Nikdo nevstoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe

1. Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce!

Slyšme, co říká apoštol: „Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi."[1] Jako on vystoupil, a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, ačkoli se s naším tělem ještě nestalo, co máme slíbeno.

On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou tu jako jeho údy zakoušíme. Sám to dosvědčil, když shůry volal: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?"[2], anebo když řekl: „Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst."[3]

Proč také my na zemi neusilujeme, abychom skrze víru, naději a lásku, které nás s ním spojují, byli už nyní s ním v nebi? On, ač je tam, je také s námi; a my, třebaže jsme zde, jsme také s ním. On tak jedná pro své Božství, moc a lásku; my sice nemůžeme jako on pro své Božství, můžeme však pro svou lásku, lásku k němu.

On nebe neopustil, když k nám odtud sestoupil; a stejně neopustil ani nás, když znovu vstoupil na nebesa. Že tam byl, i když byl zde na zemi, dosvědčují jeho vlastní slova: „Nikdo," říká, „nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka, který je v nebi."[4] Neřekl: „Syn člověka, který bude v nebi", ale: „Syn člověka, který je v nebi."

2. (...) To bylo řečeno s ohledem na jednotu, poněvadž on je naše hlava a my jeho tělo. A to mohl způsobit jen on sám: on jako Syn člověka se stal jedním z nás a my jsme se stali skrze něho syny Božími.

Vždyť apoštol říká: „Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu i u Krista."[5] Neříká: „takový je Kristus", nýbrž: „tak je tomu i u Krista". Kristus má sice mnoho údů, avšak jediné tělo.

Sestoupil tudíž z nebe, z milosrdné lásky; a zase sám vystupuje do nebe, byť i my v něm, skrze milost. A tak jen Kristus sestoupil a jen Kristus vystoupil: a to tak, že důstojnost hlavy se při spojení s tělem neztrácí a spojení Hlavy s tělem nepřestává. (...)

[Sermo de Ascensione Domini, 1-2; in PLS II,494-495. Český překlad převzat z Denní modlitby církve a mírně upraven s ohledem na latinský originál redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Ty jsi Kristus  
Jsme Jeho tělem
O Trojici (De Trinitate) 
Sv. Augustin o eucharistii 
Pozdě jsem si Tě zamiloval!
Výklad Janova evangelia - 1. traktát
Co znamená, že Kristus sedí na pravici Boží
Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh 
Všechny události Kristova života zpodobují života křesťana  
Církev je založena na skále, kterou vyznal Petr 
Proč se Kristus narodil z ženy 
Jedině od Boha je naše spása 
Jan je hlas, Kristus je Slovo 
Ježíš Kristus je Bůh i člověk 
Vírou uvěřila, vírou počala  
Okoušení sladkosti Boží
Totožnost Kristova těla

Související články:

Jan Damašský: Stav Krista po zmrtvýchvstání  
Řehoř Veliký: Jaký užitek máme z nanebevstoupení Kristova  
Richard Špaček: O nanebevstoupení Krista a o jeho moci a slávě v nebi   
Cyril Alexandrijský: "Jestliže neodejdu, Zastánce k vám nepřijde" 
Origenes - Jeroným: Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla 
Nerses Šnorhali: Nanebevstoupení  
Augustin: Nanebevstoupení Páně 

Poznámky:

[1] Kol 3,1-2.

[2] Sk 9,4.

[3] Mt 25,25.

[4] J 3,13.

[5] 1Kor 12,12.