Nacházíte se na: Theofil > Recenze, novinky > Evangelium podle Matouše

Evangelium podle Matouše

Július Pavelčík, 24.1. 2013

KNIHA - Jiří Mrázek: Evangelium podle Matouše. Český ekumenický komentář k Novému zákonu 1, Centrum biblických studií - Česká biblická společnost, Praha 2011, 512 s., ISBN 978-80-87287-44-6.

  

Centrum biblických studií a Česká biblická společnost v uplynulém roce vydaly v řadě Český ekumenický komentář k Novému zákonu komentář k Matoušovu evangeliu od docenta Evangelické teologické fakulty Jiřího Mrázka. Hned na začátku musíme konstatovat, že Mrázek je skutečně nadmíru kompetentním autorem, mrazek-jiri-vyr-men.jpgprotože se prvním evangeliem zabývá dlouhodobě[1] a právem ho můžeme zařadit k předním současným českým „matoušologům". To prokazuje také v tomto komentáři svým přehledem a erudicí jak v dílčích aspektech a problémech (terminologických, překladových, literárních a teologických) souvisejících s Matoušovým evangeliem, tak v celkovém konzistentním přístupu k němu a v monolitickém uchopení první novozákonní knihy v jejím celku.

Kdo už od doc. Mrázka něco četl, není překvapen jeho stylem, který je vcelku třeba hodnotit jednoznačně pozitivně. Autor skutečně umí formulovat problémy a myšlenky jasně a srozumitelně, „neakademicky". Svým svěžím způsobem vyprávění dovede nejen upoutat pozornost čtenáře, ale také jej ke knize až připoutat. V jistém smyslu (ne pejorativně!) „odlehčený" styl, přítomný průběžně v celé monografii, který z ní činí dílo velmi čtivé až poutavé, se místy blíží až k formě kázání. Jisté nebezpečí tohoto stylu, je-li použit v odborné literatuře, tkví v tom, že příslušné formulace mohou vyznít vágně,[2] jako by bagatelizovaly závažnost některých myšlenek.[3] Ojediněle se pak (v této souvislosti) setkáme s jistou stylistickou nedůsledností, která spolu s překlepovou chybou může vést až ke stylistickému nonsensu.[4]

Za jeden z menších nedostatků můžeme považovat fakt, že ačkoli jsou exkurzy označeny „nadpisem" na okraji příslušné strany, nejsou jako exkurzy uvedeny v obsahu, ani samostatně za obsahem, jak je tomu např. v Mrázkově komentáři k Apokalypse ve stejné komentářové řadě[5], nebo jak je obvyklé v některých jiných komentářových řadách.[6] Čtenář si tak nemůže pohodlně dohledat tematické okruhy samostatně zpracované v těchto exkurzech.

Za velký nedostatek považuji až příliš stručný úvod k Matoušovu evangeliu (pouze dvě strany). Čekali bychom podrobnější nebo alespoň základní představení strukturálních, literárních a teologických charakteristických rysů Matoušova evangelia.[7] Autor také víc nepopisuje svůj narativní přístup, resp. narativní metodu výkladu.[8] Jeho v podstatě jediným zdůvodněním je, že Matouš píše příběh.[9]

Na tomto místě bych si dovolil mírně polemizovat s Mrázkovým tvrzením, že „Matouš především vypráví Ježíšův příběh. V tom vychází z Marka" (s. 12). Je pravda, že Matouš vypráví Ježíšův příběh a že vychází z Marka. Ale právě ve srovnání s ním a ještě více s Lukášem se Matouš ukazuje jako autor, jemuž primárně nejde o vyprávění, ale spíše o poučení čtenáře.[10] Ve srovnání s Markem je Matouš z hlediska narativní dynamiky více „statický", což čtenář lehce zjistí, když si srovná např. některá paralelní vyprávění o zázraku v Mt a Mk.[11]

mrazek-evangelium-podle-matouse.jpgS Mrázkovým přístupem k Matoušovu evangeliu jako příběhu zřejmě souvisí i jeho pojetí práce exegety. V exkurzu o čtení knihy (s. 54) se autor zamýšlí nad úkolem exegety. Poukazuje však v této souvislosti pouze na tzv. lineární čtení, to znamená, že čtenář čte knihu postupně, bez jakéhokoliv předbíhání a neřeší aktuální problém čtené pasáže odkazem na nějaké další „budoucí" (rozuměj v textu) souvislosti. Domnívám se však naopak, že úkolem exegety/komentátora je právě jít pod povrch, poukázat na souvislosti, které vystoupí až při opakovaném čtení, při vracení se k textům již přečteným atd. Ostatně to také obvykle dělá pozorný čtenář; když dále v Mt natrefí např. na termín „hora", zalistuje zpět a porovnává, přemýšlí atd. Exegeta je tu také od toho, aby na konkrétní hlubší souvislosti poukázal buď v úvodu komentáře, nebo už u prvního výskytu teologicky nebo literárně relevantního termínu nebo důležité fráze, resp. myšlenky. Komentář pak je nebo má být především takovýmto výkladem, ne čítankou, k tomu totiž stačí samo Písmo. Je pravda, že exegeta někdy zajde do extrému, ale na druhé straně by jeho práce neměla být redukována pouze na převyprávění biblického textu.

Pozitiva narativního přístupu čtenář ocení zvlášť na těch místech, kde jím autor vcelku elegantně řeší některé (nejasné) problémy s výkladem textu.[12] Na druhou stranu nějaký dost výrazný kontextuální/narativní odkaz překvapivě není tam, kde bychom ho očekávali.[13]

Je pochopitelné, že v takovémto typu komentáře, který má být kromě jiného obecně srozumitelný,[14] čtenář nebude často zatěžován podrobnými jazykovými a sémantickými analýzami a souvislostmi v původním znění,[15] nejedná se totiž o striktně vědecký komentář. To však neznamená, že není odborný, spíše naopak. Místy se však mohou projevit negativní důsledky takového přístupu. Např. v souvislosti s Mt 3,15 autor vůbec nezmiňuje, že v originále je použito slovo „spravedlnost", dokonce se ani nevyjadřuje k volnému překladu Českého ekumenického překladu. Na čtenáře to působí dojmem jakéhosi „odbytí" výkladu tohoto místa. Není totiž zpracováno tak, jak by si to příslušné téma „spravedlnosti" jakožto jednoho z ústředních matoušovských termínů zasluhovalo.

Podobnou nedůslednost můžeme vidět např. v podobenství o zlých vinařích (s. 357nn). Mám na mysli konkrétně otázku vlastnických práv majitele vinice, resp. vinařů na vinici. Jedná se o složitou a velmi diskutovanou otázku, která souvisí především s interpretací mimobiblických textů, které podávají svědectví o historickém a sociálním pozadí této problematiky.[16] Nedá se proto jednoduše vyřešit tak, jak to činí autor na s. 358 u verše 21,34. Banalizace problému na tomto místě je spojena také s tím, jak Mrázek svévolně pracuje s textem. Mluví o tom, že „kdosi přijde", „jacísi lidé", aby vyzvedli úrodu. Takováto charakteristika je neadekvátní, protože text jasně mluví o „služebnících", které „poslal" hospodář; posílá je přímo za uvedeným účelem („aby převzali jeho díl úrody"), představují tak konkrétní autoritu k tomuto zplnomocněnou.

Dále bych chtěl poukázat na možnou alternativu k Mrázkově interpretaci Matoušova pojetí milosrdenství, chápanou spíše jako příležitost k diskusi než jako kritiku. Mrázek vykládá milosrdenství v Mt jako naplnění zákona.[17] Domnívám se však, že i na základě Mrázkových formulací by bylo vhodnější milosrdenství v Mt charakterizovat spíše jako „kritickou normu" Zákona než jako „naplnění" Zákona. Lépe tomu odpovídá také ono Mrázkovo „vzít to za jiný konec" (s. 68). Pojetí milosrdenství jako „kritické normy Zákona" by znamenalo, že Zákon si podržuje svou platnost (srov. Mt 5,17-19) - zvlášť v prostředí matoušovské židokřesťanské komunity -, jeho uskutečňování, dodržování jeho kultických a etických přikázání však už není vázáno na pouhou literu. Zákon už není ústřední autoritou, kolem které se odvíjí život věřícího křesťana (analogicky k postavení Zákona v židovské komunitě); tou je totiž Ježíš Kristus. Zákon zůstává součástí života křesťana, ale už není jeho středem. Je v tom nejlepším slova smyslu „relativizovaný", to znamená „uvedený do vztahu" k Ježíši Kristu jako definitivnímu Božímu zjevení. Ježíšův postoj vůči zákonu se stává modelem pro postoj věřícího k Zákonu. Ježíš na jedné straně v jistém smyslu požadavky Zákona radikalizuje (viz např. tzv. „antiteze"[18]Mt 5,21-48, nebo 19,1-8). Na druhé straně je však v jistém smyslu „uvolňuje" ve prospěch člověka (srov. např. otázku dodržování soboty v Mt 12,1-14). Prostřednictvím tohoto snad až ambivalentního přístupu k Zákonu matoušovský Ježíš potvrzuje platnost Zákona, ale zároveň ukazuje, že je tady „něco víc" než jen jeho prosté znění. Právě v souvislosti s praktickou realizací požadavků Zákona se milosrdenství ukazuje (spolu např. s přikázáním lásky k bližnímu) jako jedna z jeho kritických norem,[19] které mohou věřícímu usnadnit (nebo také znesnadnit) rozhodování a praktickou orientaci při řešení (nejen) každodenních problémů souvisejících s dodržováním Zákona. V Mrázkově pojetí bychom mohli vidět snad až jisté nebezpečí jakési absolutizace milosrdenství. (To by bylo možné u Boha,[20] ale u člověka?) Chápání milosrdenství v tomto smyslu by mohlo vést k podobné dezinterpretaci, k jaké dospěli někteří členové pavlovských společenství ohledně pojetí křesťanské svobody.[21]

Výchozím textem Mrázkova komentáře je sice text Českého ekumenického překladu, autor však k němu nepřistupuje nekriticky. Na některých místech tento překlad koriguje, upřesňuje a/nebo uvádí na pravou míru.[22] Na druhou stranu dokáže vyzvednout a ocenit i jednoznačně výstižný překlad.[23]

Co se týče požadavku ekumenického rozměru komentáře,[24] musíme konstatovat, že Mrázek jej realizuje velmi zdařilým způsobem. Elegantně a legitimně se vyhýbá jakékoliv (možné) ekumenické konfrontaci. Případný ekumenický problém v posledku řeší prostým odvoláním se na znění textu, jehož rámec obvyklé (teologické) ekumenické diskuse přesahují.[25]

Mrázkův komentář doplňuje relativně bohatou[26] monografickou - a nejen komentářovou - literaturu k Matoušovu evangeliu dostupnou v češtině[27] a/nebo ve slovenštině[28]. Musíme však konstatovat, že kromě Hájkova komentáře Mrázek s žádným z těchto titulů nepracuje. Zůstává smutnou skutečností, že úplně ignoruje práce dalšího významného českého „matoušologa", Petra Marečka. Bohužel to platí i opačně.

Několik málo výše uvedených poznámek nic nemění na skutečnosti, že Mrázkův komentář k Matoušovu evangeliu je dílem svěžím, čtivým a poutavým. Autor se dokáže dívat na lidi, věci a události „netradičním" způsobem, čímž čtenáře nutí přemýšlet nejen o textu a jeho významu, ale také o sobě. Svým přístupem k výkladu, svým názorným a srozumitelným způsobem vyjadřování a formulacemi vychází vstříc velmi širokému okruhu čtenářů, a proto je jednoznačně užitečný jak pro věřící, tak také pro nevěřící.

 

Od téhož autora: 

Bible
Kniha Zjevení
Zjevení Janovo
O marnotratném otci
Apoštol Pavel a Písmo
Bible a moderní kritika
Evangelium podle Jana 
Číst Bibli zase jako Bibli 
Úvod do Nového zákona
Desatero božích přikázání
Evangelium podle Matouše 
K bohatým v Jakubovom liste 
Benedikt XVI.: Verbum Domini
Vnitřní konflikt člověka z pohledu apoštola Pavla  

 

Související články:

Evangelium  
Július Pavelčík: Zjevení Janovo 
Anselm z Laonu: Výklad na Matouše
Paschasius Radbert: Výklad na Matouše 
Tomáš Akvinský: Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...

 

Poznámky:


[1] Stačí připomenout alespoň jeho monografie v češtině, jako např. Mrázek, J., Podobenství v kontextu Matoušova evangelia, Mlýn, Jihlava 2003; Id., O kozlech, ovcích a lidech, Mlýn, Třebenice 1997 (22001); nebo jeho tři studie v Mrázek, J. - Balcar, D. - Dvořáková, R. - Židková, M., Matoušovské studie, Mlýn, Třebenice 2000.

[2] Tak může bez dalšího vysvětlení vyznít např. věta: „Hojnější spravedlnost znamená vzít to za jiný konec" (s. 68).

[3] Srov. např. větu uvedenou v souvislosti s mocí církve: „Právě tak bychom mohli překládat: Cokoli zašmodrcháte tady na zemi, zašmodrcháte ostatním i v nebi" (s. 314).

[4] Např.: „Matouš bude takto i nadále vymezovat výrazné celky Ježíšových slov, o nichž chce, učením - tenář [sic! - pozn. recenzenta] vnímal jako jednu tematickou řeč" (s. 181).

[5] Srov. Mrázek, J., Zjevení Janovo, Český ekumenický komentář k Novému zákonu 21, Centrum biblických studií - Česká biblická společnost, Praha 2009.

[6] Např. Malý stuttgartský komentář, Regensburger Neues Testament, Evangelisch-katholischer Kommentar apod.

[7] Jak to dělá např. Harrington, D.J., Evangelium podle Matouše, Sacra Pagina, sv. 1, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003, s. 11-32.

[8] Jak to dělá např. Moloney, F.J., Evangelium podle Jana, Sacra Pagina, sv. 4, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2008, s. 26-32.

[9] „Základem narativního přístupu je v tomto případě rehabilitace faktu, že Matouš píše jeden příběh, ať už svůj materiál posbíral jakkoliv a kdekoliv" (s. 215, pozn. 72).

[10] Srov. známou větu „Mt will nicht erzählen, sondern belehren"; Wikenhauser, A., Einleitung in das Neue Testament, vierte ergänzte Auflage, Herder, Basel - Freiburg - Wien 1961, s. 135.

[11] Např. Mk 2,1-12 a Mt 9,1-8; Mk 4,35-41 a Mt 8,23-27; Mk 10,46-52 a Mt 20,29-34 atd.

[12] Srov. s. 215, pozn. 72 (resp. odst. 2), anebo s. 198, odst. 3 atd.

[13] Např. s. 229, v. 22: hé merimna tú aiónos; o tom autor mluvil už na s. 102-104 u veršů 6,25-34.

[14] Srov. předmluvu editorů na s. 9.

[15] Na způsob cizojazyčných komentářových řad jako např. HThKNT (Herders theologischer Kommentar zum Neuen Testament), WBC (Word Biblical Commentary) a pod.

[16] Srov. zvlášť Kloppenborg, J.S., Tenants in the Vineyard: Ideology, Economics, & Agrarian Conflict in Jewish Palestine, Mohr Siebeck, Tübingen 2006; Hengel, M., „Das Gleichnis von den Weingärtnern Mc 12,1-12 im Lichte der Zenonpapyri und der rabbinischen Gleichnisse", Zeitschrift für die neutestamentliche Wissenschaft 59, 1968, 1-39.

[17] Srov. např. s. 66-68, s. 148-149 ad v. 13.

[18] Mrázek se přiklání spíše k označení „ilustrace", „jak Ježíš rozumí Zákonu a Prorokům. Nebo chcete-li, jsou to příklady, jak jsou Zákon a Proroci interpretováni v království nebeském" (s. 69).

[19] „Kritická" ve smyslu schopná posoudit a rozlišit, co je buď obecně, nebo v dané situaci relevantnější.

[20] A jako takové je vzorem i pro jednání člověka, srov. Mt 18,23-35.

[21] Srov. 1Kor 6,12; 10,23.

[22] Srov. např. s. 37, pozn.7; s. 52 ad v. 23; s. 163 ad v. 4; s. 167 ad v. 9; s. 232 ad v. 26; s. 249 ad v. 57a; s. 260 ad v. 25.

[23] Srov. např. s. 261 ad v. 26.

[24] Jedná se o třetí charakteristiku požadovanou pro Český ekumenický komentář, srov. předmluvu editorů na s. 9.

[25] Srov. např. s. 21 nebo s. 285.

[26] Tímto tvrzením si dovolíme nepatrně korigovat tvrzení z recenze P. Filipiho, že „v češtině nemáme v nové době mnoho komentářů k prvnímu evangeliu"; Filipi, P., „Nový komentář k evangeliu podle Matouše, Jiří Mrázek, Evangelium podle Matouše: Český ekumenický komentář k Novému zákonu 1, Praha: Centrum biblických studií, 2011, 512 stran", Teologická reflexe XVIII, č. 1 (2012), s. 95-96, zde s. 95.

[27] Kromě Mrázkových titulů v pozn. 1 viz např. Hájek, M., Evangelium podle Matouše, Část 1: výklad kapitol 1-9, Kalich, Praha 1995; Harrington, D.J., Evangelium podle Matouše, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003; Mareček, P., Ježíš Kristus v Matoušově evangeliu. Hlavní christologické tituly, Univerzita Palackého, Olomouc 2003; Id., Křesťanské společenství v Matoušově evangeliu. Jeho hlavní charakteristiky podle Mt 18,1-35, Univerzita Palackého, Olomouc 2005.

[28] Např. Trilling, W., Evanjelium podľa Matúša, 1. diel, Dobrá kniha, Trnava 1993; Id., Evanjelium podľa Matúša, 2. diel, Dobrá kniha, Trnava 1993; Pružinský, Š., Evanjelium podľa Matúša 1/1, Pravoslávna bohoslovecká fakulta, Prešov 2000; Id., Evanjelium podľa Matúša 1/2, Pravoslávna bohoslovecká fakulta, Prešov 2002; Trstenský, F., Rozumieť Matúšovmu evanjeliu, Katolícke biblické dielo, Svit 2008; Tyrol, A., Evanjelista Matúš a jeho svet. Vybrané texty z Matúšovho evanjelia a ich analýza pre biblický apoštolát, Katolícka univerzita, Ružomberok 2002.

 

[RSS]

Přečteno 338x

další články