O strašlivosti Božího soudu

„Bůh je spravedlivý soudce, udatný a trpělivý. Neobrátíte-li se, tasí svůj meč, napne a připraví luk." (Ž 7,12-13)

O tom, jak mnoho se máme obávat nejvyššího Soudce, nás v evangeliu poučuje On sám skrze podobenství: „Který král, když chce vést válku s jiným králem, nejprve důkladně nezváží, může-li vytáhnout s deseti tisíci proti tomu, který proti němu jde s dvaceti tisíci? Jinak dokud je ten druhý ještě daleko, vysílá onen první posly a žádá o podmínky míru" (Lk 14,31-32). Těmi slovy Kristus naznačuje, že člověk, kterého bude soudit sám Kristus, Král nebes, má každého dne zpytovat sebe samého a přemýšlet, může-li obstát při soudu a vydat počet ze všech svých vnitřních i vnějších skutků, ze slov a ze všech opomenutí. Uvědomuje-li si, že je to pro něj nemožné, nechť usiluje usmířit si všemohoucího a strašlivého Soudce a naklonit si jej proudy slz, rozdáváním almužen, slavením mší, svatými úkony bdění, modliteb, ukázňování sebe a posty.

Všimněme si a bojme se hrozeb, ba i všech předpovědí Všemohoucího, který skrze svaté apoštoly a proroky, evangelisty a ostatní svaté otce tak strašně a často předpověděl přísnost budoucího soudu a hrozí věčnými tresty, abychom pro bázeň Boží, pro duchovní zarmoucenost, pro horlivou bdělost nad svým srdcem, pro každodenní zadostiučinění, pro lítost, s kterou oplakáváme své hříchy, byli hodni uniknout přísnosti takového soudu, tolika nebezpečím a soužením. Proto řekl skrze Mojžíše: „Až nabrousím jako blesk svůj meč a má ruka se pustí do soudu, pomstím se nad svými nepřáteli" (Dt 32,41). A skrze Izajáše: „Mlčel jsem, byl jsem trpělivý; ale budu křičet jako v porodních bolestech, vše roztrhám a pohltím jednou ranou" (Iz 42,14). A také: „Hle, velebnost Páně přichází zdaleka, hněv jeho plane, těžko jej snést, rty jeho jsou plné rozhořčení a jeho jazyk jak sžírající oheň, jeho dech jako dravý proud, aby zničil národy; hrůzu svého ramene ukáže hrozivým hněvem, plamenem sžírajícího ohně" (Iz 30,27-28.30). A dále: „Rozhněvá se Pán na své nepřátele, poněvadž, hle, Pán přijde v plameni, aby vykonal ve hněvu svou roztrpčenost a své žehrání v plameni ohně" (Iz 66,14-15). Kromě toho předpověděl Jeremjáš: „Hle, vyrazí vichr hněvu Hospodinova, vypukne bouře a spustí se na hlavu bezbožníků. Hněv Hospodinův se neobrátí, dokud nesplní záměry svého srdce a nevydá bezbožníky na věčnou hanbu a na potupu, která nikdy nebude zapomenuta" (Jer 23,19-20.40).

Bojme se soudu Všemohoucího, před jehož pohledem se chvějí a třesou základy nebes, pod jehož zrakem se pohnou nebesa a nebesa nebes, propasti a celá země a vše, co je na nich, a když na to pohlédne Pán, hrůzou se všechno třese (srov. Job 26,11; Sir 16,18.29). A i navzdory tomu všemu je lidské srdce necitelné, že se nebojí takového a tak velkého Pána, ale jeho přikázání nestoudně a bezuzdně přestupuje. Je to ničemnost, kterou stěží mohou snést ostatní tvorové. Hoří pomstou, aby odčinili urážku svého Stvořitele, a jen z milosti Boží se tato pomsta odkládá. Proto k tomuto místu Jeremjášovu: „Žasněte nebesa!" (Jer 2,12) píše sv. Jeroným: „Nebesa, vidouce, že jsou pošlapávána přikázání Boží, trnou a nemohou potlačit svůj úžas. Každý tvor zajisté naříká a pláče nad hříchy člověka." O těchto je psáno v knize Moudrosti: „Bezbožní, podle toho, jak smýšleli, budou potrestáni, poněvadž nedbali spravedlnosti a odchýlili se od Boha; jejich ženy jsou nerozumné a jejich synové nejnešlechetnější" (Mdr 3,10.12). „Budou-li dlouho živi, nebudou bráni za nic a jejich stáří bude nakonec beze cti. Zemřou-li dříve, nebudou mít naději ani útěchu v den soudu, neboť konce nespravedlivého jsou hrozné" (Mdr 3,17-19). „A budou potom bezectnou mrtvolou a pohanou mezi mrtvými navěky a budou opuštěni, jak jen lze nejvíce, a budou naříkat; přijdou ustrašeni při úvaze nad svými hříchy a povstanou proti nim nepravosti a obviní je" (Mdr 4,19-20). To znamená: pro vzpomínku na své hříchy a výčitky kvůli nim předstoupí před konečný soud ustrašeni.

Pokořme se tedy před všemohoucím Soudcem, a poněvadž nemůžeme uniknout jeho moci, utečme se, plni pokory a kajícnosti, k Jeho shovívavosti! Nechtějme urážet Jeho moc, abychom snad získali nějaký úspěch nebo abychom snad unikli nějakému neštěstí, ale dbejme toho, co řekl onen slavný mučedník Starého zákona v knize Makabejské: „I kdybych nyní ušel trestům lidským, neuniknu - ať živ, nebo mrtev - ruce Všemohoucího" (2Mak 6,26).

[Denis Kartuzián: Čtyři knihy o posledních věcech člověka (De Quatuor Hominis Novissimis), II (O soudu), 6 (O strašlivosti Božího soudu kvůli všemohoucnosti nejvyššího Soudce). Český překlad Augustina Štancla převzat z knihy: Ctih. Diviš Kartuzián: Po smrti... O posledních věcech člověka, Olomouc 1939 (21. článek), a s ohledem na latinskou předlohu (Dionysius Cartusianus: De Quatuor Hominis Novissimis, nedatováno) upraven redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

K Marii   
O spojitosti a řádu čtyř posledních věcí člověka  

Související články:

L. Drexler: Očistec - katolický konstrukt nebo pravověrná součást křesťanské tradice? 
Lukáš Drexler: Peklo, očistec a nebe v Eschatologii Josepha Ratzingera 
John Henry Newman: Duše v očistci vzývají Hospodina
Řehoř Veliký: Zdali je po smrti očistcový oheň  
Jan Tauler: Bytí a způsob přátel Božích
Pavel VI.: Jediný poklad jediné Církve 
Hippolyt Římský: Dvojí příchod Krista 
Ignát Zháněl: Mystérium Adventu  
Vincenc Zahradník - O očistci II.
Vincenc Zahradník - O očistci I.