Ať tě střeží na všech tvých cestách

„Svým andělům o tobě přikázal, aby tě střežili na všech tvých cestách" (Ž 91,11). Ať Pána velebí jeho milosrdné skutky, jeho podivuhodná činy, které prokázal lidským synům! (srov. Ž 107,8) Ať ho oslavují, ať se říká mezi národy: „Pán s nimi učinil úžasné věci!" (srov. Ž 126,2) Pane, co je smrtelník, že na něj pamatuješ nebo že si ho tak vážíš? (srov. Job 7,17; Ž 8,5) Vážíš si ho, staráš se o něj, pečuješ o něho. Nakonec mu posíláš svého Jednorozeného, sesíláš svého Ducha, slibuješ také, že spatří tvou tvář! A aby nebylo v nebesích nic, co by se vymykalo účinné péči o nás, posíláš nám k službám ony blažené duchy, pověřuješ je, aby byli našimi strážci, přikazuješ, aby byli našimi vychovateli. (...)

„Svým andělům o tobě přikázal, aby tě střežili na všech tvých cestách." Jakou jen úctu ti mají vnukat tato slova, jakou zbožnou oddanost mají v tobě vzbudit, jakou důvěru dodat! Úctu k jejich přítomnosti, zbožnou oddanost za jejich blahovůli, důvěru v jejich ochranu. (...) Jsou tedy přítomni a jsou přítomni u tebe, jsou nejen s tebou, ale i pro tebe. Jsou zde, aby tě chránili, jsou zde, aby ti prospívali. (...) Avšak třebaže jim to Bůh přikázal, přesto ani jim nesmíme být nevděční. Vždyť ho poslouchají z tak velké lásky a nám pomáhají v tak velké potřebě! Buďme proto takovým ochráncům zbožně oddáni, buďme jim vděční, opětujme jim lásku, uctívejme je, jak jen můžeme a máme. Celou svou lásku a úctu však věnujme tomu, od kterého máme jak oni, tak my všechno, čím můžeme uctívat nebo milovat a čím si zasluhujeme být milováni nebo ctěni. (...)

Proto, bratři, v něm milujme něžně jeho anděly jako budoucí spoludědice a prozatím jako vykonavatele a opatrovníky, které Otec ustanovil a postavil před nás. Nyní jsme totiž Boží děti, i když to ještě není vidět (srov. 1J 3,2), poněvadž jsme dosud maličcí a jsme pod vykonavateli a opatrovníky a prozatím se ničím nelišíme od služebnictva (srov. Gal 4,1-2).

Ostatně, i když jsme tak maličcí a zbývá nám tak velká, a nejen tak velká, ale i tak nebezpečná cesta, proč bychom se přesto báli s takovými ochránci? Ti, kteří nás opatrují na všech našich cestách, nemohou být přemoženi, ani svedeni a ještě méně pak mohou svádět[1]. Jsou věrní, jsou rozumní, jsou mocní. Proč se chvějeme? Jen je následujme, držme se jich a zdržujme se pod ochranou Boha nebes!

[Bernard z Clairvaux: Sermo 12 in psalmum „Qui habitat", 3.6-8; in: Opera osmia, Edit. Cisterc. 4 (1966), 458-462. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a upraven a doplněn redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Bernardovi z Clairvaux

Od téhož autora:

A jméno té panny bylo Maria 
Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval 
Dopis Bernarda z Clairvaux Hildegardě z Bingen  
Józef Naumowicz: Stát se "domem chleba"   
Panna Maria, Královna mučedníků  
Přijde k nám Boží slovo   
Hledání moudrosti   
O činnosti  

Související články:

Terezie z Lisieux: K andělu strážci  
Josef Pospíšil: Andělé 1 - Existence andělů      
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží   
Étienne Gilson: Učení sv. Bonaventury o devateru andělských kůrů  
Peter Markovič: Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux 
Peter Markovič: Stručné dějiny křesťanského výkladu Písně písní do sv. Bernarda z Clairvaux  
Marie od Vtělení (Guyart): Uchvácena a pohlcena viděním Nejsvětější Trojice  
Brigita Švédská: Andělova řeč o vznešenosti blahoslavené Panny Marie    
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 1/3 - Biblické učenie o anjeloch  
Řehoř Veliký: Výklad jmen hlavních andělů  

[1] Podle křesťanské tradice nejen člověk, ale i andělé prošli zkouškou, ve které část z nich neobstála a definitivně  se odvrátila neboli odpadla od Boha, čímž se tito stali démony neboli nečistými duchy, a část z nich, která naopak v této zkoušce obstála, je definitivně zakořeněna v dobru, v Bohu a v blažené věčnosti, takže již není možné, aby tito odpadli od Boha. Toto jejich definitivní přilnutí vůlí k Bohu a k dobru pak nedovoluje ani to, aby sváděli člověka, jak to dělají padlí andělé neboli démoni ve své nenávisti k Bohu a k jeho člověku. Podobná definitivní volba jako anděly čeká na konci života i každého člověka, aby se tím zpečetil jeho věčný úděl buď ve věčném zavržení s padlými anděly, nebo ve věčné blaženosti s dobrými anděly, všemi svatými a především s Bohem, který si přeje spásu všech, a proto za ni podstupuje oběť sebe sama. Pozn. red. RTh.