Jan Tauler, 19.10. 2009
O tom, kterak Boží přátelé jsou zcela Boží a o síle jejich modliteb ze soucitné lásky v úryvku z kázání německého mystika, dominikána Jana Taulera (1300-1361).
Sv. Augustin praví, že duše má v sobě skrytou propast, která nemá co činit s časem a s celým světem a která je povznesena vysoko nad část, jež dává tělu život a pohyb. V této ušlechtilé, rozkošné propasti, zde v tom nebeském království, tady má své věčné místo. Zde se člověk stává zcela tichým a sám sebou a rozvážným, a stále více odloučeným a vtaženým a pozdviženým ve větší čirost, čistotu a svobodu a vždy klidnějším ve všech věcech, neboť Bůh sám přišel přítomně do této ušlechtilé říše a působí tu a přebývá zde a panuje tady. A to nemůžeme s dřívějším počínáním srovnávat, neboť člověk nyní získává zcela božský život a jeho duch se zde zcela roztavuje a rozněcuje sebe sama ve všech věcech a je vtažen do vroucího plamene lásky, jíž je Bůh sám podle podstaty a přirozenosti.
A z této výše takoví lidé sestupují opět dolů do všech potřeb svatého křesťanstva a obracejí se s posvátnou modlitbou a touhou ke všemu, zač chce Bůh, aby bylo prošeno, a ke svým přátelům, a jdou tam k hříšníkům a do očistce a pomýšlejí zcela na to, aby ve vší lásce pomohli v potřebě každého člověka ve svatém křesťanstvu, ovšem ne tak, aby prosili za paní Y nebo X, nýbrž prostě-moudrým způsobem. Tak jako já vás zde jedním pohledem vidím sedět, tak oni přitahují vše k sobě do oné stejné propasti, do stejného žáru lásky a do duchovně nazíravého způsobu a hledí potom opět do propasti lásky, do žáru lásky a odpočívají tam; a pak se znovu pohrouží do milého, vroucího ohně a znovu opět dolů na všechny, kteří jsou v nouzi ve svatém křesťanství, a znovu opět do líbezného, temného, tichého oddechu v propasti. Tak vycházejí a vcházejí a přece všude zůstávají uvnitř v líbezné tiché propasti, kde je jejich bytí a jejich život, všechno jejich působení a jejich hýbání. Kdekoliv je nacházíme, nenalezneme na nich nic než božský život. Jejich počínání, jejich konání, jejich způsob je zcela božský. Jsou to ušlechtilí lidé a jsou ku prospěchu celému křesťanstvu. Slouží všem lidem k polepšení a Bohu ke chvále a všem k útěše. Přebývají v Bohu a Bůh přebývá v nich. Kde jsou, máme je chválit.
(Úryvek z 24. kázání. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1942. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)
Píseň lásky
Adventní píseň
Jarní práce na vnitřním člověku
My jíme našeho Boha
Mistr Eckhart: Marie a Marta
Jindřich Suso: Povzbuzení duši
Giselher ze Slatheimu: O lásce
Jindřich Suso: Před ukřižováním
Henry Hane: Jak přicházíme k Bohu
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň
Johannes Ruysbroeck: Nadpřirozená vyrovnanost
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení
Lukáš Drexler: Nicolaus von Strassburg (Mikuláš ze Štrasburku)
Ludvík Granadský: Rozjímání o nebeské blaženosti 2/2
Johannes Franke: Nad čím se můžeme rmoutit
Johannes Franke: O blahoslavené Panně
Kateřina Janovská: Bůh převyšuje vše
Pavel VI.: Jediný poklad jediné Církve
Johannes Franke: Synovství Boží
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.