Boží přítomnost v člověku

Tomu, kdo opravdu přebývá v pravdě, se daří dobře na všech místech a u všech lidí. Tomu však, jenž nepřebývá v pravdě, není dobře nikde a u ni­koho. Kdo je skutečně v pravdě, má v pravdě Boha u sebe. Kdo má opravdu Boha u sebe, má ho všude, i na ulici i u všech lidí, právě tak, jako v kostele anebo v samotě anebo ve světnici...

Jestliže chceme upřímně a jedině Boha, musí on v pravdě působit naše dílo a nic mu v jeho dílech nemůže pře­kážet, ani množství ani místo. Proto nemůže nic překážet takovému člověku, neboť hledá jenom Boha a pouze v něm má zalíbení. Potom je Bůh spojen s člověkem ve všech jeho snahách a jako jeho, Boha, nemůže rozptýlit žádná různost, tak také nemůže nic rozptýlit a roztříštit tohoto člověka, neboť on je jedno v Jednom, v Tom, u ně­hož všechny různosti jsou jedno, jenž je Nerůzností.

Člověk má najít Boha ve všem a jeho touha si má vždy uvědomit, že má Boha vždycky přítomné­ho v touze, v mysli a v lásce. Uvědom si, jak si před­stavuješ Boha! Ať jsi v kostele anebo ve světnici, uchovej si stejnou mysl a nes ji do zástupu a do nekli­du a do nerovnosti...

Když mluvím o rovnosti, nemyslím, že bychom měli všechny činy a všechny lidi oceňovat stejně, to by bylo nesprávné, neboť modlit se je lepším dí­lem než příst a kostel je vznešenějším místem než ulice. Ty ale máš zachovat stejnou mysl v činech a stejnou důvěru...

Věř, kdybys takto byl v mysli utvrzen, tak by tě nic nevzdalovalo Boží přítomnosti. Jestliže ale Bůh není uvnitř tebe takto, a ty musíš Boha brát zevně z toho či onoho, a když někdo nestejným způsobem hledá Boha, ať již v díle nebo v lidech anebo místech, ten nemá Boha a snadno ho leccos může rušit. Ne­boť nemá Boha a nechce jenom jeho, a proto mu ne­překáží jenom špatná společnost, nýbrž ho zdržuje i dobrá společnost, a neruší ho jenom ulice, nýbrž i kostel, ne pouze zlá slova a zlé skutky, nýbrž i dob­rá slova a dobré skutky...

V čem záleží opravdově mít Boha? Skutečně mít Boha záleží v dychtění a ve vnitřním rozumovém tíhnutí a směřování k Bohu, ne v ustavičném, nezmě­nitelném myšlení na Boha, neboť to bylo pro lidskou přirozenost těžké.

Člověk se nesmí spokojit s myšleným Bohem, neboť když mizí myšlenka, pak mizí Bůh. Máme mít uvnitř spíše přebývajícího Boha, jenž je daleko nad myšlením lidí a všech ostatních tvorů. Bůh nezaniká, i když se člověk od něho vědomě odvrací. Kdo má Boha v podstatě, bere Boha božsky a on mu září ve všech věcech, neboť všechny věci mu chutnají Bohem, a Bůh mu vyvstává ze všech věcí...

Věř, k tomu je třeba píle a lásky a náležitého zření k lidskému nitru a statečného, pravého i rozumového poznání, tím se pak řídí mysl ve věcech a u lidí.

Tomu se člověk nenaučí útěkem, když prchá před věcmi a uchyluje se do samoty. Musí se spíše naučit mít vnitřní samotu, ať je kdekoliv a u kohokoliv...

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1936. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Mistr Eckhart - životopis 

Od téhož autora:

Návod k vidoucímu životu 
Rozením Ježíše se duše stává plodnou ženou  
Eckhart: Marie a Marta 
O rození Slova Otcem  

Související články:

Jan Tauler: Píseň lásky
Jindřich Suso: Povzbuzení duši
Giselher ze Slatheimu: O lásce
Jindřich Suso: Před ukřižováním 
R. P. Lejeune: Nazíravá modlitba 
Henry Hane: Jak přicházíme k Bohu
Jan Tauler: Bytí a způsob přátel Božích 
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše 
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň 
Reginald Dacík: Německá mystika 14. století
  Henry Hane: O stvořeném a nestvořeném duchu  
Tomáš Akvinský: Blaženost člověka spočívá v patření na Boha  
Lukáš Drexler: Nicolaus von Strassburg (Mikuláš ze Štrasburku)  
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení
Johannes Franke: Nad čím se můžeme rmoutit  
Johannes Franke: O blahoslavené Panně  
Jean Daniélou: Mystické poznání Boha  
Johannes Franke: Synovství Boží
Cesare Falletti: Boží přítomnost