Povzbuzení duši

O anima mea![1] Ó duše má, ponoř se na chvíli v rozjímání! Sestup v tajemnou hlubinu svého srdce a viz: Věčná Moudrost tě vyvolila, ano, tebe vyvolila, aby se s tebou zasnoubila, aby byla tvou jedinou láskou. A jako záruku tohoto něžného spojení vryla navždy své Jméno do tvého srdce.[2]

Pozoruj v hluboké usebranosti lásku Kristovu, která ho přivedla až k smrti kříže, a to pro tvou spásu. Vejdi ve skrytou svatyni svého srdce, a dřív, než tě ovane dech smrti, ozdob se[3] nachovými růžemi, které září na čele věčné Moudrosti. Nedej jim uvadnout, těm líbezným květům léta, které vypučely na luzích, pro­hřátých paprsky Kristových sladkých slov a jeho velkých činů. Jeho „růže" vydechují lahodnou vůni lásky a ctnosti.

Bohužel, není nám dopřáno vidět Pána v kráse jeho lidské přirozenosti! Kéž si zvolí příbytek v našem srdci! Poznejme v něm Všemohoucího, který se stal pro nás posledním z lidí. Nepohrdejme jím v jeho ponížení, ale přimkněme se k jeho kříži, abychom uměli kráčet po královské cestě utrpení a dosáhli věčné blaženosti.

O spes mea![4] Ó jediná naděje mých mladých let, jediná útěcho mé duše, zvěstovateli radosti, paprsku, který rozptyluje mé bolesti, Ty, jehož sladká slova zaplašují mé smutky, věčná Moudrosti, nejsladší Ježíši, v Tobě jsou skryty nevyčerpatelné zdroje moudrosti a vědění.

Drahý Mistře, Ty jsi klesl pod tíží nezměrného bolu, když „se přiblížila hodina temnoty", zanechav světu příklad svého dokonalého života a důkazy svého Božství. Shromáždil jsi při poslední večeři své milované učedníky, a když jsi jim pokorně umyl nohy, dal jsi jim Svátost svého Těla a své Krve. Pak, uděliv jim sladká napomenutí, uchýlil ses na Olivetskou horu. Tam tvoji učedníci usnuli - Tys padl na zem a z hloubi tvé duše vytrysklo úzkostné zvolání: „Otče, Otče, je-li možné, ušetři mne těchto muk! Avšak ne jak já chci, ale jak Ty chceš, jak Ty!"

A tvé něžné tělo, zrozené z královského pokolení, bylo zalito praménky krve a potu a tato ruměnná rosa vyprýštila pod prudkým nárazem tvé smrtelné úzkosti, již vyvolala hrozivá blízkost zítřejší popravy, kterou Ti chystali nejkrutější z lidí.

Ježíši, viz bolest, viz zmatené smutky mého srdce, rač je zhojit rudým balzámem svých krvavých krůpějí. Buď mi silou v mých slabostech a protivenstvích, kéž se mohu v Tobě, má jediná Radosti, radovat bez konce.

O Salutare meum![5] Ó má Spáso, mé štěstí, všecka moje chloubo, nejsladší Ježíši, potěšen andělem ses navrátil ke svým učedníkům a nalezl jsi je spící, ačkoliv jsi jim předpověděl své zatčení. .Náhle se ze tmy vynořila tlupa vražedníků. Již tě obstoupili! Všemohoucnost tvého slova je přinutila nejprve k ústupu, potom po­libek zvrhlého učedníka, od něhož jsi neodvrátil své sladké tváře, Tě zradil - již jsi zajat! A ještě pro­kazuješ milosrdenství uzdravením ucha Malchova. Ale tvoji učedníci prchají a Tebe - všecku mou naději - nechávají samotného v rukou  krutých katanů.

O můj jediný Spasiteli, zlom všecka pouta mé duše, nedopusť, nikdy nedopusť, abych se od Tebe vzdálil.

Amen.

(Úryvek z Knížky lásky (Das Minnebüchlein) nalezené r. 1896, předtím zcela neznámé. Přeložili sestry dominikánky v Olomouci-Řepčíně. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 2, 1926. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Více o bl. Jindřichovi Suso 

Od téhož autora:

Před ukřižováním  
Bl. Jindřich Suso a eucharistie

Související články:

Jan Tauler - životopis
Jan Tauler: Píseň lásky
Mistr Eckhart - životopis
Mistr Eckhart: Marie a Marta 
Giselher ze Slatheimu: O lásce
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti... 
Jan Tauler: Bytí a způsob přátel Božích 
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku 
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
Reginald Dacík: Německá mystika 14. století 
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň 
Tomáš Akvinský: Proč Kristus zemřel na kříži?
  Angelus Silesius: Duše si přeje zemřít s Ježíšem
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení 
Brigita Švédská: Jak byl Kristus bičován a odsouzen k smrti 
Lukáš Drexler: Nicolaus von Strassburg (Mikuláš ze Štrasburku)
Wincenty Myszor: Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu  
Tomáš Kempenský: O rozjímání nad Kristovým utrpením  
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj 
Johannes Franke: Nad čím se můžeme rmoutit  
Jan Zlatoústý: Kříž je světlem celého světa  
Johannes Franke: O blahoslavené Panně
Johannes Franke: Synovství Boží
Kdo jsi, Bože?

Poznámky:

[1] Latinsky „Ó, má duše!". Pozn. RTh.

[2] Narážka na jméno „Ježíš", které si bl. Jindřich Suso skutečně vyryl na prsou.

[3] Rozjímajíc Umučení.

[4] Latinsky „Ó, má naděje!". Pozn. RTh.

[5] Latinsky „Ó, mé Uzdravení!" či „Ó, má Spáso!". Pozn. RTh.