Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu

Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu

Wincenty Myszor, 11.4. 2017

Známý, nedávno zesnulý polský patrolog Wincenty Myszor (+2017) ve svém příspěvku uvádí do biblickým slovem inspirovaného chápání souvztažnosti "rajského stromu" a "stromu Kříže", která je častým tématem v dílech církevních otců a starověkých církevních autorů a která s sebou pojí obrovské duchovní bohatství a plodnost.

   

kriz-sv-apollinaria-vyr-men.jpg

   

V díle Výklad apoštolské nauky (Demonstratio praedicationis apostolicae)[1] Irenej, když pojednává o všeobecnosti spásy Ježíše Krista, navázal na kosmickou symboliku kříže. Ke konci 33. kapitoly až do konce 34. kapitoly je promluva, vztahující se ke kříži, následující: „Přestoupení, k němuž došlo prostřednictvím dřeva-stromu[2], bylo překlenuto skrze poslušnost, kvůli níž byl Syn člověka, poslušný Bohu, přibit ke dřevu kříže, odmítaje poznání zla a přiváděje k poznání dobra. Zlem je neposlušnost Bohu, dobrem je poslušnost Bohu. A proto Slovo prostřednictvím proroka Izajáše říká, ohlašujíc věci budoucí pro jejich naplnění - kvůli tomu také jsou proroci, aby předpovídali věci budoucí -, tedy Slovo skrze něho říká takto: ‚Nekladu odpor a nevzdoruji, svůj hřbet jsem nastavil k bičování a své tváře k políčkování, obličej svůj pak jsem neodvrátil od pohany poplivání‘[3].irenej-z-lyonu-001-men.jpg

A tak skrze poslušnost,[4] v níž poslušný až k smrti[5] visel na dřevě kříže[6], zničil dávnou neposlušnost spáchanou ve spojitosti se dřevem-stromem[7]. A sám, poněvadž je Slovem Boha všemohoucího, které se podle neviditelného plánu všeobecně rozprostřelo v celém světě a pojímá[8] jeho délku a šířku, jeho výšku i hloubku[9], kdy skrze Slovo Bůh vše řídí, tak byl také, Syn Boží, v těchto (čtyřech směrech) ukřižován, kdy již předtím byl v souladu s plánem kříže vepsán do celého kosmu. Slušelo se totiž, aby tím, že se stal viditelným, vyjevil své vepsání plánu kříže v kosmu, aby své působení v oblasti neviditelné ukázal rovněž způsobem viditelným, neboť je to On, kdo osvěcuje výšku, to znamená tu v nebesích,[10] objímá hloubku, která je v hlubinách země,[11] rozpíná délku od východu k západu a vede šířku od severu k jihu,[12] a to On svolává rozptýlené[13] ze všech stran k poznání Otce."

Podle Rousseaua Irenej v této pasáži navázal na dva aspekty-symboliky kříže: na symboliku kříže jako stromu a symboliku kříže jako kosmického znamení.[14]

 

I. Symbolika stromu kříže

Irenej, odvolávaje se na kříž coby strom, připojil k těm svědectvím, která starokřesťanští autoři spojovali již od dob novozákonních,[15] to, jak byl „strom" (xylon) obvykle spojován se „stromem života"[16] v Septuagintě. Tento strom byl zasazen v ráji, ale ve skutečnosti se stal stromem přinášejícím život věčný teprve ve dřevu kříže.[17] Ve středověkých legendách se objevuje myšlenka o fyzické totožnosti stromu z ráje se stromem kříže Krista. Podobná myšlenka se objevuje v textech gnostiků. V gnostickém Evangeliu Filipově z Nag Hammádí nacházíme výrok, který navazuje na kříž coby strom: „Josef, tesař, vysadil zahradu, neboť potřeboval dřevo pro své řemeslo. On je tím, kdo vysochal kříž ze dřeva stromů, které zasadil. Jeho potomkem byl Ježíš a sazeničkou kříž."[18] Výrok gnostika nepochybně navazuje na nějakou legendu, která spojovala dřevo kříže s Josefovým řemeslem.[19] Kvůli spojení s ideou poslušnosti Irenejova myšlenka nepochybně navazuje na symboliku rajského stromu, obzvláště proto, že to zvýrazňuje narážku na poznání dobrého a zlého. Je však možné, že Irenej tím poukazoval na gnostickou myšlenku? Spíše se zdá, že je tomu naopak, totiž že křesťanští gnostici využívali symboliku dřeva kříže k rozvinutí své nauky o poznání.[20]

 

II. Kosmický kříž

Rozšířenější se zdá být kosmická symbolika kříže. Irenej se odvolává nejprve na ideu neviditelného kříže, který byl vepsán do celého světa prostřednictvím čtyř směrů: délky, šířky, výšky a hloubky. Do světa byl vepsán jako Logos, neboť Bůh je přítomný v celém světě[21] a řídí celý svět skrze Logos.[22] Kosmický aspekt kříže je tak nejprve vyjádřením ideje stvoření a moci Boha. Kdežto viditelný kříž Krista, tzn. kříž, na kterém zemřel Kristus, vyjadřuje také čtyři směry působení, avšak ve smyslu spasitelském. Kristus tímto způsobem ukazuje neviditelnou moc Boha ve světě a zároveň shromažďuje lidi rozptýlené ve čtyřech směrech a vede je k poznání Otce.

Jinou Irenejovou výpovědí, která se s tímto nejvíce shoduje, je jeho pohled v Adversus haereses: „Slovo Boží je ve skutečnosti stvořitelem světa, a je také náš Pán, který se v posledních časech stal člověkem, ačkoli již je ve světě a neviditelným způsobem objímá vše, co bylo stvořeno, a prostupuje celé stvoření přibit ke kříži."[23] V dalším výroku Irenej spojil symboliku adam-eva-kriz-upr-men.jpg„dřeva" kříže s kosmickou symbolikou: „To pro nás skryté Slovo vyjevil (prorok), jak jsme to řekli, v plánu dřeva. Neboť kvůli dřevu-stromu jsme Je opustili a díky dřevu kříže se opět stalo pro všechny zjevným, ukazujíc v Sobě výšku i délku i šířku, jak to řekl jeden ze starších, sjednocujíc skrze rozepjaté paže dva národy s jediným Bohem; a dvě ruce, neboť dva národy byly rozptýleny až ke končinám země, avšak uprostřed je jedna hlava, poněvadž jeden je Bůh nade vším a skrze vše a v nás všech."[24]

Irenej se zde odvolal na výrok jednoho ze starších neboli presbyterů, což je pro něj důležité potvrzení kontinuity nauky. Oněmi dvěma národy, které Kristus sjednocuje na kříži, jsou Židé a pohané. Neviditelný kříž Krista v kosmu nazíral Adam, než zhřešil.[25] Ten kříž se v důsledku hříchu stal pro lidi neviditelným a opětovně se vyjevil skrze kříž, na němž zemřel Kristus. Lze dodat, že Irenej měl za to, že se vyjevil ne jen ve spasitelském díle, ale díky spasitelskému působení kříže, nástroje umučení, se kříž opět vyjevil i v plánu stvoření.

Zdá se, že Irenej navázal na ideu kosmického kříže, již dříve vyjádřenou Justinem v Apologii, kde čteme: „Když pak Platón ve svém Timaiovi přemítal nad přirozeností Syna Božího a říkal: ‚rozprostřel Ho ve tvaru X v celém kosmu‘, opíral se zde o Mojžíše. Neboť v knihách Mojžíšových čteme, jak Izraelity, když tehdy vyšli z Egypta a ocitli se v poušti, napadla jedovatá zvířata, zmije, kobry a hadi všech druhů, nesoucí smrt lidem. Proto Mojžíš pod vlivem Boží inspirace a na Boží příkaz vyrobil z mědi vyobrazení kříže, které umístil nad posvátným stanem a řekl lidu: ‚Pohlédnete-li na toto vyobrazení a budete-li věřit, naleznete v něm spásu.‘ A když se tak stalo, jak čteme, hadi uhynuli a lid unikl smrti.[26]

Tomu však, co Platón četl, neporozuměl přesně. Nepovšiml si podoby kříže, ale měl pouze za to, že jde o vyobrazení písmene X, tudíž řekl, že po Bohu druhá nejvyšší mocnost byla rozprostřena v celém kosmu ve tvaru písmene X."[27]

Zdá se, že kosmická interpretace kříže byla ve 2. století známa a možná patřila ke katechetickému vyučování. Náznak takového všeobecného učení nacházíme také ve spisech gnostiků. V Evangeliu pravdy čteme, že lidé mají skrze kříž přístup k poznání, ke gnózi Otce.[28] Skrze kříž se tedy vyjevuje něco, co bylo lidem dosud neznámé.[29]

Symbolika kříže tak v aspektu jak „kříže-stromu", tak „kosmického kříže" byla přejata prostřednictvím učení církevních autorů.[30] Ve výkladu symboliky kříže se křesťanské myšlení mísilo s antickou tradicí, s předivy apokryfní literatury.[31] Z mnoha následovníků Irenejovy myšlenky je třeba připomenout svědectví velikonoční homilie připisované Hippolytovi nebo alespoň jednu výpověď velkého Řehoře z Nyssy.

 

1. Svědectví Pseudo-Hippolyta

Velikonoční homilie Pseudo-Hippolyta navazuje na obě linie symbolu kříže u Ireneje, tzn. na motiv „stromu" a na jeho „kosmický rozměr". „Proto namísto jednoho stromu zasadil jiný strom a namísto ničemné ruky, která se v onom dávném čase natáhla bezbožným způsobem, v aktu zbožnosti přibil ke dřevu kříže svou vlastní bezúhonnou ruku a tímto ukázal, že v Jeho osobě byl celý život pověšen na dřevu. Ty, Izraeli, jsi nemohl jíst z tohoto stromu, my, vlastnící duchovní poznání, jejž není možné pozbýt, jsme pojedli, a když jsme pozřeli, neumíráme. (...) Ten strom, dosahující nebe, vzrostl ze země do nebe: on je nesmrtelnou rostlinou, která tkví mezi nebem a zemí, je oporou všech věcí, základem kosmu, podpěrou obydlené země, kosmickým poutem, sběrnicí rozličné i lidské přirozenosti, upevněným pomocí neviditelných hřebů Ducha, aby - jakmile přilnul k Božství - od Něho nebyl odtržen. Svým vrcholem dosahuje nebes, kořeny tkvíc v zemi a mocnými pažemi objímajíc ze všech stran nesmírný prostor povětří, celý byl ve všem a také všude."[32]

Pseudo-Hippolyt spojuje kosmickou symboliku kříže spíše s ideou kosmického stromu než s plánem kříže čtyř směrů světa. Od narážky na rajský strom, po jehož ovoci se natáhla ruka Adamova, k narážce na poslušnost druhého Adama, Krista, jehož ruka byla přibita ke kříži, Pseudo-Hippolyt - podobně jako Irenej - vyjadřuje ideu všeobecnosti spásy. Zůstává otevřenou otázka, v jaké míře v symbolice kosmického stromu-kříže navázal na povšechnou náboženskou symboliku.[33]

 

2. Svědectví Řehoře z Nyssy

Kosmickou interpretaci kříže nacházíme také ve Velké katechetické řeči Řehoře z Nyssy: „Zdali pak kříž neobsahuje jakýsi hlubší význam, nechť seznají ti, kteří rozumí věcem skrytým. A pokud se jedná o to, co nám předala tradice, pak se věc předkládá takto: Poněvadž v evangeliu jsou všechna slova i skutky ve shodě se životem vznešeným a Božským a z druhé strany v něm není nic takového, kriz-strom-zivota-upr-vyr-men.jpgv čem by nebylo vůbec zjevné nějaké smísení Božství s lidstvím, neboť slova i skutky se dějí lidským způsobem, avšak v myšlenkách zastřených tajemstvím se vyjevuje božství, pak důslednost by vyžadovala, aby i zde se nezohledňovalo jedno a přehlíželo druhé, ale aby se v tom, co je nesmrtelné, nahlíželo lidství, a v tom, co je lidské, usilovně hledalo božství.

Poněvadž vlastností božství je pronikání všeho a rozprostírání se ve všem, co je, v celé přirozenosti bytí a zároveň v každé jeho části, neboť nic by netrvalo v existenci, kdyby netrvalo v něčem jsoucím. Tím pak, co je ve skutečnosti a prvotně, je přirozenost Božská. A k nevyhnutelné víře, že ona se musí nacházet ve všem, co je, nás nutí trvalost toho, co existuje. O tom nás poučuje kříž, jehož tvar se sám o sobě dělí na čtyři části, neboť ten, který byl na něm rozpřažen v okamžiku smrti, podstoupené pro naše vykoupení, a který se sebou vše spojuje a uvádí v soulad, vede prostřednictvím sebe k jednomu smíření a souladu různé přirozenosti a různá bytí."[34]

Řehoř výslovně zdůrazňuje, že za svůj pohled vděčí tradici. Kříž obsahuje význam zjevný i význam skrytý, lidský i božský. Trvalost jsoucna zaručuje božství, božství taktéž určuje rozlehlost a soudržnost bytí, a právě to symbolizuje kříž. Kristus na kříži při dokonávání díla vykoupení rovněž „spojuje a uvádí v soulad", „přivádí ke shodě a harmonii". Na výrok sv. Pavla v Listu Efezským 3,18 odkazuje, podobně jako sv. Irenej, aby vylíčil rozsah spásné moci kříže.[35] Kříž Krista vyjevil jeho stvořitelskou moc v kosmu, proto i spasitelské dílo Krista bylo dokonáno na kříži.[36]

V bohaté tradici symboliky kříže ve starokřesťanské literatuře zaujímá myšlenka sv. Ireneje významnější místo.

 

[Z polského periodika Śląskie Studia Historyczno-Teologiczne, 30 (1997), s. 97-102, přeložil Lukáš Drexler.]

 

Související články:

Chvála Kříže
Jacopone da Todi: Kříž Páně
Bernard z Clairvaux: Pod křížem
Tomáš Akvinský: Proč Kristus zemřel na kříži 
Bratr Roger, Matka Tereza: Pán Ježíš umírá na kříži 
Efrém Syrský: Kristův kříž, záchrana lidského pokolení
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí
Lev Veliký: Kristův Kříž - zdroj veškerého požehnání a příčina všech milostí
Mechtilda Magdeburská: Jak za dnů bolestí zjevuje Kristus své rány
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Okružní list přátelům Kříže 1
John Fisher: I když někdo zhřešil, máme přímluvu u Otce
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal
Růžena z Limy: Kříž - jediné pravé schodiště do ráje
Theodor Studita: Vzácný a životodárný Kristův kříž
Kateřina Sienská: List bratru Tomášovi della Fonte
Ondřej Krétský: Kříž je slávou i povýšením Krista  
Fulgentius z Ruspe: Sám sebe za nás obětoval
Juliana z Norwiche: Osmé zjevení Boží lásky
Elisabeth Leseur: Per Crucem ad Lucem
Anděla z Foligna: O cestách smíření 
Petr Hudec: Kristus bungee jumping
Juliana z Norwiche: Láska Kristova
Kateřina Sienská: Nepřátelé Kříže
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve 
John Henry Newman: Bůh a já 7 
Jindřich Suso: Povzbuzení duši
Silvestr Braito: Kříž nad vodou 
Kdo jsi, Bože?

 

Texty sv. Ireneje z Lyonu:

Zjevení Syna se rovná poznání Otce
Až přijde Kristus, uvidí lidé Boha 
Důkaz apoštolského zvěstování
Eucharistie, záruka vzkříšení

   

Poznámky:


[1] Užívám textu vydání v Sources Chrétiennes 406, Irénée de Lyon: Démonstration de la prédication apostolique. Introduction, Traduction et notes par A. Rousseau, Paris 1995, a vlastního překladu díla, vydaného v sérii „Źródła myśłi teologicznej", Wydawnictwo WAM, Kraków 1997.

[2] Poznámka překladatele: Oproti současné češtině (a na rozdíl od jejího staršího úzu) má polština tu výhodu, že její výraz „drzewo", stejně jako v Bibli užité řecké „xylon", označuje ve své víceznačnosti jak „dřevo", tak i „strom" (podobně jako ruské „děrevo" nebo anglické „tree"), a původní řecké „xylon", o nějž se zde jedná především, mimo to označuje dokonce ještě i další skutečnosti, s čímž jak Písmo (kde se tímto výrazem označuje jak strom, stromoví /srov. např. Gen 2,9 a Zj 22,2/, tak dřevěný kříž jako nástroj umučení /srov. např. Sk 5,30 ad., Gal 3,13/, nebo i další rozličné dřevěné nástroje /srov. např. dřevěné kyje v Mt 26,47 nebo dřevěná pouta v Sk 16,24/ či dříví k otopu /např. Gen 22,3/, ale dokonce i Kristus sám! /srov. Lk 23,31/), tak následně zejména církevní otcové hojně zacházejí a využívají této víceznačnosti pro zvýraznění vnitřní spojitosti mezi „rajským stromem" („stromem poznání" nebo „stromem života") a „stromem kříže", udílejícím plody věčného života. Poněvadž by však v češtině otrocké trvání na jediném a v oné komplexnosti již zastaralém tvaru „dřevo" - byť s vysvětlivkami - leckde působilo nepatřičně, je tento polský, resp. řecký výraz do češtiny přeložen vždy podle kontextu, byť na úkor oné bohaté a kreativitu nabízející mnohoznačnosti. Prosíme tedy případného čtenáře, aby při čtení překladových variant „strom", „strom kříže", „dřevo kříže" či prostého „dřevo" měl na mysli tuto v originále užitou mnohoznačnost jediného řeckého výrazu „xylon" jako i jejich vnitřní provázanost a vzájemné odkazování jednoho významu téhož původního výrazu zároveň na jeho druhý význam, tzn. jakýsi jejich současný „průnik", jejž měli autoři zmiňovaných řeckých textů, jako i autor původního polského článku na mysli.

[3] Iz 50,5-6.

[4] Srov. Gen 5,19.

[5] Srov. Flp 2,8.

[6] Srov. Gal 3,13.

[7] Počínaje od následující věty do konce kapitoly v řecké transliteraci Rousseaua, s rozsáhlým zdůvodňujícím komentářem (272-277).

[8] Srov. Mdr 1,7.

[9] Srov. Ef 3,18.

[10] Srov. Kol 1,20.

[11] Srov. Ef 4,9.

[12] Doslova: „k polovině dne" [tj. „k poledni" - pozn. překl.]; srov. Mt 24,27.

[13] Srov. Iz 11,12 a J 11,52.

[14] Rousseau, op. cit., s. 272-277. Rousseau předložil retranslaci textu (Irenejovo dílo se dochovalo pouze v aramejském překladu) a rovněž celou řadu podrobných vysvětlivek, jichž využívám. Své bádání tohoto fragmentu shrnul v komentáři in Armeniaca. Mélanges dʼétudes armeniennes, St. Lazare - Venise 1969, s. 67-82.

[15] Srov. Sk 5,30; 10,39; 13,29; 1Pt 2,24.

[16] Srov. Zj 2,7; 22,2.

[17] Hlavním svědkem tohoto je Justin: Dialog s Židem Tryfonem, 86.

[18] Evangelium Filipovo, in Nag Hammadi Codex, II, s. 73,8-15; polský překlad in A. Dembska - W. Myszor: Teksty z Nag Hammadi, Warszawa 1979, s. 262. (Alternativní český překlad L. Kopecké a P. Pokorného: „Tesař Josef vysázel sad, protože potřeboval dřevo pro své řemeslo. To on udělal kříž ze stromů, které zasadil. A jeho semeno viselo na tom, co zasadil. Jeho semenem byl Ježíš, rostlinou je kříž.", Filipovo evangelium, 73, in Rukopisy z Nag Hammádí, I, Praha 2008, s. 199. Pozn. překl.)

[19] Není vyloučeno, že gnostici použili motiv, který odkazoval k chápání dřeva jako matérie, tzn. k mnohoznačnosti řeckého hýlé jednou jako „dřeva" a jindy zase jako „matérie" ve filosofickém smyslu. Pak se zdá možným, že potomek Josefa byl podle gnostiků pověšen na dřevo jako na matérii světa. Zdá se to pravděpodobným, neboť pro gnostiky byl Ježíš tělesným synem Josefa, odlišným od božského původu Krista. J. Danielou (Théologie du Judéochristianisme, Paris 1958, s. 311) si povšiml souvislosti gnostické ideje „stauros‑horos" [řec. dosl. „kříž-hranice" - pozn. překl.] s platónskou ideou duše ve světě; pak ukřižovanou na dřevu‑matérii (hýlé) bude duše. Srov. ambivalenci významů, které zaznamenal W. Speyer: Holz, in Reallexikon für Antike und Christentum, 16 (1991), s. 109-111.

[20] Srov. v Evangeliu pravdy: Ježíš „vzal tu knihu na sebe a přibit ke dřevu vyhlásil na kříži nařízení Otce" (NHC, I, s. 20,24-27, překlad z Teksty z Nag Hammadi, s. 147; alternativní informativní český překlad Z. Kratochvíla rovněž z polštiny: „(Ježíš) vzal onu knihu na sebe, byl přibit na strom (kříže), ohlásil na kříži, co mu bylo Otcem svěřeno.", in Evangelium pravdy, Praha 1994, 20,24-26, s. 31 - pozn. překl.).

[21] Podle Rousseaua v řeckém originále mohlo být sloveso sumparekteino, sumparekteinesthai, kterým byla obvykle označována všudypřítomnost Boha Stvořitele, což vyjadřovalo jeho stvořitelskou moc (srov. op. cit., s. 273 a násl.; taktéž G. W. Lampe: A Patristic Greek Lexikon, Oxford 1961, s. 1286).

[22] Zde se podle mínění Rousseauova objevuje pojem sunechon, který vyjadřuje přítomnost Boha ve světě jako moci, ducha, jenž udržuje svět v bytí (op. cit., s. 274).

[23] Adversus haereses, V,18,3. (Alternativní český překlad J. N. F. Desoldy: „Neboť tvůrcem světa jest opravdu Slovo Boží; ale tím jest Pán náš, který v nejposlednějších dobách člověkem učiněn jest, na tomto světě bydlel a neviditelně drží všecko, co učiněno jest, a u veškerém tvorstvu tkví, jelikož jako Slovo Boží řídí a pořádá všecko; a proto ve své viditelně přišel a se vtělil a pněl na dřevě, aby všecko v sebe zahrnul.", in Ireneus: Patero kněh proti kacířstvím, Praha 1875, V,18,3, s. 435. Pozn. překl.)

[24] Adversus haereses, V,17,4 (narážka na proroka Jer 23,29). (Alternativní český překlad J. N. F. Desoldy: „Toto tedy Slovo nám skryté objevil spásný řád dřeva, jakož jsme prvé pověděli. Neboť když jsme je dřevem pozbyli, dřevem se nám zase všem objevilo, ukazujíc na sobě vysokosť i délku i širokosť, a (jakož řekl jeden ze starších) božským roztažením rukou dvojí národ k jednomu Bohu spojujíc. Dvě ruce totiž, protože i dva národy až na končiny zemské rozptýlené; ale jedna hlava uprostřed, poněvadž i jeden Bůh jest nade všecky a skrze všecky i ve všech nás /Efes. 4,6/.", in Ireneus: Patero kněh proti kacířstvím, Praha 1875, V,17,4, s. 433. Pozn. překl.)

[25] Srov. Adversus haereses, I,17,4.

[26] Srov. Num 21,4-9. Pozn. překl.

[27] Justin: Apologia, 60,1-5, přel. A. Lisiecki, POK 4, Poznań 1926, s. 68. (Alternativní český překlad F. Sušila: „Co u Platóna v Timeu po přírodnicku se o Synu Božím obádá, když dí: ‚Napříčil jej po veškerenstvu‘, toho on tolikéž od Mojžíše vypůjčil. Nebo v Mojžíšových spisech napsáno, že na Izraelity za onoho času, když vyšedše z Egypta na poušti bydleli, napadla zvířata jedovatá, ještěry, zmije a všeliký druh hadí, jenž lidi usmrcoval; a že nádechem a působením Božím vzal Mojžíš měď a podobu kříže učinil, jej na stánku svatém postavil /srov. Num 21,9/ a lidu pravil: ‚Budete-li pohlédati na znamení toto a věřiti, spaseni budete v něm.‘ To když se dálo, hadové, píše, zahynuli a lid takto ušel smrti. To čta Platon a zevrubně tomu nerozuměje, a podobiznou kříže to býti nevěda, nýbrž příčkou to býti pokládaje, pravil, že ona po Bohu první mocnost ve veškerenstvu rozpříčena jest.", in Spisy sv. otcův apoštolských a Justina Mučeníka, Praha 1874, 60, s. 289. Pozn. překl.) Fragment Platónova Timaia (36 B-C), na který Justin odkazuje, hovoří o duši světa, což by znamenalo, že Justin spojoval „duši světa" s Logem. V Platónově textu naopak chybí odkaz přímo na kříž. Přeznačení textu zde provedl buď Justin sám, nebo jej citoval podle jiných. K tomuto tématu srov.: H. Dörrie: Der Platonismus in der Antike, Stuttgart 1990, díl II, s. 200 a 491.

[28] „Přibit ke dřevu, stal se plodem gnóze Otce", NHC, I, s. 18,24-26 (srov. Teksty z Nag Hammadi, PSP 20, Warszawa 1979, s. 147 a komentář; alternativní informativní český překlad Z. Kratochvíla rovněž z polštiny: „Byl přibit na strom (kříže), stal se plodem známosti Otce.", in Evangelium pravdy, Praha 1994, 18,24-25, s. 28 - pozn. překl.).

[29] Více k tématu symboliky kříže u Ireneje a gnostiků srov. A. Orbe: Los primeros herejes ante la persecucion, Romae 1956, s. 212-241.

[30] Lactantius: Divinae Institutiones, IV,26,36; Firmicus Maternus: De errore profanarum religionum, 27,2; Atanáš Alexandrijský: De Incarnatione Verbi, 25; Cyril Jeruzalemský: Katecheze, 13,28, a mnoho dalších.

[31] Mistrným způsobem to vyložil H. Rahner: Griechische Mythen in christlicher Deutung, Zürich 1957 (používám vydání: Herder, Freiburg 1992, s. 55-73).

[32] Pseudo-Hippolyt: Velikonoční homilie, 50-51; polský překlad St. Kalinkowski in Pisma paschalne, Kraków 1994, s. 67n.

[33] Srov. M. Eliade: Traktat o historii religii, Warszawa 1966, s. 287n.

[34] Řehoř z Nyssy: Velká katecheze, 32; polský překlad in T. Sinko: Święty Grzegorz z Nyssy, Warszawa 1963, s. 115n. (Alternativní český překlad M. Bláhové: „Znalci skrytých věcí by věděli, zda kříž obsahuje ještě nějaký jiný, hlubší význam. K nám se však díky tradici dostalo následující. Všechna slova a činy v evangeliu mají vyšší a vskutku božský význam a není nic, co by takové nebylo, tj. v čem by se vůbec neukazovalo jakési smíšení božského s lidským, kde slovo a skutek jsou provedeny lidsky, avšak skrytý smysl je evidentně božský. Z toho vyplývá, že ani v případě kříže bychom neměli hledět jen na jednu stránku věci a druhou přehlížet. Ve smrti máme tedy spatřovat lidskou stránku, avšak v jejím způsobu pátrat po božské.

Božství prostupuje všechny věci a rozpíná se do všech částí přirozenosti jsoucen, jak je mu vlastní. Vždyť nic by nesetrvalo v bytí, kdyby nezůstávalo ve jsoucím. A co je v pravém smyslu a prvotně jsoucí, je Boží přirozenost, o níž nás trvání věcí, které jsou, nutí věřit, že musí být v nich ve všech. Z tvaru kříže, jenž sestává ze čtyř dílů - napočítáme zde čtyři výběžky, které vycházejí ze středu, v němž se všechny setkávají -, se dozvídáme toto: ten, jenž rozepjal ruce na kříži v hodině smrti, jak byla v plánu spásy, je tím, kdo spojuje dohromady a sjednocuje veškerenstvo a sám přivádí k jednomu harmonickému souladu rozdílné přirozenosti jsoucích věcí.", in Řehoř z Nyssy: Katechetická řeč, Praha 2015, 32,79, s. 197-199. Pozn. překl.)

[35] Řehoř z Nyssy: Proti Eunomiovi, III,3,39-40 (cituji dle Rousseau, op. cit., s. 375).

[36] Řehoř z Nyssy: Velikonoční homilie (cituji dle Rousseau, op. cit., s. 274). Na bohatou symboliku kříže navázal také C. K. Norwid v básni „Kříž a dítě". Kříž, „nebezpečný" v řádu věcí, se stává znamením-spásy. U Norwida však nejde pouze o poznání dosud neznámé moci kříže, ale o jeho proměnu: kříž „se stal branou".

 

[RSS]

Přečteno 266x

další články