Skrupulozita, skrupulosita

Skrupulozita, skrupulosita

(z lat. scrupulosus - „úzkostlivý", „pečlivý")

- úzkostlivost je chorobný stav duše, kdy člověk jí stižený z malicherných důvodů pokládá za hřích to, co jím není, nebo se obává, že hřeší, ačkoli nezhřešil. Známky skrupulozity bývají: lpění na svých úzkostech a vyhledávání stále nových a nových zpovědníků nebo rádců, z nichž žádný ho neuspokojuje; častá změna úsudku o hříchu z jakéhokoli dohadu nebo zdání, takže jedna a táž věc je považována za dovolenou a vzápětí za nedovolenou. Z toho vyplývá nestálost v jednání a rozrušenost mysli. Nevhodné a pošetilé úvahy o všemožných malicherných okolnostech, které měly skutek doprovázet nebo jej mohly doprovázet, kterých si jiní lidé ani nevšímají; obava, že všude bude hřešit; snaha při zpovědi vypovídat co nejpodrobněji každou maličkost apod.

Nemá význam vyvracet skrupulantům jejich úzkosti, rovněž není záhodno nechat je se jen vypovídat. Pouze naprostou poslušností a důvěrou ve zpovědníka se mohou časem své skrupulozity zbavit. Zpovědník musí být vůči nim obzvlášť pevný.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963, a upraveno redakcí Revue Theofil.]