Apoštolát modlitby nad apoštolát slova

Přemýšlela jsem o tom, co mohu vykonat pro spásu duší, a našla jsem toto:

Ježíš kdysi ukázal na obilná pole, zralá ke žni, a pravil učedníkům: „Pozdvihněte své oči a podívejte se na krajiny, že jsou již zralé ke žni" (Jn 4,35), a o něco dále: „Žeň je sice mnohá, ale dělníků je málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň" (Mt 9,37-38).

Jaké to tajemství! Zdali není Ježíš všemohoucí? Zdali tvorové nepatří tomu, který je stvořil? Proč se tedy snižuje a praví: „Proste Pána žní, aby poslal dělníky..."? - Ach, to proto, že nás miluje láskou tak podivuhodnou, tak nesmírnou, že nechce podniknout nic, na čem by nám nedopřál účast. Stvořitel všehomíru čeká na modlitbu ubohé, nepatrné duše, aby spasil množství duší jiných, vykoupených jako ona jeho vlastní krví.

Naše povolání[1] není jít sklízet do polí nebeského Otce. Ježíš nám neříká: „Skloňte oči a žněte." Naše povolání je daleko vznešenější. Božský Mistr nás žádá: „Pozdvihněte své oči a podívejte se...", podívejte se, kolik je v nebi připravených volných míst. Na vás je, abyste je naplnily... Vy jste mými Mojžíši, modlícími se na hoře. Proste o dělníky, a já je pošlu; čekám jen na modlitbu, na vzdech vašeho srdce!

Zdali není apoštolát modlitby takřka vznešenější než apoštolát slova? Na nás je, abychom vypravily dělníky Evangelia, kteří spasí tisíce duší.

[Z Listu sestře Celině z 15. srpna 1892. Český překlad převzat z časopisu Posel Božského Srdce Páně, roč. III, č. 3 (březen 1937), a upraven redakcí Revue Theofil.]

Od téže autorky:

[1] Sv. Terezie zde nemá na mysli obecné povolání křesťanů, ale specifické povolání karmelitek, jejichž řádu byla členem. Pozn. RTh.