Jaroslav Ovečka, 18.8. 2008
Začátek systematického shrnujícího výkladu mystické básně "Duchovní píseň" sv. Jana od Kříže (1542-1591) od českého překladatele jeho děl Jaroslava Ovečky (1882-1953), sloky 1-5.
1.
Kde jsi se skryl,
Milovaný, a zanechals mě v nářku?
Jako jelen jsi prchl,
když jsi mě poranil;
vyšla jsem za tebou volajíc, a byl jsi pryč.
Duše se, puzena Boží milostí, rozhodla horlivě sloužit Bohu. Aby ji však Bůh prozkoušel, pokořil a poučil, přestal ji oblažovat a povzbuzovat citelnými útěchami a navštíveními. A kromě toho, že na ni dopustil vyprahlost, jí dává pociťovat svou nepřítomnost i s větší bolestí a ještě obzvlášť ji poranil láskou a touhou.
Duše tedy začala se steskem a nářkem hledat Milovaného, Slovo, Syna Božího, a když nevidí v hledání úspěch, volá k němu a stěžuje si mu na jeho nepřítomnost.
Skryl se: je skryt v lůně Otcově. Milovaným jej nazývá ze dvou důvodů: jednak že je mu zcela oddána a nelne k ničemu mimo něj, jednak aby ho více naklonila ke splnění své prosby, neboť Bůh, když je milován, s velikou ochotou vychází vstříc žádostem milující duše. Nepřítomnost Milovaného jí působí ustavičné nářky, neboť mimo něj nic nemiluje a také v ničem jiném nespočine a nenalezne úlevu.
Prchl jako jelen, to znamená, že citelná návštěva, kterou ji oblažil a povzbudil, velmi rychle pominula a nastala vyprahlost. Ale kromě toho, že tak prchl, ještě ji i poranil, to znamená roznítil v ní tesknou lásku k sobě, souživou - a přece lahodnou a žádoucí, takže by duše nechtěla být bez ní. Na poranění láskou není lék, kromě od toho, kdo poranil. Proto duše z lásky k Milovanému, poraněná od něho samotného, za ním vyšla a volala k němu, aby ji uzdravil. Vyšla za ním - vyšla jednak ze světa, ošklivíc si všecko světské a jím pohrdajíc, jednak ze sebe, zapomenutím na sebe. Obojí se stane skrze Boží lásku, když ta se dotkne duše tak doopravdy, jak tu o tom mluvíme. Duše pak vyjde ze svého nízkého způsobu a své nízké lásky ke vznešené lásce Boží.
Duše chtěla tím voláním zachytit Milovaného - ale nepodařilo se jí to: byl již pryč.
Stran útěchy v její tesknotě ji však sv. Jan upozorňuje, že Milovaný je skryt nejen v Otcově lůně, nýbrž spolu s Otcem a Duchem svatým i v jejím nitru. Tam jej s dokonalostí a lahodností, s jakou to v tomto životě lze, najde, když s vírou a láskou vyjde co do náklonnosti a vůle ze všech věcí a vstoupí ve svrchované usebranosti do sebe samé a tam se skryje u Milovaného a bude mu sloužit ve skrytosti, a ovšem v tomto životě stále ještě jakožto skrytému (i když se jí bude milostmi, zvláště spojivě-mystickými, více a více projevovat). Proto i naříkání, i když je (na nejvyšším mystickém stupni) již pokojné a ne strastné, úplně přestane teprve až při patření tváří v tvář v nebi.
2.
Pastýři, kteří půjdete
kolem košárů[1] k Pahorku,
jestliže snad uvidíte
toho, jejž raději mám,
sdělte mu, že churavím, bolestí chřadnu a umírám.
Jsouc raněna láskou vzkazuje duše Milovanému jednak přímo svými tužbami, hnutími a nářky, jednak prostřednictvím andělů, že churaví, chřadne bolestí a umírá.
Pastýři jsou její tužby, hnutí a nářky, a nazývá je pastýři, protože sytí duši duchovními dobry. Půjdou a dojdou až k Milovanému, neboť vycházejí z čisté lásky a projdou košáry, totiž kůry andělů, jimiž od kůru ke kůru jdou naše modlitby k Bohu, jehož zde pro jeho svrchovanou vznešenost nazývá Pahorkem. (Ale těmi pastýři se mohou rozumět i andělé, neboť u duší zastávají úkony dobrých pastýřů.)
„Jestliže snad uvidíte toho, jejž raději mám", tj. dostane-li se mi toho, že Milovaný vás v tom již vyslyší - on, jehož mám nade všecko raději. „Sdělte mu, že churavím, bolestí chřadnu a umírám", neboť duše nějak dokonale milující Boha v jeho nepřítomnosti trpí zpravidla trojím způsobem: churaví co do rozumu - nevidí Boha, chřadne co do vůle - netěší se z něho, a umírá co do paměti - rozpomíná se, že je co do patření rozumem i co do spojení vůlí bez Boha, a to snad na celý tento život, a že i to spojení, které má, není jisté.
A stojí za povšimnutí, že milující duše zde Milovanému jen předkládá svou tíseň a bolest, ponechávajíc jemu, aby učinil, co se mu zalíbí.
3.
Hledajíc svou lásku
půjdu po těchto horách a dolinách,
nebudu si trhat kvítí,
nebudu se báti šelem,
a minu mocné i hranice.
Duše však brzy vidí, že jí k nalezení Milovaného nepostačí nářky a modlitby a používání prostřednictví andělů a svatých, bez vlastních činů. Rozhodne se tedy použít všech ostatních prostředků, které jsou pro ni možné, a hledat Milovaného skutky, totiž rázným cvičením ve ctnostech a duchovních úkonech činného i nazíravého života a rozhodným umrtvováním svých libostí a choutek, s bojem proti světu, ďáblu a tělu.
„Svou láskou" nazývá Milovaného, „hory" jsou ctnosti, „doliny" jsou umrtvování, kajícnosti a duchovní cvičení, jež míní konat, nenechávajíc se zaujmout ničím, co není ryze Bůh, s odhodlanou statečností.
„Nebude si tedy trhat kvítí", tj. nepřipustí si libosti a časné slasti, smyslové a duchovní, které by jí mohly překážet nebo ji zdržet při hledání Milovaného. „Nebude se báti šelem a mine mocné i hranice", tj. statečně bude přemáhat trojího nepřítele, který jí zastupuje cestu za Milovaným: svět (šelmy), ďábly (mocné) a tělo (hranice).
4.
Ó háje a houštiny
sázené rukou Milovaného!
Ó lučino syté zeleni,
kvítí smaltem zdobená,
řekněte, zda vámi neprošel.
Při hledání Milovaného, jenž se jí skryl, se po něm duše ovšem dotazuje také těch, se kterými se cestou střetne. Jsou to tvorové - jednak hmotní, nižší, a jednak vyšší, duchovní. Duše jejich poznáváním a uvažováním o nich kráčí k poznání Milovaného, jejich Stvořitele, a jeho dokonalosti, a po cvičení v poznávání sebe je toto uvažování o tvorech v pořadí první na duchovní pouti, kterou jdeme poznáním k Bohu.
„Háje plné houštin" tu znamenají čtyři živly - zemi, vodu, vzduch a oheň - oživené hojnými druhy tvorů. Sázeny byly rukou Milovaného, totiž stvořeny vlastní rukou Boží, což duši velice pudí k lásce k němu. „Lučina syté zeleni" je nebe a nazývá je tak, protože věci stvořené na něm jsou stále v nevadnoucí svěžesti. A ono je také lučina „zdobená smaltem kvítí", totiž andělů a svatých duší. Konečně slova „řekněte, zda vámi neprošel" jsou úvahou: řekněte, které dokonalosti ve vás stvořil.
5.
Vnad[2] tisícero rozsévaje
prošel těmito luhy v chvatu,
a patře na ně
pouze svým výrazem
zanechal je oděny v krásu.
Tvorové odpovídají duši kladně a podávají jí zprávu o Milovaném, a to svědectvím, které duši uvažující o velikosti a vznešenosti Boží vydávají sami sebou. Sloka obsahuje v podstatě to, že Bůh stvořil všechny věci s velikou snadností a rychlostí a zanechal v nich jejich existencí, jejich půvaby[3] a schopnostmi a jejich krásným uspořádáním nějakou stopu toho, co on je, a že to všechno učinil svou Moudrostí, totiž skrze své Slovo, svého jednorozeného Syna, jenž je odleskem jeho slávy a výrazem jeho podstaty[4].
Milovaný „prošel luhy", tj. stvořil živly; „vnad tisícero rozsévaje", tj. plnil je nesčetným množstvím půvabných tvorů. A praví, že prošel, protože tvorové jsou jakoby Boží stopa - a prošel v chvatu, protože tvory v živlech učinil Bůh jen jako mimochodem, ve spěchu, kdežto více pozornosti věnoval dílům velikým, jako je Vtělení Božího Slova a jiným tajemstvím křesťanské víry.
A na všechny ty tvory Bůh „popatřil" - to znamená, že je stvořil a dal jim jejich přirozené i nadpřirozené půvaby a tak „je zanechal oděny v krásu" - „pouze svým výrazem", tj. pouze skrze svého Syna, jenž je výraz jeho podstaty (Žid 1,3).
Pokračování.
(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1936. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí RTh.)
Jan od Kříže: Duchovní výstrahy
Jan od Kříže: Jak dobře znám já zdroj
Marie Konečná: Jan od Kříže - životopis
Jan od Kříže: O Slovu Božím - Del Verbo divino
Jan od Kříže: Poučení, která uchovala M. Magdaléna od Ducha Svatého
Peter Markovič: Stručné dějiny křesťanského výkladu Písně písní do sv. Bernarda z Clairvaux
Peter Markovič: Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux
Terezie od Ježíše: Výkřiky za bloudící
[1] Košár - dřevěná ohrada pro ovce. Pozn. RTh.
[2] Tj. „půvabů", španělsky gracias, které lze přeložit i jako „milostí", „přízní". Pozn. RTh.
[3] V původním znění bylo slovo „vnady", podobně i v následujících řádcích. Pozn. RTh.
[4] Žid 1,3. Pozn. RTh.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.