč neuvádí také text a překlad veršů 24-25?

[4] V bibliografii na konci knihy vůbec neuvádí slovníková hesla, která používá v textu. Také tam chybí dílo E. E. Urbacha citované na s. 89 v pozn. 180. Na s. 60 je překlep ve spojení „etický charakter"; na s. 85 je navíc závorka; v názvu díla Harttwiga a Theissena má být správně „Korinthische Gemeinde". V pozn. 142 u Wilckensova komentáře je za názvem uvedeno VI/2 - to by však bez dalšího upřesnění znamenalo, že se jedná o druhou část šestého svazku jeho komentáře k Ř, přitom by stačilo před to doplnit EKK, aby bylo jasno, že se jedná o šestý komentář v této komentářové řadě a jeho druhý díl, resp. svazek. V bibliografii je zas naopak uvedeno jen EKK bez čísla. U jednotlivých termínů neodkazuje na zdroj, z něhož bere statistické údaje, které u nich uvádí.

[5] Formulace „Také mně se zdá, že je tato teorie dnes již překonaná" (s. 81) do odborného stylu nepatří. Jistou stylistickou nedůslednost nacházíme na s. 69 ve větě: „Člověk má (...) možnost se smířit a vrátit se k Bohu." Na s. 61 formuluje větu „Řecké pojetí bylo tragické ...", ale ani z věty samotné ani z kontextu není jasné, pojetí čeho má autor na mysli.

[6] Viz také výše pozn. 2. Na s. 57 gramaticky správně interpretuje kakon jako neutrum, hned v následujícím odstavci však uvádí kakos s překladem zlo; mělo by však být uvedeno kakon, kakos je maskulinum zlý (např. člověk); podobně na s. 64 ve formulaci „přídavné jméno kakos, které je nahrazeno vztažným zájmenem ho" je nesprávně propojeno maskulinum a neutrum. Zájmeno túto (na s. 65) se nepřekládá jako ono (správně je však přeloženo např. na s. 58), pro ono existuje v řečtině zájmeno ekeino. U slovesa parakeitai (s. 75) je nesprávně uvedeno, že je trpného rodu; jedná se totiž o tvar mediální, prézentní systém sloves nemá zvláštní tvar pro pasivum, a proto k jeho vyjádření používá medium.

[7] Např. na s. 45 ke vztažnému zájmeno ho říká, že se nepřekládá, ale ve svém překladu ho přeložené má slovem „které". Namístě je také otázka, proč by se toto zájmeno nemělo překládat.

[8] Kde poukazuje na dvě tendence v člověku podle židovské tradice (jecer hara a jecer hatov).

[9] V knize ani v autorově Úvodu nejsou uvedena žádná jména.

 

[RSS]

Přečteno 360x

další články