Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské osobnosti > Jan od Kříže

Jan od Kříže

1542-1591 / řeholník - karmelitán, kněz, mystik, spisovatel, reformátor / svatý, Učitel Církve

Španělsky: Juan de la Cruz, vlastním jménem: Juan de Yepes.

 

První, velmi stručné životopisy se objevují až dvacet let po Janově smrti. Díky dvěma významným autorům, Brunovi od Ježíše a Marie a Chrysogonovi od Ježíše, však mohli další životopisci pomoci čtenáři dokreslit obraz Janova života do věrnější podoby.

 

Raný život a vzdělání

Sv. Jan od Kříže se narodil r. 1542 ve Fontiveros[1] (provincie Avila) ve Španělsku jako syn šlechtice Gonzala de Yepes a Cataliny Alvarezové, chudé osiřelé dívky. jan-od-krize-005.jpgMladí manželé byli záhy po sňatku nuceni živit se manuální prací, neboť Gonzalo byl zbaven dědictví kvůli sňatku s chudou Catalinou. Když bylo Janovi dva a půl roku, otec zemřel a matka se svými třemi dětmi (František, Ludvík a nejmladší Jan) žila v chudobě. Proto se rodina často stěhuje, až r. 1551 se usazuje v Medině del Campo, městě žijícím čilým obchodním ruchem a řeme-slným životem, a Catalina doufá, že zde nalezne odbyt pro své výrobky tkané z hedvábí.[2] Juan navštěvuje Colegio de la doctrina, sirotčinec a internát, kde se učí různým řemeslům, katechismu, četbě i psaní. I přes svoji snahu pracovat co nejlépe, velké nadání projevuje především ve studiu. Od r. 1552 pracuje jako ošetřovatel nemocných ve Špitálu Početí, zvaném též de las bubas (nádorů), staraje se s láskou o nemocné. Navštěvuje i místní jezuitskou kolej.[3] Učí se latinu, rétoriku a ostatní humanitní vědy, částečně studuje i filosofii, v souvislosti se studiem literatury se formuje i jeho cit pro psaní veršů. Bylo to dlouhé a rozhodující období jeho života, které zformovalo důležité rysy jeho osobnosti: hlubokou zbožnost, lásku k chudým a nemocným, lásku ke studiu a kontemplativnímu životu."[4]

V jednadvaceti letech roku 1563 vstupuje ke karmelitánům do konventu sv. Anny, kde přijímá řeholní jméno Jan od sv. Matěje (Juan de Santo Matía). Důvodem k tomuto kroku byla patrně touha po samotě a rozjímavém životě a úcta k Panně Marii.[5] Po složení časných slibů odchází do Salamanky, kde na tamější univerzitě studuje teologii a filosofii.[6] Během studia mladý řeholník prochází hlubokou krizí povolání a rozhoduje se opustit řád a odejít k přísnějším kartuziánům. Tato krize je výsledkem jak poněkud přehnané atmosféry ctižádosti na univerzitě, tak jeho osobní nezralosti a radikality, jakož i určitého rozdílu mezi osobním světcovým ideálem a způsobem života řádu."[7] Roku 1568 slaví v Medině del Campo primiční mši svatou a setkává se s Teresou Sánchez de Cepeda y Ahumada (sv. Terezie od Ježíše). Terezie s mladým novoknězem hovoří o své reformě a žádá ho, aby odložil svůj odchod ke kartuziánům. V tomto setkání se rodí duch nové řehole, jehož si Matka přála vnést s pomocí „malého Seneky", jak jej s oblibou pro jeho malý vzrůst nazývala, do mužské větve Mariina řádu.[8]

 

Spolupráce se sv. Terezií od Ježíše

Terezie si uvědomovala slabosti a nedokonalosti karmelitánského řádu, jehož se stala r. 1562 „reformátorkou", a usilovala o návrat k původní řeholi. Seznámila Jana se svými plány a přesvědčila ho, aby setrval na Karmelu a podílel se na díle reformy. terezie-a-jan-006-konvent-v-avile-upr-men.jpgV Salamance Jan tedy dokončil studia a 9. srpna odjíždí se sv. Terezií na dva měsíce do Valla-dolidu, aby poznal způsob života „bosých" karmelitek a sám jej začal žít. V listopadu opustil konvent sv. Anny spolu s otcem Antonínem od Ježíše a společně začali žít v prvním domě bosých karmelitánů v Duruelu podle představ „matky".[9] Sv. Terezie píše v Knize o zakládání o způsobu života mladých mnichů: „Když jsem s otci projednávala některé věci, prosila jsem je - protože jsem byla tak slabá a nicotná - aby v kajících skutcích nezacházeli do takové přísnosti. (...) Protože jsem tak nedokonalá a malověrná, nepoznávala jsem, že je to Boží dílo a že Pán může mít takové požadavky. Oni měli to, co mně chybělo, a proto nedali na má slova a od svého díla neupustili. (...) Pochopila jsem, že to byla milost daleko větší, než když jsem založila kláštery pro sestry."[10]

Po vzoru jiných přísných řádů se nazvali bosými. V tomto prvním domě „bosých", kde sv. Jan vedl novice, mění si i své řeholní jméno na Jan od Kříže (Juan de la Cruz). Pro množství nových uchazečů se překládá noviciát do Mancery de Abajo. Zde se Jan poprvé setkává s Annou od Ježíše, novickou, se kterou ho bude v pozdějších letech pojit hluboké přátelství a pro niž napíše jednu ze svých nejkrásnějších knih - Duchovní píseň.

Jan pokračoval v díle sv. Terezie až do r. 1577, zakládal kláštery v okolí Španělska. V letech 1571-1572 působí jako rektor první koleje v Alcale de Henares, je uznáván jako dobrý duchovní vůdce. V r. 1572 zasahuje proti extrémní asketické výchově otce Angela od sv. Gabriela v pastranském noviciátu. kresba-krista-sv-jan-od-krize-vz-men.jpgS rozhodností zmírnil cvičení kajícnosti komunity a povzbuzoval k mlčenlivosti, soustředěnosti, nabádal k naslouchání Božímu slovu a učil vnitřní modlitbě."[11] Jan tedy nebyl přítelem přehnané askeze a přílišného umrtvování, ale dbal na to, aby se i askeze pěstovala s rozvahou a k prospěchu člověka.

V létě r. 1572 přichází do kláštera Vtělení v Avile, kde působí po dobu pěti let jako vikář a zpovědník bosých karmelitek. Převorkou se stává Terezie od Ježíše. Už 27. září 1572 sv. Terezie píše v závěru jednoho ze svých dopisů: „Je nám velmi prospěšný ten bosý, který zde zpovídá; je to fra Jan od Kříže."[12] Na tomto místě vzniká známá Janova perokresba Krista na kříži, jež vzešla z vidění, kterého se mu dostalo při jednom z rozhovorů. Spatřil Krista posetého ranami a namaloval ho perem, aby tento obraz zůstal uchován. „Později daroval tuto 6x5 cm malou kresbu sestře Anně Marii od Ježíše, která ji až do své smrti měla v úctě. (...) Obrázek je uložen jako relikvie v pozlacené skříňce (...) v konventu v Avile."[13]

 

Spory o reformu

Během tohoto období se v samém středu karmelitánského řádu prohloubily spory mezi obutými a bosými, které byly dány odlišností pohledů na reformu. V létě r. 1575 se sešla generální kapitula karmelitánského řádu, která učinila některá vážná rozhodnutí, jež se významně podepsala na průběhu reformy. Rozhodla o vyslání vizitátora, který měl zrušit kláštery založené bez svolení generálního představeného.

Situace byla napjatá, představený obutých karmelitánů v Avile dal Jana odvést z kláštera Vtělení do Mediny del Campo. Po několika dnech vězení byl na příkaz nuncia Ormaneta propuštěn. Následujícího roku se sv. Jan stal znovu obětí sporů. V noci z 3. na 4. prosince 1577 byl tajně unesen a uvězněn v klášteře v Toledu, kde žili karmelitáni podle staré observance a kde byl postaven před řeholní soud. Cílem tohoto jednání bylo, aby se vzdal reformy a celého Tereziina díla. Byl zbaven svého řeholního šatu a násilím oblečen do hábitu obutých bratří. Přítomní odpůrci reformy věřili, že tento krok přiměje Jana k poslušnosti a že tímto docílí kýženého zřeknutí se díla obnovy. jan-od-krize-012-men.jpgJako donucovacích prostředků užívali zejména důraz na poslušnost, lichotky nebo tresty. „Šlo však o právoplat-nost reformy (...) s ohledem na autonomii tereziánských klášterů a v tomto obžalovaný neustoupil ani o centi-metr."[14] Navzdory všem vysvětlením a odvoláváním se na vyšší autority a bezpodmínečnou poslušnost církvi je sv. Jan od Kříže odsouzen jako „neposlušný buřič".

Doba strávená na tomto místě byla velmi těžká. Je vystaven pravidelnému bičování před celou komunitou, cela, ve které je držen, čítá nuzné vybavení a poskytuje nelidské podmínky pro život, k tomu přibývá i morální týrání, které spočívalo v hlasitých rozhovorech, jež podávaly smyšlené informace o stavu reformy, o její neplatnosti a o návratu bosých karmelitánů ke staré observanci. Sv. Jan je považován za mrtvého, nikdo o něm nemá nejmenší zprávu. O naléhavosti situace spravila sv. Terezie i španělského krále Filipa II.[15] a své sestry vyzývala k modlitbě za uvězněného otce.

V tomto období prožívá sv. Jan hluboká a bolestná duchovní očišťování. Zatímco jiní bojovali v první linii, on trpěl a v pozadí konal svoje budovatelské dílo."[16] Objevují se zde prvotiny jeho literární tvorby jako romance o Nejsvětější Trojici, první část Duchovní písněŽivý plamen lásky.

Nelidské zacházení a otřesné prostory se významně podepsaly na Janově zdraví. Když se mu po více než osmi měsících podařilo z toledského vězení utéci, byl vyhublý, měl celé měsíce nestříhanou bradu, roztrhaný hábit bez škapulíře a kapuce."[17]

 

Zakládání klášterů a spisovatelská činnost

Po nějaké době potřebné k zotavení odcestoval v říjnu 1578 na přání Terezie do Andaluzie, kde prožil plodných deset let života. Dříve než dorazil do konventu v El Calvariu, aby se ujal funkce převora, navštívil klášter karmelitek v Beasu de Segura, kde se znovu setkal s Annou od Ježíše, tamější převorkou. Rodí se velké přátelství mezi ním a Annou od Ježíše. Je to jedno z těch přátelství, která může navázat jenom Pán mezi dvěma dušemi a jichž je on sám osnovou a pramenem."[18] Stále jsou na něm patrné stopy krutého zacházení v Toledu. Vypadal jako mrtvý, jen kost a kůže a tak vysílený, že chvílemi nedokázal ani mluvit. Byl vyhublý a vypadal jako mrtvola... Několik dní byl uzavřený do sebe a mluvil tak málo, že to až zaráželo."[19]

Na přímou žádost Terezie od Ježíše začíná s pravidelným vyučováním a duchovním vedením karmelitek, jež jsou mu velmi blízké, a stará se o ně se stejnou láskou jako o bratry v El Calvariu. V červnu 1579 se ujímá založení nového kláštera v Baeze, při němž vzniká r. 1579 univerzitní kolej Naší milé Paní Karmelské. Jan je jmenován jejím rektorem. R. 1580 se stává bosý Karmel autonomní provincií nezávislou na řeholi obutých karmelitánů. K dalším povinnostem sv. Jana přibývá i funkce třetího definitora.

V Andaluzii se počíná i Janova spisovatelská činnost, z tohoto pohledu hovoříme o nejplodnějších deseti letech Janova života. Jan je schopen svoji zkušenost interpretovat formou básnickou nebo pomocí náčrtku, jak je tomu v případě Hory dokonalosti (Monte de la perfección). hora-dokonalosti-upr-vz-men.jpgZ lístečků s krátkými sentencemi vznikají Výroky o světle a lásce (Dichos de luz y amor), o tom, jak si má počínat ten, kdo chce v krátké době dospět k dokonalosti, pojednávají Výstrahy (Cautelas).

Jan vyzrává, je schopen s odstupem a kriticky psát o temné noci, o sjednocení s Bohem v lásce (unión de amor con Dios), sepisuje komentáře ke svým básním. Anně od Ježíše věnuje komentář k básni Kam jsi se ukryl, Milý? (Adónde te escondiste) pod názvem Cántico espiritual (Duchovní píseň). Tato skvostná kniha svatého Jana od Kříže je nejlepší důkaz přátelství, které ho pojilo s Annou od Ježíše. Když je převorkou v Granadě, žádá ho roku 1584, aby vyložil jejím sestrám básně, které zběžně napsal a které přichází mezi ně recitovat."[20]

O dva roky později je napsán i diptych Výstup-Noc, pojednávající o očistné noci duše spějící ke stavu sjednocení. Subida del monte Carmelo (Výstup na horu Karmel) i Noche oscura (Temná noc) jsou komentáři k básni Za jedné noci temné (En una noche oscura), již začal psát v Toledu.

R. 1582 sv. Jan odchází do Granady, kde působí jako převor, je jmenován třetím definitorem a podniká četné vizitační cesty. R. 1588 se stává po řádné volbě prvním definitorem a nakrátko se vrací do své milované Kastilie jako převor kláštera v Segovii. Apoštolská práce v klášteřích, zodpovědný úřad superiora pozvolna utvářejí jeho osobnost. Mnohá města, kde působí, nám připomínají plnost jeho vnitřního života, kněžské služby a duchovního učitelství.[21]

Rádi bychom na tomto místě zmínili podrobnosti o Janově posledním setkání s rodným bratrem Františkem. Jan vyprávěl Františkovi o tom, co prožil před obrazem Krista nesoucího kříž, který dal přemístit z kláštera do kostela, aby k němu měli přístup i běžní návštěvníci klášterního kostela. Když se před ním Jan modlil, zdálo se mu, že k němu promlouvá Pán: „Bratře Jane, požádej mě, oč chceš, a dám ti to za službu, kterou jsi mi prokázal." Sv. Jan si přál od Pána jen to, aby směl trpět a být pro Něj znevažovaný.[22] Cítil se být nehodný všech poct, které mu lidé prokazovali, a přál si, aby všechna čest patřila jen Pánu.

Po mimořádné generální kapitule (červen 1590 v Madridu) je znovu vybrán do svých úřadů, avšak pouze do řádné kapituly v červnu 1591. Tehdy je pro svůj nesouhlas s postupem vůči Jeronýmovi Graciánovi a vůči bosým karmelitkám zbaven úřadu prvního definitora. Dozrává také jeho hluboký vztah k Aně de Peñalosa, s níž se seznámil v Granadě a jíž věnoval Živý plamen lásky (Llama de amor viva), jednající o velmi důvěrném a vytříbeném sjednocení duše s Bohem a o jejím přetvoření v Boha".[23]

Na nadcházející generální kapitule zbavili Jana všech funkcí. Ještě dříve, než se tak stalo, řekl sestrám, které si velmi přály, aby byl zvolen provinciálem, že se tak jistě nestane, a že okolnosti se budou vyvíjet jiným směrem. V modlitbě poznal, že ho hodí do kouta jako starý hadr".[24] Mimo jiné byl vystaven pomluvám a mnoho přátel ho opustilo. Je vybrán k posílení řádových misií do Mexika, od tohoto záměru však představení pro Janův špatný zdravotní stav upouští. Janovým přáním je zůstat obyčejným řeholníkem.

 

Poslední měsíce života

Od 10. srpna do 12. září přebývá v La Peñuele. „Jeho vnitřní pokoj v této samotě v La Peñuele a štěstí z toho, že už nezastává žádný úřad, mu přinášejí tak velkou radost, že chtěl, aby na ní měli podíl i jeho přátelé."[25] Několik měsíců před svou smrtí píše Matce Marii od Vtělení, bosé karmelitce v Segovii: „Kde není láska, vložte lásku a naleznete lásku."[26] Tato slova svědčí o vnitřním postoji zralého člověka, který prošel mnohými zkouškami, až nalezl lásku jako jediný smysl svého života, jako postoj setrvávání v pravdě, která netouží po ničem jiném než se otevírat světu, zdarma se dávat v místech, kde vládne nesoulad, rozdělení, hádky a boje.

jan-od-krize-006-ikona-vz-men.jpgPro stále se zhoršující zdravotní stav a pro zajištění vhodnější lékařské péče se stěhuje do kláštera v andaluzijské Ubedě. Zde je převorem František Crisóstom, mnich, který choval vůči Janovi nezvyklý odpor. „Přidělil mu nejubožejší a nejmenší klášterní celu vzhledem k výdajům, které v souvislosti s ním budou; zdůrazňoval chudobu kláštera."[27] I v této situaci myslíme na prosbu sv. Jana, když toužil po znevážení pro Krista. I zde vidíme účinky tohoto přání, až do posledních okamžiků smrti zůstává sjednocen s trpícím Kristem a přijímá s láskou všechny, i ty, kteří ho nepřijímají. Jan svědčí o své zkušenosti se svým Bohem, s nímž přebývá ve skrytosti, jehož miluje a jemuž naslouchá, jemu se odevzdává přes všechnu nepřízeň ve svém domově, mezi svými bratry.

Mezitím rozpoutal Diego Evangelista, nový generální definitor, pomlouvačnou kampaň proti Janovi. Horlivě sbíral jakékoliv informace, mající přispět k otevření procesu. Bosé karmelitky pod hrozbou exkomunikace pálí duchovní zápisky, dokonce i Janův portrét. Sv. Jan se k tomu vyjádřil: „Hábit mi můžou vzít pro nepolepšitelnost a neposlušnost, a já jsem ochotný polepšit se ve všem, v čem jsem pochybil, a přijmout jakékoliv pokání, které mi uloží."[28]

I přes svůj špatný zdravotní stav se účastní všech společných modliteb a rekreací. Ve chvíli, kdy skutečně nemohl vstát, byl přivolán lékař, který diagnostikoval růži na noze, došlo k otravě krve. Lékař mu bez umrtvení rozřezal celou nohu, aby vyčistil rány, ale nepřineslo to žádnou úlevu. Jan snášel obrovské bolesti s velkou trpělivostí a mírností, „ať se splní vůle Pána Ježíše Krista"[29]. Odevzdával svůj život do rukou Prozřetelnosti a snášel s láskou vše, co přicházelo, a připravoval se na den, který mu předpověděla Matka Boží.

V předvečer smrti je s ním jeho komunita. Otec převor přistupuje s láskou k umírajícímu bratrovi a odprošuje ho za vše těžké, co mu způsobil. V trpícím Janovi přijímá i trpícího Krista podle slov Písma: „Kdo přijímá vás, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal."[30]

Bratři na Janovo přání předčítají z Písně písní slova o rodící se lásce, o hledání Milovaného, o touze spatřit Lásku tváří v tvář: „Hlas mého milého! Hle, právě přichází, hory přeskakuje, přenáší se přes pahorky. (...) Zapřísahám Vás, jeruzalémské dcery, při gazelách a při polních laních: nebuďte a neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama."[31]

Sv. Jan od Kříže umírá v noci z 13. na 14. prosince 1591.

 

Co se týče procesu oslavení, byl Jan od Kříže prohlášen za blahoslaveného 25. ledna 1675 papežem Klementem X. a za svatého 27. prosince 1726 Benediktem XIII. Za pontifikátu Pia XII. mu byl udělen titul Učitele Církve. Uznání se světci dostalo i v jeho vlasti, když byl r. 1952 vyhlášen patronem básníků.

 

Použitá literatura:

  • Jan od Kříže, sv., Krátké spisy a korespondence. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1998.
  • Jan od Kříže, sv., Živý plamen lásky. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 2001.
  • Dobhan, Ulrich, Spiritualita Karmelu. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1994.
  • Dobhan, Ulrich - Körner, Reinhard, Svätý Ján z Kríža: životopis. Bratislava, Lúč 1995.
  • Jaeger, Helga-Marie M., Gott lebt! Sie sind seine Zeugen. Band I: Heilige und Selige des Karmel. Straubing, Karmelitanische Gemeinschaft Straubing 2005.
  • Marie Anna od Ježíše, Anna od Ježíše: zakladatelka Karmelu ve Francii a v Belgii. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1993.
  • Terezie od Ježíše, sv., Kniha o zakládání. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1991.
  • Učitel víry I. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1991.
  • Vojtěch od sv. Hedviky, Vcházím v nepoznané: Životní příběh sv. Jana od Kříže. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1992.

 

Z díla:

Duchovní píseň

Duchovní výstrahy

Jak dobře znám já zdroj

Ó plameni lásky živé  

O Slovu Božím - Del Verbo divino 

 

Související články:

Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 1
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 2
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 3
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 4
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 5 

 

Další související články:

Lukáš Drexler: Kontemplace
Lukáš Drexler: 365 dní s mystiky Karmelu 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 1
Marie Magdaléna de'Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás
Marie Magdaléna de'Pazzi - životopis
Terezie od Ježíše: Výkřiky za bloudící  
Henry Hane: Jak přicházíme k Bohu
Henry Hane - životopis

 

Poznámky:


[1] Při požáru kostela ve Fontiveros r. 1546 shořely i tamější matriky, proto není možné určit přesnější datum Janova narození. Jako tradiční datum je uváděn 24. červen nebo 24. prosinec a to na základě přesvědčení, že Jan byl pokřtěn na svátek sv. Jana Evangelisty či sv. Jana Křtitele.

[2] Srov. Jaeger, H.-M. M., Gott lebt! Sie sind seine Zeugen, s. 487.

[3] Sv. Jan zde studoval od r. 1559 do r. 1563, jezuitská kolej byla novým zařízením té doby, založená o několik let dříve sv. Ignácem z Loyoly.

[4] Dobhan, U. - Körner, R., Svätý Ján z Kríža, s. 24.

[5] Srov. Dobhan, U., Spiritualita Karmelu, s. 34.

[6] Vliv na pozdější spisy sv. Jana měla jistě významná postava předního exegety Luise de Leóna, který na univerzitě přenášel exegezi, hebrejštinu a aramejštinu. Významným počinem byl jeho překlad Písně písní do mateřského jazyka. Pro tento pro mnohé nepřijatelný a zavádějící překlad byl obviněn a pět let vězněn inkvizicí ve Valladolidu. Básně, které zde napsal, jsou charakteristické náboženským citem a dokonalou formou, patří k vrcholům španělské lyriky.

[7] Všeobecný úvod, in Jan od Kříže, sv., Krátké spisy a korespondence, s. 13.

[8] Tomuto dílu sv. Terezie se postavilo na odpor velké množství bratrů karmelitánské řehole, kteří měli za to, že Tereziina představa reformy řádu je příliš přísná. Někteří z odpůrců Terezie dokonce bránili zakládání jejích klášterů.

[9] Srov. Jaeger, H.-M. M., Gott lebt! Sie sind seine Zeugen, s. 489.

[10] Terezie od Ježíše, sv., Kniha o zakládání, 14,12.

[11] Dobhan, U. - Körner, R., Svätý Ján z Kríža, s. 69.

[12] Srov. Všeobecný úvod, in Jan od Kříže, sv., Krátké spisy a korespondence, s. 14, pozn. 16.

[13] Jaeger, H.-M. M., Gott lebt! Sie sind seine Zeugen, s. 490.

[14] Dobhan, U. - Körner, R., Svätý Ján z Kríža, s. 89.

[15] Z dopisu sv. Terezie králi Filipu II.: „Co se mě týče, nesmírně trpím, že se naši otcové dostali do takových rukou. (Již dávno to chtěli učinit.) Raději bych je viděla v rukách Maurů, možná by zakusili více slitování. Co se týče toho otce, bosého karmelitána, velkého Božího služebníka, je po tom všem, čím prošel, tak oslaben, že se bojím o jeho život. Pro Boží lásku zapřísahám Vaši Královskou Milost, aby mu byla okamžitě vrácena svoboda..." Cit. z: Vojtěch od sv. Hedviky, Vcházím v nepoznané, s. 79.

[16] Dobhan, U., Spiritualita Karmelu, s. 35.

[17] Dobhan, U. - Körner, R., Svätý Ján z Kríža, s. 99.

[18] Marie Anna od Ježíše, Anna od Ježíše, s. 49.

[19] Dobhan, U. - Körner, R., Svätý Ján z Kríža, s. 103.

[20] Marie Anna od Ježíše, Anna od Ježíše, s. 54 .

[21] Srov. Jan Pavel II., apoštolský list Učitel víry a svědek Boha živého, in Učitel víry I,5.

[22] Srov. Dobhan, U. - Körner, R., Svätý Ján z Kríža, s. 187.

[23] Předmluva, in Jan od Kříže, sv., Živý plamen lásky, s. 17.

[24] Dobhan, U. - Körner, R., Svätý Ján z Kríža, s. 188.

[25] Tamtéž, s. 194.

[26] Korespondence, 26, in Jan od Kříže, sv., Krátké spisy a korespondence.

[27] Dobhan, U. - Körner, R., Svätý Ján z Kríža, s. 197.

[28] Tamtéž, s. 199.

[29] Tamtéž, s. 200.

[30] Mt 10,40.

[31] Pís 2,8;3,5.

 

Marie Konečná, 22.6. 2011

Přečteno 600x

další křesťanské osobnosti