Dogmatika

Dogmatika

Dogmatika neboli věrouka je podstatnou částí teologie (bohovědy). Jejím úkolem je, aby z pramenů Božího zjevení (Písma svatého a ústního podání, tj. tradice) dokazovala pravdy víry, vysvětlovala jejich smysl a uváděla též opačné názory, jak se vyskytovaly během církevních dějin. To činí dogmatika pozitivní. Dalším úkolem dogmatiky je, aby rozumovou spekulací články víry (tj. dogmata), které jsou dokázány jako zjevené, osvětlila, ukázala jejich vnitřní pravdivost a souhlas s rozumovými zásadami. Toto je dogmatika spekulativní (scholastická). Teologové k teologické spekulaci užívali filosofii; sv. otcové především filosofie Platónovy, scholastikové, hlavně sv. Tomáš Akvinský, především filosofie Aristotelovy (odtud filosofie aristotelsko-tomistická), jejímiž zásadami se teologové řídí dodnes.

Dogmatika podává a vykládá články víry v těchto traktátech:

1. O Bohu jediném,

2. O Bohu trojjediném čili o Nejsvětější Trojici (trinitologie),

3. O Bohu Stvořiteli a o jeho stvoření,

4. O Ježíši Kristu, Bohočlověku a Vykupiteli (christologie a soteriologie, k níž bývá často připojeno ještě pojednání o Ježíšově Matce Marii, tedy mariologie),

5. O Církvi Kristově (eklesiologie),

6. O milosti a svátostech (charitologie a sakramentologie) a

7. O posledních věcech člověka a světa (eschatologie).

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)