Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Terezie z Avily - učitelka modlitby 6

Terezie z Avily - učitelka modlitby 6

Štefan Senčík, 22.1. 2009

Pro snadnější pochopení života, díla i učení o modlitbě sv. Terezie, si v tomto díle přiblížíme situaci církve a duchovní proudy tehdejší doby, prostředí a osobnosti, které ji ovlivnili.

Situace a protředí

Pro lepší pochopení života a díla sv. Terezie bude užitečné alespoň načrtnout situaci církve ve Španělsku a prostředí, ve kterém se zrodilo a rozvíjelo její charisma modlitby.


Katolická reforma ve Španělsku započala před Tridentským koncilem (1545–1563), ba ještě před vystoupením Martina Luthera (1517) v Německu. Začala v řeholích. Kardinál Cisneros započal reformu františkánů v roce 1494, dva roky po objevení Ameriky (12. října 1492). Katolická královna Izabela si ho zvolila za zpovědníka. V roce 1495 byl jmenován za arcibiskupa a primase v Toledu a za velkého inkvizitora Španělska. Roku 1515, po smrti „katolického“ krále Ferdinanda, se stal regentem Španělska. Tehdy se v Avile narodila sv. Terezie.


Františkánskou reformu ovlivňovali zakladatelé duchovního hnutí, které mělo název „Devotio moderna“: Tomáš Kempenský, Tauler, Herph, Eckhan, Ruysbroeck, a do jisté míry také Erasmus Rotterdamský. Cisneros podporoval vydávání jejich spisů, jako i španělských autorů: Francesca de Osuna, Antonia de Laredo, Alfonsa de Madrid, Antonia de Guevara a dalších. Tyto spisy měly vliv na duchovní formaci Terezie.


Benediktinskou reformu podporoval García Jiménez de Cisneros, synovec kardinála Cisnera a opat v Montserratu. Podobnou reformu zavedl také ve Valladolide. Jeho dílo „Exercitatorio Espiritual“ ovlivnilo i Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly.


Dominikánskou reformu nejvíce ovlivnil P. Jan Hurtado († 1525). Jeho žáci byli duchovními rádci a zpovědníky Terezie, především Alfons de Granada (Ludvík Granadský), apoštol rozjímavé modlitby spolu s kardinálem Carranzem, toledským primasem, kterého udali inkvizici a zemřel v Římě v Andělském hradu; dále Petr Ibáñez, který podporoval vydání spisu Cesta k dokonalosti.


Sv. Petr z Alcantáry začal reformu bosých františkánů. Terezie ho obdivovala a velmi si hi vážila.


„Tovaryšstvo Ježíšovo“, založeno sv. Ignácem z Loyoly (1540) bylo ve svém počátečním nadšení. Terezie v jezuitech našla dobré duchovní rádce. Byli to zvláště otcové: Cetina, Prádanos, Baltazar Alvarez, sv. František Borgiáš a jiní.


Reformu mezi diecézními kněžími podporoval zvláště sv. Jan z Avily, „apoštol Andalusie“. Terezie ho požádala, aby si přečetl a posoudil její Život.


Ani laici nezůstávali pozadu v reformě duchovního života. Říkávalo se, že dívky, které chodily pro vodu, čítávaly meditace Aloise z Granady, dokud se jim džbány nenaplnily vodou.


V duchovní reformě Španělska bylo možno spatřit tři základní principy:


  - Všeobecnou výzvu po vnitřním životě s určitým zneuznáním pouze vnějších praktik. Tato tendence vznikla v Německu a v Nizozemí pod vlivem spisů Erasma Rotterdamského a mystiků Eckharta, Taulera, Ruysbroecka, Kempenského, Savonaroly a jiných.


 - Praxe rozjímavé modlitby s jistým zneuznáním ústní modlitby se pokládala za „nejlepší způsob, jak dosáhnout všech ctností“, jak často připomínala Terezie.


- Silně se podporovala tendence dosáhnout mystické zkušenosti lidskými silami, které se pokládaly za základ pravé rozjímavé modlitby.


Tyto duchovní proudy přicházely do Španělska s „Devotio moderna“, která odsuzovala sentimentální nábožnost středověku, odpustky, relikvie svatých, procesí, poutě, atd. Proti těmto praktikám vystoupil i sv. Jan od Kříže.
I když tu šlo o zdravé principy, přece nastala i krize, když se začaly zdůrazňovat jednotlivé principy na úkor celistvosti duchovního života. Například někteří chtěli vést hlubší duchovní život, ale přitom zanedbávali své stavovské povinnosti, nebo kvůli mystickému životu upadali do kvietizmu1 nebo do propagandy proti hierarchii. Takové životní postoje vyvolávaly bouře a konflikty.

Španělští teologové se rozdělili na dvě skupiny:

První Terezie nazvala „Espirituales“ nebo „Esperimentados“ - dnes bychom je nazvali progresívní nebo liberální teologové – praktikovali vnitřní život  a rozjímavou modlitbu, ale v kázáních a spisech podceňovali spekulativní teology a jejich poznání duchovního života, jakož i duchovního vedení jiných. Takovými byli: Garanza, toledský primas, Alois z Granady, Jan z Avily, Petr z Alcantary, František Borgiáš, Osuna a jiní.


Do druhé skupiny patřili spekulativní nebo intelektuální teologové (scholastici), které Terezie nazvala „Letrados“ (dnes bychom je mohli nazvat tradicionalisty nebo konzervativci). Tito nedůvěřovali rozjímavé modlitbě, obávali se nebezpečí kvietismu a rádi udávali Inkvizici spisy duchovních spisovatelů, ve kterých velmi často nacházeli prvky protestantismu. Tato skupina teologů měla mnohé příznivce zvláště v Salamance - hlavními představiteli byli: Melchior Cano - dominikán, Dominik Soto, Medina a jiní. Kromě toho byli i přesvědčenými anifeministy jako skoro všichni teologové v tehdejším Španělsku. Terezie se právě proto radila s těmito teology, protože v nich viděla záruku pravověrnosti svých spisů. Vícero žen bylo Inkvizicí odsouzeno pro sv vize, proroctví a náklonnost ke kritice hierarchie. Všeobecně se uznávalo, že rozjímavá modlitba není pro ženy, protože ty se dají lehce oklamat pokušeními zlého ducha. Největší rozruch v celém Španělsku způsobil proces toledského arcibiskupa a španělského primase Carranzy, kterého Inkvizici udal jeho bratr Melchior Cano jako podezřelého z protestantismu. Byl vězněn v Andělském hradě v Římě. Tam zemřel před dokončením procesu.


Španělská inkvizice byla částečně i civilní institucí. Politicky bylo Španělsko sjednoceno pod „katolickými“ králi, ale bylo velmi nerovnoměrně rozděleno na víceré kraje. Katolická víra byla jedinou sjednocující silou v celém národě.


Proto bylo důležité zachovat jednotu víry, každý útok proti ní se pokládal za zločin proti státu. Když církevní rada někoho uznala za podezřelého, hned byl vydán světské moci.


Hlavní inkvizitor Don Fernando de Caldés vydal v Madridu rozkaz uvěznit kardinála Carranze jako podezřelého z hereze. Jeho Katechismus a spisy byly zakázány. V roce 1559 hlavní Inkvizitor uveřejnil Index zakázaných knih se stovkami titulů, mezi kterými byli i spisy Aloise z Granady, Petra z Alcantary a Františka Borgiáše.

Redaktorem tohoto Indexu byl dominikán, přítel sv. Terezie, Dominik Soto. Terezie se to velmi dotklo.

„Když bylo zakázáno číst mnoho knih v lidovém jazyce, velmi mě to mrzelo, protože některé mi přinášely velké osvěžení a neměla bych už co číst, protože ty dovolené byly latinské. Ale Pán mi řekl: - Netrap se, protože já ti dám živou knihu“ (Živ. XXVI.5). Byl to on sám.


Terezie se nebála Inkvizice, jak to píše v Životě (Živ. XXXIII. 5), ale tušila, že dřív nebo později s ní bude mít co do činění. A tak se i stalo.

 

Pokračování.

(Štefan Senčík SJ, Terézia z Avily, učiteľka modlitby, Dobrá kniha, Trnava 1997. Ze slovenštiny přeložila Jana Šumpíková. Uveřejněno s laskavým svolením vydavatelství Dobrá kniha.)

 

Terezie z Avily - učitelka modlitby 1 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 2 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 3 
Terezie z Avily - učitelka modlitby 4
Terezie z Avily - učitelka modlitby 5

 

Terezie z Avily v e-obchodě Theofil:

Na hlubinu s Terezií z Avily Životopis Terezie z Avily Cesta k dokonalosti Hrad v nitru Nad Velepísní Kniha o zakládání

Život Vnitřní modlitba Dopisy velkých osobností hříšníkům II. Rozhovor s Bohem Ženy ženám U Eliášova pramene

 

Související články:

[RSS]

Přečteno 168x

další články