Archiv zamyšlení

"Člověk je hostie a jeho život je mše svatá. Cílem je jeho proměnění, konsekrace."

sv. Terezie z Lisieux

"Každá okolnost, každá událost, každé utrpení stejně jako každá radost je svátostí, kterou nám sesílá Bůh."

bl. Alžběta od Trojice

"Všichni jsme stvořeni, abychom se stali podobnými milovanému Božímu Synu a abychom se v něho proměnili. Ježíši, Ty jsi Láska, která mě přitahuje k sobě, ale tato Láska je ukřižovaná. Člověk ji nachází jen na kříži."

sv. Pio z Pietrelciny

"Církev reformujeme jenom tehdy, když pro ni trpíme."

Walter Nigg

"Slávou Boží je živý člověk. A životem člověka je vidět Boha."

sv. Irenej z Lyonu, Adversus haereses, IV,20,7

"Církev chce obnovu. Ale obnova neznamená změnu zvyklostí. Obnova musí být věrná duchu Písma. Těžké časy pro církev. Nenechte se zmást prázdnými řečmi. Uslyšíte o kněžích a řeholnících, kteří opustili svou službu, o rozvrácených rodinách. Ale nezapomínejte, že jsou tisíce a tisíce kněží, řeholnic a rodin, které zůstaly věrné. Tato zkouška očistí církev od lidských slabostí, aby z nich vyšla krásnější a pravdivější."

bl. Matka Tereza

"Co jiného jsou služebníci Boha než jeho potulní pěvci, kteří se dotýkají lidských srdcí a naplňují je veselostí ducha."

sv. František z Assisi

"Ničím se neznepokojuj - Ničím se nermuť - Všechno pomíjí - Bůh se nemění - Všeho dosáhneš trpělivostí - Máš-li v srdci Boha, nic ti nechybí - Jeho láska stačí."

sv. Terezie od Ježíše

"Vytáhněte rybu z vody - a nemůže dále žít. Tak je to s člověkem bez Boha!"

sv. Jan Maria Vianney

"Jsme-li věrni vůči trpícímu člověku, jsme věrni vůči každému člověku, každému muži a každé ženě ve světě. Protože se s ním setkáváme tam, kde je mu toho potřeba."

Jean Vaniér

"A jaké je ovoce té tak nevídané štědrosti Stvořitele vůči jeho stvoření? ... Aby se člověk ocitl mezi "obětím" a "polibkem" Otce a Syna, kterým je Duch Svatý; a aby se spojil s Bohem stejnou láskou, skrze kterou jsou Otec a Syn Jedním; a aby byl posvěcen v tom, jenž je svatostí obou."

Vilém ze Saint-Thierry, Spec. fidei, 72,113

"Církev je rájem, neboť má uprostřed strom života - svatý kříž."

ct. Theodor Studita

"Každému je proto jasné, že všichni křesťané jakéhokoli stavu a zařazení jsou povoláni k plnému křesťanskému životu a dokonalé lásce. [...] O dosažení této dokonalosti ať se věřící snaží všemi silami, které dostali podle míry Kristova daru; aby se následováním Krista a snahou se mu podobat oddali celým srdcem oslavě Boha a službě bližnímu v úplném podřízení Otcově vůli. Svatost Božího lidu tak přinese bohaté plody, jak o tom výmluvně hovoří dějiny církve v životě tolika svatých."

Dokumenty II. vatikánského koncilu, Lumen gentium 40

"Četba Božího Písma, ó předrazí, je veliké dobro. Činí duši moudřejší, pozvedá mysl k nebi, vzbuzuje v člověku vděčnost, působí tak, abychom neobdivovali zdejší pozemský svět, ale abychom v našich myšlenkách žili tam nahoře, abychom vykonávali veškeré dílo s pohledem upřeným k odměně, kterou nám dá Pán, abychom se s velkým nadšením věnovali ctnostnému úsilí."

sv. Jan Zlatoústý, In Genesim 35,1

"Některé okamžiky usebrání a rozjímání každého jitra v přítomnosti Boží přetvořují celý den a dají mu vůni jako květiny, které byly utrženy, když přichází večer, ale jejichž přítomnost za svítání navoní vše, čeho se dotkly."

Elisabeth Leseur, Myšlenky

"Na počátku stvořil Bůh lidskou přirozenost vzhledem k Novému člověku: mysl a touha byly utvořeny vzhledem k Němu. Obdrželi jsme schopnost myšlení, abychom poznali Krista, touhu, abychom za ním běželi, paměť, abychom ho nesli v sobě; protože zatímco jsme byli utvářeni, on byl pravzor, neboť vskutku ne starý Adam je modelem nového, ale nový je modelem starého."

Nicolas Cabasilas, Život v Kristu, Lib. VI, X

"Největším dobrem je modlitba a rozmluva s Bohem, protože je to družná společnost s Bohem a spojení s ním. A jako jsou tělesné oči osvíceny, když vidí světlo, tak také duch zahleděný na Boha je osvícen jeho nevýslovným světlem. ... Modlitba je světlem duše, je to pravé poznání Boha, prostřednice mezi Bohem a lidmi."

sv. Jan Zlatoústý, Supp., Homilie 6 De precatione

"Není pochyb, že mluvíme-li pochvalně o Matce, chválíme i Syna, a stejně tak chvála Syna znamená poctu i pro Matku. Neboť jestliže je podle Šalamouna moudrý syn slávou otcovou, oč slavnější je stát se Matkou samotné Moudrosti?"

sv. Bernard z Clairvaux, Chvály panenské matky, Homilie IV

"Účast na Kristově těle a krvi působí totiž právě to, že se přeměňujeme v to, co přijímáme. A v něm spolu s ním umíráme, s ním jsme pohřbeni a vzkříšeni. Nosme ho po celý život ve své duši a ve svém těle."

sv. Lev Veliký, Sermo 12, De Passione 3,6-7

"On je láska, ta nekonečná Láska, která nás objímá a chce nás od nynějška připojit ke všem svým blahoslavenstvím. Je to celá Trojice, kdo v nás přebývá, a celé toto tajemství se stane naším životem v nebi..."

bl. Alžběta od Trojice, List 172

"Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha..."

Bible, 1. Korintským 2,10-12

Další stránky: předchozí | 1 ... | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | další

---

---

Aktuality revue

---