Maria Nanebevzatá, obraz konečného naplnění Církve

Zároveň se svým oslavením bezprostředně po ukončení pozemského života se Maria stala vzorem, počátkem, předznamenáním a anticipací budoucí Církve: „Matka Ježíšova, oslavená již s tělem i duší v nebi, je obrazem i počátkem Církve, která se dovrší v budoucím věku" (II. vatik. koncil, Lumen gentium, 68).

Preface k Nanebevzetí doslova opakuje toto učení.

V Marii, podle krásného vyjádření L. Locheta, „se Církev zmocnila nebe."[1]

V. Losskij, východní teolog, píše: „Tak jako Syn, (Maria) byla vzkříšena z mrtvých a vzata na nebe, první lidská osoba, která v sobě uskutečnila konečný cíl, pro který byl svět stvořen. Církev a celý vesmír mají tedy od této chvíle své naplnění, svůj osobní vrchol, jenž otevírá cestu ke zbožštění každého tvora."[2]

[Luigi Melotti: Maria, la madre dei viventi. Compendio di mariologia, Torino 1986. Z polského překladu (Melotti, L.: Maryja, matka żyjących. Zarys mariologii, Niepokalanów 2012, s. 212-213) přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Kolda z Koldic: Povýšena nad anděly
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice  
Wincenty Granat: Tělesné nanebevzetí Panny Marie 
Matthias Joseph Scheeben: O Nanebevzetí Panny Marie  
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 4/6  
Grzegorz Ryś: Páté tajemství růžence: Korunování Panny Marie  
Scott Hahn: "A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem"  
Józef Kudasiewicz: Marie Nanebevzatá nám ukazuje cestu i cíl   
Alfons Maria z Liguori: Panna Maria, Archa Nového Zákona  
Hugo Rahner: Milujeme Církev, protože milujeme Krista  
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý   
Henri de Lubac: Kdo vidí Církev, vidí skutečně Krista  
Juan de Torquemada: Církev je studnicí vod živých  
Vyvýšena i se svým tělem do nebeských paláců 
Tomáš Akvinský: Kristus je Hlavou Těla Církve 

Poznámky:

[1] Lochet, L.: „Actualité de lʼAssomption", in: La Vie Spirituelle, listopad 1950, s. 347.

[2] Łosski, W.: Teologia mistyczna Kościoła wschodniego, Warszawa 1989, s. 173 (orig. Essai sur la theologie mystique de lʼEglise dʼOrient).