Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla

Úvod

Homilie na Žalmy, z nichž pochází následující úryvek, byly nejprve považovány za dílo sv. Jeronýma (†420). Ovšem na základě moderního výzkumu začalo v současnosti převažovat přesvědčení, že původním autorem těchto homilií je Origenes, které Jeroným přeložil do latiny, byť mnohdy velmi volně nebo s doplněním vlastními poznámkami a invencemi.

Následující výňatek z těchto homilií se zabývá u církevních otců oblíbeným veršem z Žalmu 109 (110), pomocí něhož otcové rádi dokazovali božství Božího Syna proti dobovým heretikům (ariánům, eunomiánům ad.), kteří naopak božství Syna popírali: „Z lůna před jitřenkou jsem tě zrodil" (znění podle řecké Septuaginty). Výkladem tohoto verše otcové navazovali na jiný podobný text z evangelia apoštola Jana: „Boha nikdy nikdo neviděl, jednorozený Syn, který je v lůně Otcově, nám jej vyložil" (J 1,18). Na základě těchto dvou veršů tak otcové dokazovali „soupřirozenost" či „soupodstatnost" Syna s Otcem a tedy božství Syna, neboť podobně jako u lidí v lůně nemůže spočívat a z lůna se nemůže zrodit nic jiného než člověk, tedy bytost téže přirozenosti nebo podstaty, podobně i v Bohu: v lůně Boha nemůže spočívat a z něho se zrodit nic jiného než opět pouze Bůh; Syn je tedy téže přirozenosti a téže podstaty jako Otec: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, ne stvořený (srov. Nicejské vyznání víry).

Výraz „před jitřenkou" pak v tomto alegorickém výkladu starozákonního texu znamená: „před celým stvořením", před „východem stvoření", tzn. před tím, než povstalo stvoření, v textu reprezentované jitřenkou, vzcházející na počátku dne a symbolizující počátek dne, zde dne stvoření. Otcové tak chtěli v odkazu na tento text zvýraznit, že Syn je z Otce „zrozen" od věčnosti, před veškerým stvořením, „před jitřenkou", „na počátku", kdy „bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo bylo Bůh" (J 1,1), a jedině pak „skrze ně bylo vše stvořeno a bez něho nepovstalo nic, co jest" (srov. J 1,3), neboť Slovo je stejně jako Otec Stvořitelem světa. Slovo Boží, Syn, je tedy preexistentní neboli jsoucí před veškerým stvořením i před svým vtělením, tj. od věčnosti, což se tito zmiňovaní exegeté snaží pomocí nedokonalých, omezených lidských slov ukázat. Výraz „rození", resp. „zplození" pak je výraz analogický, tzn. že má jistou podobnost s lidským rozením/plozením, ale ještě mnohem větší nepodobnost s lidskou podobou zrození/zplození, takže zatímco v lidském světě má rození svůj počátek a konec, u Boha toto „zrození"/"zplození" je bez počátku a bez konce a nevyjadřuje žádnou časovost této skutečnosti zrození Syna z Otce (tedy nikdy nebylo okamžiku, kdy by Syn nebyl), ale vyjadřuje především „soupřirozenost", totiž že Bůh z Boha je vždy Bůh a nic jiného, žádné stvoření, žádný „menší Bůh", jak tvrdili ariáni a jim podobní. „Zrozený" z Boha je tak opět jedině Bůh, jak se snažili vyargumentovat otcové výkladem zmíněného žalmického verše víru předanou jim samotnými apoštoly, učedníky vtěleného Boha Syna, který „spočívá v lůně Otcově",[1] víru, která není plodem lidské spekulace, ale zjevení Božího v Ježíši Kristu, totiž že je jeden jediný Bůh, ovšem ne samojediný, ale jsoucí ve třech soupodstatných Osobách, tedy Trojjediný: Otec, Syn a Duch Svatý, Boží Trojice - tři Osoby, avšak jeden Bůh.

Syn z Otce - Bůh z Boha, Světlo ze Světla

„Z lůna jsem tě zrodil před jitřenkou."

Žalm 109 (110), 3

Otec říká Synu: „Z lůna jsem tě zrodil před jitřenkou"[2]. Divíš se, že náš Pán a Spasitel, který se stal skutečným člověkem, promlouvá jako člověk, když sám Bůh Otec, který se nestal člověkem, říká jako člověk: „Před jitřenkou jsem tě zrodil z lůna"? Nemám lůno, avšak nedokážu jinak vyjádřit, že jsem Otcem, než že použiji lidská slova. „Z lůna jsem tě zrodil před jitřenkou". „Z lůna": z mé substance. „Z lůna". Poslouchej, Eunomie[3], poslouchej, Arie[4]: je-li Pán stvořením, byl-li stvořen, zdalipak stvořitel rodí své dílo? Cožpak stvořitel nazývá své dílo synem? Viz, jak kolář vytvořil lavici: cožpak ji zrodil z lůna? Cožpak jí říká: „Zrodil jsem tě ze svého lůna, lavice"?  Vůbec tak nemluví. A co říká? „Vytvořil jsem tě svojí rukou". Je-li pak řeč o lůnu, poukazuje to na syna, a to nikoli syna adoptovaného. Adoptovaní jsou rovněž nazýváni syny: „Všem totiž, kteří je (tj. Slovo - pozn. překl.) přijali, dal moc, aby se stali syny Božími" (J 1,12). Oněm daroval moc, tohoto však zrodil z lůna, ze své přirozenosti, ze svého nitra, ze své substance. „Z lůna" neboli z vnitřku svého božství. Všechno, čím je Otec ve svém božství, předal svému Synu, jehož zrodil. „Z lůna jsem tě zrodil před jitřenkou". „Před jitřenkou". Taková rétorická figura se řecky nazývá synekdoché[5], jakou filologové nazývají „část za celek"[6]. Když je tedy řečeno „před jitřenkou", je uvedena jedna stvořená věc, ovšem za všechna stvoření. Neboť když říká: „před jitřenkou", pak tomu rozumíme, jako kdyby řekl: „před měsícem, před sluncem, před celým stvořením". „Z lůna jsem tě zrodil před jitřenkou". „Před jitřenkou". Před tou jitřenkou, jež je viditelná v (tomto) světě, bylo zrozeno pravé světlo. Proto na jiném místě žalmu říká: „V tvém světle spatříme světlo" (Ž 35,10). Tato slova jsou adresována Otci: „Otče, ve světle Syna spatříme světlo - Ducha Svatého". „Z lůna jsem tě zrodil před jitřenkou".

[Origenes - Jeroným: Tractatus sive homiliae in psalmos, CIX, 3. Na základě polského překladu (Orygenes - Hieronim: Homilie o Księdze Psalmów, Kraków 2004, s. 224-225) a s přihlédnutím k latinskému textu (Hieronymus: Tractatus sive homiliae in psalmo, Germanus Morin /ed./, Maredsoli 1897, s. 200) přeložil a úvodem a poznámkami pod čarou doplnil Lukáš Drexler. Fotografie: L. Drexler.]

Od téhož autora:

"Učinil mne vybraným šípem" 
Proti Celsovi (Contra Celsum) 
Velikost Boha se zjevila v jeho umenšení 
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba" 
Ježíšovo narození dokazuje také jeskyně v Betlémě 
Ježíš Kristus je Král, avšak jeho Království není z tohoto světa  
Nejen smrtelné tělo, i nesmrtelná duše má svůj pokrm  
Jak je možné poznat Boha a obdržet od něho spásu?  
Jeroným: Neznalost Písma je neznalostí Krista 
Především se oddej četbě Božích Písem!  
Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my  
Zač se modlit především?  

Související články:

Augustin: Ježíš Kristus je Bůh i člověk  
Mistr Eckhart: Rozením Ježíše se duše stává plodnou ženou  
Irenej z Lyonu: Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý  
Jan van Ruysbroeck: Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh  
Hilarius z Poitiers: Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého  
Augustin: Nikdo nevstoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe  
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna 
Irenej z Lyonu: Tři články naší víry: Otec, Syn a Duch Svatý 
Augustin: Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh 
Lukáš Drexler: Quicumque - Athanášské vyznání víry  
Řehoř z Nyssy: Proti Eunomiovi (Contra Eunomium) 
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost 
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce 
Irenej z Lyonu: Až přijde Kristus, uvidí lidé Boha 
Richard Špaček: O bohopoctě vtěleného Krista
František Saleský: List o narození Páně  
Láska plodí milovaného i milujícího  
Ježíš Kristus  

Poznámky:

[1] Z dalších obránců apoštolské víry viz např. sv. Atanáše Alexandrijského (†373): „(Apoštol Jan) o Pánu říká: ‚Jednorozený Syn, ten, který je v lůně Otcově, (nás o Něm) poučil.‘ Pokud tedy Syn, pak ne stvoření, pokud však stvoření, pak ne Syn; mezi nimi je velký rozdíl! ... Co jiného tedy znamená obrat ‚v lůně‘ než přirozené zrození Syna z Otce?" (O dekretech Nicejského koncilu, 13 a 21); nebo sv. Jana Zlatoústého (†407): „Proto, jak jsem řekl, evangelista mluví o lůnu, a tímto jedním slovem nám vysvětluje jak naprosté příbuzenství a soupodstatnost, tak vzájemné poznání a stejnou moc. Otec by neměl v lůně někoho, kdo není téže podstaty, a On (tj. Syn) by se neodvážil přebývat v lůně Otcově, pokud by byl služebníkem jako všichni ostatní. Toto je výsada jedině skutečného Syna, který požívá velké důvěry u Otce a který není o nic menší než Otec." (Kázání na Janovo evangelium, 15. homilie, 2)

[2] Latinsky: Ex utero ante luciferum genui te, řecká Septuaginta pak má: εκ γαστρος προ εωσφορου εξεγεννησα σε, kdy jak latinské genui, tak řecké εξεγεννησα lze přeložit i jako „zplodil".  Pozn. překl.

[3] Eunomius z Kyzika († cca 393) - propagátor radikální podoby hereze arianismu, nazývané anhomoiáni, kteří prohlašovali naprostou nepodobnost Syna s Otcem. Spisem proti Eunomiovi a jeho herezi je znám sv. Řehoř z Nyssy († po 394).

[4] Arius (†336) - alexandrijský kněz a proponent podle něj pojmenované ariánské hereze, která popírala božství Syna, tedy jeho nestvořenost a „soupodstatnost" s Bohem Otcem, a naopak považovala Syna za pouhé stvoření, byť nejvyšší a nejdůstojnější ze všech tvorů. Arianismus byl jednou z nejrozšířenějších a nejúpornějších starověkých herezí, proti které se neúnavně stavěli všichni tehdejší otcové a teologové (např. sv. Atanáš Alexandrijský a další).

[5] Řec. συνεκδοχη.

[6] Řec. απο μερους το παν [apo merús to pan].